Institucionální a retailoví investoři – Jaký je mezi nimi rozdíl?

Všichni investoři mají stejný cíl: minimalizovat riziko a maximalizovat návratnost. Mají ale všichni investoři na dosažení těchto cílů stejné šance? Mohou vůbec retailoví investoři konkurovat velkým institucionálním investorům, když nemají takové prostředky, informace ani zkušenosti?

Na tyto, a další otázky si odpovíme v tomto článku, kde se podíváme na hlavní rozdíly mezi retailovými a institucionálními investory.

Obsah článku

Kdo je institucionálním investorem?

Už z názvu této skupiny investorů vyplývá, že půjde o nějakou větší entitu, například banku nebo pojišťovnu.

Dříve obsahoval definici institucionálního investora zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu, nicméně samotný zákon dále s pojmem nepracoval, proto byla definice novelou z roku 2019 odstraněna.

Vymezení v podstatě odpovídalo tomu, jaké subjekty si pod institucionálními investory představuje každý z nás. Šlo o banky, investiční společnosti obhospodařující investiční fondy, penzijní společnosti, penzijní fondy a pojišťovny.

Na investory je však možné nahlížet také podle stupně jejich profesionality – institucionálním investorem by tedy mohl být i profesionální zákazník ve smyslu směrnice MiFID II (více informací o směrnici). Pak by mezi ně spadaly i další subjekty, například právnické osoby po dosažení určité úrovně aktiv, čistého obratu a vlastního kapitálu a také různé fondy (nadační fondy a fondy obhospodařující státní majetek).

Kdo je retailovým investorem?

Ještě o něco důležitější je otázka, kdo je retailovým investorem. Řada přímo použitelných evropských předpisů totiž předepisuje obchodníkům při nabízení investičních nástrojů retailovým investorům více povinností (především informačních).

Retailovým investorem je drobný investor, jednotlivec (mnohdy spotřebitel), respektive zákazník, který není profesionálním zákazníkem podle směrnice MiFID II.

Sem se řadíme například my, nebo s velkou pravděpodobností i vy. Jsme tzv. retail.

Jak může drobný investor investovat?

Retailový investor může své investiční příležitosti vyhledávat na vlastní pěst a zvolit některou z online brokerských platforem, anebo využít služeb profesionálního brokera. Některé investory však mohou odrazovat poplatky brokerů, které budou zpravidla tím vyšší, čímž komplexnější služby broker nabízí.

Regulovaní a ověření brokeři u kterých můžete bez problémů investovat:

XTB

95 %

Recenze Otevřít účet

Při obchodování CFD s tímto poskytovatelem ztrácí 76 % účtů retailových investorů peníze.

RoboMarkets

92 %

Recenze Otevřít účet

U 66,02 % retailových investorů došlo ke vzniku ztráty.

Situace je ale daleko lepší, než tomu kdysi bývalo. Vzhledem k tomu, že se většina regulovaných a ověřených brokerů snaží o to, aby u nich obchodování bylo dostupné opravdu každému, tak například poplatky při investování do fyzických akcií mohou být i nulové. Prostředí konkurenčních bojů mezi brokery poplatkové politice prospívá, jelikož se společnosti předhánějí a snaží se nabízet stále lepší služby. V dnešní době je tak obchodování dostupné opravdu každému a za pár korun.

V dnešní době již existují i takzvaní „robo-advisoři“, tedy automatizované investiční platformy, které jednoduše zpřístupňují snadný způsob investování drobným investorům. Robotičtí poradci umožní i tzv. automatické rebalancování portfolia za základě matematických algoritmů. Prvním robo-advisorem na našem trhu byla platforma Portu, za níž stojí investiční skupina Wood & Company.

Pokud člověk nechce ztrácet čas se zkoumáním trhu a nevadí mu zaplatit malý poplatek platformě, jedná se o skvělou a moderní možnost, jak začít investovat. 

Čtyři úhly pohledu na rozdíly mezi institucionálními a retailovými investory:

Čí peníze investuje? Kolik si může dovolit investovat? Jak často obchoduje? Jaký má přístup k informacím?

1) Investovat je vždy třeba s chladnou hlavou

Institucionální investoři investují peníze klientů, které mají ve své správě.

Retailoví investoři vkládají své vlastní peníze. Nejen při nenadálých událostech na trzích je však vždy třeba, aby investor zachoval chladnou hlavu a nejednal unáhleně.

2) Institucionální, retailoví a kvalifikovaní investoři

S předchozím pohledem souvisí i výše finančních prostředků, které může ten který subjekt investovat. Institucionální investoři nakládají s obrovskými objemy peněz a jsou tak schopni několika transakcemi ovlivnit celý trh. Retailoví investoři mají naproti tomu k dispozici relativně malé objemy peněz (i tak mohou ale trh ovlivnit – jako například v kauze GameStop).

Některé typy investic jsou k dispozici pouze pro kvalifikované investory, kterými mohou být za splnění určitých podmínek (podpis prohlášení o tom, že plně rozumí souvisejícím rizikům a minimální výše investice 125 000 euro, anebo alespoň 1 milion korun a splnění testu zázemí, investičních cílů a odborných znalostí) i drobní investoři.

3) Frekvence obchodování

Institucionální investoři většinou investují denně (resp. několikrát denně). Drobní investoři investují méně často, a tak jsou oproti institucionálním rezistentní vůči drobným tržním korekcím. Přijímají skutečnost (v ideálním případě), že investování je často běh na dlouhou trať.

4) Nedostatek informací = chybná investiční rozhodnutí

Profesionálové na finančním trhu mají lepší odborné zázemí a mohou si dovolit důkladné průzkumy všech tržních proměnných.

Jejich počínání na trhu může způsobit nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou a ovlivnit tak i investiční rozhodování drobných investorů.

Naproti tomu retail má k dispozici nepoměrně méně informací a často i méně příležitostí. Nedostatek informací může vést k chybným investičním rozhodnutím.

Jaký je podíl institucionálních investorů na trhu a proč jsou důležití?

Počet institucionálních investorů roste a jejich důležitost se nijak nesnižuje. Jsou totiž nadále tradičním kanálem, jak posbírat dočasně volné prostředky od drobných klientů a tyto peníze vracet zpět do ekonomiky. Díky tomu jsou základním zdrojem kapitálu.

V roce 1950 měli institucionální investoři podle serveru Cruxinvestor.com zhruba 8% podíl na veškerých akciových investicích, v roce 2010 tento podíl stoupnul na 67 % a v roce 2020 šlo již o 80 %.

Růst podílu aktiv spravovaných institucionálními investory byl doprovázen i nárůstem tržní kapitalizace kotovaných společností. Důvodem radikálního nárůstu je skutečnost, že se na kapitálovém trhu stále více využívá kolektivních forem investování, jimiž jsou například podílové fondy.

Kolik je retailových investorů? Jaká je jejich role?

Celosvětový průzkum retailových investorů nebyl dosud proveden. Brokeři však registrují rekordní přírůstky nových klientů. Fintech Robinhood jen v prvním čtvrtletí roku 2020 navýšil počet uživatelů o 30 % na celkových 13 milionů, ve druhém kvartále pak o dalších 100 %.

V první koronavirové vlně na jaře roku 2020 drobní investoři hromadně skupovali ve výprodejích akcie, jichž se institucionální investoři zbavovali.

Drobní investoři tak poskytují kapitál i v situacích, kdy je obtížné získat jiné zdroje financování a dá se říci, že „zachraňují trhy“. Také investují spíše dlouhodobě, čímž poskytují dlouhodobé a stabilní zdroje. K tak rychlému zotavení akciového trhu, jakého jsme byli v březnu 2020 svědkem, došlo právě díky přispění drobných investorů.

Institucionální investoři mají k dispozici větším objem finančních prostředků i veškeré dostupné tržní informace. Přesto nám léta s nulovými a zápornými úrokovými sazbami i koronavirová krize ukazují, že finanční trhy retailové investory lákají čím dál více. Hledají na nich lepší zhodnocení svých peněz a jsou za tímto účelem schopni zorientovat se ve větším množství informací, než tomu bylo dříve.

Retail se ale rozhodně víc než kdy dřív, hlásí o svou pozici na trzích a není radno ho podceňovat.