Když sledujete finanční trhy poslední dobou, možná se podivujete nad cenou akcií a říkáte si jak je vůbec možné, že se cena některých akcií za rok třeba i zdesetinásobí? Odpovídají takové ceny realitě? Neděje se na trhu náhodou něco iracionálního?
Je pravdou, že v současné době jsme na trhu svědky velmi neobvyklých růstů. Ačkoliv je reálná ekonomika kvůli pandemii koronaviru v útlumu, na akciový trh to, jak se zdá, nemá vliv. Ba právě naopak. Může něco z toho být připsáno ekonomickému fenoménu bubliny?
Co to vůbec bublina je, jak vzniká a zaniká a jak se vyvarovat negativnímu působení bublin, případně jestli je dokonce možné z bublin profitovat, na to se zaměříme v tomto článku.
Obsah článku
Co je to ekonomická bublina?
Základní charakteristikou ekonomické bubliny je významné odpoutání reálné vnitřní hodnoty aktiva od ceny, za kterou se aktivum obchoduje.
Bubliny se mohou týkat v podstatě jakéhokoliv finančního aktiva. Nejčastěji se týkají akcií, mohou se týkat ale i dluhopisů nebo komodit. Často se vyskytují na trzích s nemovitostmi, kde mají závažné důsledky pro širokou veřejnost. A v neposlední řadě se objevují na trhu s kryptoměnami, které jsou k bublinám obzvlášť náchylné ze své podstaty.
Bubliny se nemusejí týkat pouze jednoho aktiva, také mohou zasáhnout celý sektor ekonomiky. To se dělo například na přelomu tisíciletí, kdy byly v průběhu internetové horečky nafouknuté ceny prakticky všech technologických akcií.
Kromě bublin finančních aktiv, které jsou popsané výše, ekonomové znají také pojem úvěrové bubliny. Ta nastává tehdy, když je v ekonomice rozpůjčováno příliš mnoho peněz. To se děje v důsledku politiky extrémně nízkých úrokových sazeb, které způsobují, že peníze jsou zkrátka příliš "levné". Příliš mnoho likvidity na trhu potom také může být jednou z příčin nafouknutí ceny finančních aktiv, které se často nakupují za tyto levné a vypůjčené peníze.
Typické akciové bubliny jsou ale poháněny spíše psychologií a davovým myšlením. Levné peníze takovým davovým psychózám ale často napomáhají.
Nejzákeřnější na bublinách je to, že v průběhu jejich trvání jsou málokdy jasně rozeznatelné. Správné ocenění aktiva je totiž otázkou budoucích výnosů z jeho držení – a to se odhaduje velmi nesnadno. Zcela zřetelně jsou pak bubliny rozeznatelné až zpětně, po jejich prasknutí.
Fenomén bubliny ekonomové povětšinou nemají moc rádi. Existuje takzvaná teorie efektivních trhů, podle které se trh řídí veškerými dostupnými informacemi v daný moment a cena akcií proto v každém okamžiku představuje objektivní hodnotu. Pokud by trh vytvářel cenu pouze podle objektivních informací, nic takového jako bublina by ani nemělo existovat.
To, že bubliny na trzích poměrně pravidelně vznikají, nafukují se a praskají jenom dokazuje, že cena akcií je tvořena – stejně jako u všeho ostatního – pouze a jedině nabídkou a poptávkou účastníků trhu. Ti ale podléhají stejným emocím, chybám a iracionálním pocitům jako každý z nás.
Jak bubliny vznikají a zanikají ve čtyřech stádiích
Vznik, růst a prasknutí bubliny se vždycky drží – s menšími či většími odchylkami – stejného scénáře.
1. Skrytá fáze
V prvotní fázi do akcií (nebo jiných finančních aktiv) investují jenom profesionální investoři, kteří jsou o dění na finančních trzích velmi dobře informováni. Díky svým znalostem, zkušenostem a přístupu k lepším informacím dokáží rozpoznat potenciál značných zisků, které může přinést například nová technologie. Takzvané "chytré peníze" do aktiva investují tiše a zpočátku opatrně, ceny pomalu stoupají, ale široká veřejnost zatím o ničem neví.
S tím, jak stále více profesionálních investorů rozumí solidnímu potenciálu fundamentu, se do aktiva přesunují čím dál tím větší sumy peněz.
2. Povědomí o růstu
Růstu akcie si začíná všímat čím dál tím více investorů i spekulantů. V naději na zhodnocení je do aktiva vkládáno čím dál tím více peněz, což opět tlačí cenu nahoru.
Mohou se zde objevit první poklesy cen způsobené tím, že první spekulanti opouští své pozice k realizaci zisku. Takových výprodejů může být i více, ceny ale v průměru stále rostou a profesionální investoři nadále přikupují. Ke konci této fáze si růstu začínají všímat i média, která si všímají "velmi úspěšné akcie" a podávají příběhy často pojednávající o spekulantech, kteří na akcii rychle a snadno vydělali slušné peníze. Tím se na trh přivádí čím dál více lidí, kteří nakupují čím dál více pouze ze strachu, že by mohli promeškat příležitost (FOMO).
3. Mánie
V další fázi dochází k tak širokému povědomí o aktivu, že se do nákupu pouští i velmi široká veřejnost, která jinak s investováním nemá žádnou zkušenost.
Média pokračují v informování o růstu aktiva a veřejnost má pocit, že je svědkem "jedinečné a neopakovatelné investiční příležitosti", a že "investice může jenom růst".
Z trhu se vytrácí logika a cenu utváří spíše psychologie. Čím vyšší růst, tím více se nakupuje a naopak. Růst ceny se dostává do pozitivní zpětné vazby a na grafu tak křivka ceny v určitém období připomíná exponenciálu.
Profesionální investoři, kteří správně již na začátku pochopili fundament, mezitím – mimo pozornost médií – rozprodávají svá aktiva, protože vidí, že jsou již příliš nadceněná a že další růst není příliš pravděpodobný.
V médiích se složitě hledají zprávy, které by poskytovaly objektivní analýzu fundamentu. Příliš mnoho lidí má totiž zájem na vykreslování investice v pozitivním světle – tak, aby cena nadále rostla. Trhy ovládá iracionální chamtivost. Kupující chtějí rychle vydělat a nemají o fundamentu téměř žádné informace. Nákupy jsou často financované půjčkou anebo pákou.
Těsně před prasknutím bubliny se vysoké valuace zdůvodňují "objevením nového paradigmatu", "novým normálem" nebo jakoukoli teorií, která se snaží obhájit tak vysoké ohodnocení, které je v naprostém nepoměru k cenám ostatních aktiv. Jakmile se takové teorie, obhajující "trvale vysokou hodnotu" objeví, bublina pravděpodobně brzy splaskne.
4. Kolaps
Prasknutí bubliny může odstartovat jakákoli událost. Jakmile dojde k prvnímu významnému výprodeji, najednou si všichni uvědomí, že cena je neudržitelná a všichni začínají hromadně rozprodávat. Ačkoliv se může objevit krátký moment, kdy se výprodej na nějakou dobu zastaví a cena se vrátí téměř zpět, takový obrat je většinou jen krátkodobý. Často souvisí s tím, že se zainteresované osoby snaží vypouštět zprávy o tom, že jde pouze o "krátkodobou korekci" a že se cena velmi rychle vrátí zpět. Tomu ale věří už jen málokdo.
Kurz akcií strmě klesá. Kolaps ceny trvá často velmi krátce, často se odehraje v průběhu jednoho až několika málo dní. Na výprodeji často nejvíc prodělá široká veřejnost, která zainvestovala těsně před prasknutím bubliny a nestihla prodat co nejdříve poté.
Navzdory dřívějším vysokým valuacím se cena kvůli masivnímu výprodeji dostane výrazně pod jakoukoli vnitřní hodnotu. Téměř všichni prodávají za jakoukoli cenu, a realizují obrovské ztráty, jen aby se toxického aktiva zbavili.
Někteří profesionální investoři, kteří počítají s velmi dlouhou dobou návratnosti, mohou znovu větřit příležitost a začít nakupovat. Cena začíná pomalu stoupat a odpovídat vnitřní hodnotě.
Několik nejznámějších příkladů bublin v historii
Historie akciových trhů je plná učebnicových příkladů ekonomických bublin. Ekonomové předpokládají, že bubliny se odehrávaly v podstatě odnepaměti.
Nicméně za první bublinu v moderních dějinách – a možná i za tu nejzajímavější – se obecně považuje tulipánová horečka, která se odehrála v Nizozemsku v první polovině 17. století. Pojďme se společně podívat na nejznámější příklady ekonomických bublin.
Tulipánová horečka
Nizozemsko bylo v té době bohatou zemí s širokou vrstvou bohatého měšťanstva, kteří měli v oblibě dávat svůj majetek na odiv květinami před domem. Tulipány byly obzvlášť v oblibě – mezi jejich vzácnost přispívalo i to, že se její cibulky dovážely z Asie, krom toho jsou tulipány i velmi náročné na vypěstování.
O cibulky rostl zájem, těch ale bylo pouze omezené množství. Cena tak začala stoupat. Cibulky se prodávaly ve dražbách a dokonce se s nimi začalo obchodovat i na burzách, a často ve formě futures – tedy kontraktu, který stanovuje cenu pro obchod, který se uskuteční v budoucnosti. Na trh se s vidinou snadného zisku dostávali spekulanti a široká veřejnost.
Na vrcholu mánie bylo možné si za jednu cibulku tulipánu koupit měšťanský dům v Amsterdamu.
Nakonec přece jen všichni pochopili, že cena je neudržitelně vysoká a nikdo již nechtěl nakupovat – to bylo ranou pro všechny spekulanty, kteří doufali ve výhodný prodej v budoucnosti. Všichni začali prodávat a cena šla drasticky dolů. Mnoho obchodníků zkrachovalo a prasknutí bubliny mělo dlouhodobý negativní dopad na celou nizozemskou ekonomiku.
Jihomořská bublina
Mezi první bublinu s akciemi společnosti je považována ta, která se odehrála v Anglii v roce 1720, která se týkala akcií Společnosti jižních moří. Ta měla mít údajně monopol na obchod se španělskými koloniemi v Jižní Americe, což na burze vyvolalo spekulace o bohatství, které by takové obchodování se zlatem, stříbrem nebo otroky přineslo.
Společnost ovšem nevykazovala žádnou činnost a když ředitelé společnosti odprodali své předražené akcie, bublina praskla. Prasknutí bubliny mělo opět značný negativní vliv na celou anglickou ekonomiku.
Japonská bublina
Jako příklad typické úvěrové bubliny způsobené masivním a nepodloženým půjčováním peněz je možné uvést tu, která se odehrála mezi lety 1985 a 1991 v Japonsku. Došlo k deregulaci trhu, lidé i firmy si půjčovali ve velkém a banky neřešily bonitu a riziko klientů. Akciové trhy a hlavně pak ceny nemovitostí rostly závratným tempem, přičemž je ale zajímavé, že míra inflace spotřebitelských cen byla relativně malá.
Krach akcií a nemovitostí přišel až s rapidním nárůstem úrokových sazeb. Peníze již nebyly tak levné, což způsobilo první problémy se splácením. Úvěry byly často zabezpečeny nemovitostmi – jejich cena ale opět zlevňovala, čímž se do potíží dostávaly banky. Prasknutí bubliny vedlo ke "ztracené dekádě" v průběhu devadesátých let, pro kterou byla charakteristická dlouhodobá stagnace, deflace a nízký hospodářský růst.
Realitní krize
Poslední významnou bublinou, kterou můžeme mít v relativně čerstvé paměti, je bublina na trhu s nemovitostmi v Americe, která praskla v roce 2007.
Krize byla opět způsobena úvěrovou bublinou, respektive poskytováním hypoték i lidem, kteří by si ji jinak nemohli dovolit. V americkém prostředí bylo totiž pro banky výhodné – z politických rozhodnutí – takto "suplovat" různé sociální podpory. Ceny nemovitostí byly tak čím dál více kryté pouze těmito "nekvalitními hypotékami", cena rostla, a na trh se dostávali spekulanti s cílem jednoduchého výdělku.
Krizi přispělo i to, že se hypotéky stávaly podkladem pro finanční produkty typu zajištěné dluhové obligace, které se dále prodávaly na finančních trzích, takže se nekvalitní hypotéky dostaly do celého finančního systému.
Krize vyvrcholila pádem jedné z největších amerických investičních bank Lehman Brothers s více než stopadesátiletou historií. Krize zasáhla celý finanční sektor. V Evropě pak vedla ke krizi spojenou se státními dluhy jižních států eurozóny.
Jak investovat s vědomím bubliny na trhu?
Dá se investovat na trhu, na kterém existuje bublina? Samozřejmě, že dá, investor ale musí velmi dobře vědět, co dělá.
Spekulace na další růst
Spekulace na další růst znamená v podstatě "přilévání oleje do ohně". Spekulanti nakupují aktiva s cílem držet je pouze krátce, počkat si na další růst a pak je výhodně se ziskem prodat. Takový přístup je příslibem rychle vydělaných peněz, na druhou stranu je nutné velmi pozorně sledovat trh. Abychom kupovali a prodávali v ten správný čas, je nutné využívat hlavně technickou analýzu.
Spekulanti se také často snaží akcie shortovat, pokud se domnívají, že nastane pokles. Shortování není dobrá taktika, protože je nutné přesně trefit okamžik poklesu ceny. V opačném případě spekulant ztrácí své peníze.
Jak říká klasik John Maynard Keynes: "Trhy dokáží být iracionální déle, než si to vy dokážete dovolit."
Jinými slovy, i přeceněná aktiva mohou ještě velmi dlouho růst.
Ústup z trhu – Defenzivní přístup
Opačná strategie pak logicky znamená snažit se bublině vyhnout. V praxi to znamená držení akcií, které nejsou součástí bubliny – to mohou být hodnotové akcie, dividendové akcie, trhem momentálně podceňované akcie anebo ty, které z nějakého důvodu méně korelují se zbytkem trhu.
V praxi je samozřejmě možné oba přístupy kombinovat. Je možné si vymezit nějakou část portfolia ke spekulaci na růst a nějakou část ponechat v defenzivních akciích.
Obecně se doporučuje ponechat větší část v defenzivních akciích, přesný poměr ale záleží samozřejmě na Vás.
Dodržování vlastního plánu
Možností samozřejmě zůstává i držet se vlastního investičního plánu bez ohledu na výkyvy trhu. Pokud se například snažíme dodržovat strategii pravidelné měsíční investice bez ohledu na cenu, nemá ve většině případů smysl na námi zavedené strategii cokoliv měnit.
Jak rozpoznat bublinu?
Je vůbec možné úspěšně rozpoznat bublinu ve stádiu svého trvání? Stoprocentně to nejde, existuje ale několik nepřímých ukazatelů, které se vyplatí sledovat:
- Stádní myšlení – Bublinu tvoří většinou společenství stejně smýšlejících lidí.
- Orientace na krátkodobý zisk – Investoři drží akcie pouze krátce.
- Strach z promeškání příležitosti (FOMO)
- Víra, že jedinec může jednoduše porazit trh
- Kognitivní disonance – Investoři prostě jenom chtějí věřit tomu, že aktivum má skvělý potenciál. Proto rádi čtou pouze pozitivní zprávy a analýzy a vyhýbají se těm negativním.
- Investoři se na trhu často pohybují krátce – Trh často tvoří mladí, nezkušení investoři, anebo dokonce široká veřejnost.
Krom výše zmíněných psychologických faktorů si dávejte pozor na tyto ekonomické ukazatele:
- Příliš uvolněná monetární politika centrálních bank – Pokud jsou úrokové sazby příliš nízké, provádí se měnové intervence, kvantitativní uvolňování anebo jiné nestandardní kroky, jde o varovný signál.
- Nerovnováhy v globálních tocích kapitálu – Bublinu mohou vytvořit i velké přítoky kapitálu ze zahraničí. Uvádí se, že za internetovou bublinou (.com bublina) kolem roku 2000 byl z velké části zahraniční kapitál, který chtěl vydělat na technologickém boomu. Ten totiž v té době v jiných zemích neprobíhal.
Pokud na trhu rozpoznáte jednu z výše uvedených charakteristik, o bublinu se samozřejmě jednat nemusí. Zbystřete ale, pokud si všimnete, že většina z výše uvedených bodů platí.
Závěrem
Bubliny se na trzích vyskytovaly vždy a nic nasvědčuje tomu, že by tomu tak nemělo být i nadále. Ba dokonce naopak. Poslední dobou zaznívá mezi ekonomy čím dál více hlasů, které tvrdí, že díky politikám rekordně nízkých úrokových sazeb centrálních bank jsou nadceněná téměř všechna aktiva na burze. Pro takový jev se vžilo označení "všebublina".
Známý ekonom Daniel Lacalle například poukazuje na to, že řešení recesí skrze extrémně uvolněnou měnovou politiku vede pouze k tomu, že stimulace ekonomiky skrze monetární politiku přestává fungovat a je příčinou pasti na likviditu. Zhruba od roku 1975 je ekonomika po skončení každé další recese více a více zadlužená a zotavení z krizí probíhá pozvolněji a trvá čím dál tím delší dobu.
Vizemi politiků a centrální bankéřů je pouze znovu nastartovat růst HDP za každou cenu – tedy i na dluh. Využít krize k přestavbě ekonomiky tak, aby byla ekonomika efektivní a vůči krizím odolná není pro politiky lákavá myšlenka.
Levné peníze sice mohou krátkodobě znovu nastartovat ekonomiku, z dlouhodobého hlediska pouze podporují špatnou alokaci zdrojů v ekonomice a udržují naživu i ty podniky, jejichž krach by ekonomiku "ozdravil".
Všebublina samozřejmě nemusí prasknout, pokud ji budou centrální banky stále přifukovat. V takovém případě ji ale stejně zaplatíme my všichni skrze inflaci. Pokud by se ale centrální banky z nějakého důvodu rozhodly snížit likviditu na trhu, dost možná by to mělo podobný efekt jako v Japonsku v devadesátých letech – tedy pomalý, pozvolný pokles cen akcií společně s dlouhodobou hospodářskou stagnací.
Jaké akcie nebo kryptoměny jsou podle Vašeho názoru bubliny?
Vstupte do světa kryptoměn!
Již kryptoměny máte? Držte je v bezpečí hardware peněženky Trezor!
Trezor
★ 95 %
- Jedna z nejvíce bezpečných peněženek
- Vytvořena českou firmou
- Pro začátečníky může působit složitě
- Je dražší než ostatní peněženky, zejména Model T
O té tulipánové horečce se říká, že se ve skutečnosti nikdy nestala. Jak to tedy je, je to hoax? Nebo je hoax, že je to hoax? :)