Finex.cz logo
Menu
Finex » Ekonomika » Quantitative easing neboli kvantitativní uvolňování. Co to je a jak funguje?

Quantitative easing neboli kvantitativní uvolňování. Co to je a jak funguje?

Quantitative easing neboli kvantitativní uvolňování. Co to je a jak funguje?

Quantitative easing (QE) neboli v češtině kvantitativní uvolňování, je již více jak dekádu velmi často skloňovaný pojem. Málokdo ovšem ví, jak vlastně tento nástroj funguje, a proč ho vůbec centrální banky dnešních moderních států využívají.

Mezi ekonomy a analytiky se kolem tohoto tématu vedou hlavně argumentační spory, jak vlastně tento nástroj vnímat. Je quantitative easing opravdu vhodný nástroj? Nemůže v dlouhodobém horizontu ekonomiku naopak poškodit?

Ti, co zastávají vůči nástroji negativní postoj, ho přirovnávají k tzv. helicopter money (vrtulníkové peníze). Je to v podstatě neomezené „tisknutí“ peněz a jejich plošné vhazování do ekonomiky. Tím se v ekonomice vytváří nová peněžní zásoba z „ničeho“. Ekonomika se tak uměle „nafukuje“, z čehož může vzejít mnoho problémů.

Quantitative-easing-kvantitativni-uvolnovani-helikopterove-penize-helicopter-money
Helikoptérové peníze – ilustrační foto

Obsah článku

1.Co je to kvantitativní uvolňování?2.Rozvahy centrálních bank a QE3.Kritika kvantitativního uvolňovaní 4.Jak to, že nezpůsobuje hyperinflaci?5.Závěrem ke kvantitativnímu uvolňování6.Diskuze na téma kvantitativního uvolňování

Co je quantitative easing (kvantitativní uvolňování)?

Napřed si ale musíme vysvětlit, co to vlastně quantitative easing je. Všeobecně je proklamováno, že se jedná o nekonvenční nástroj monetární politiky centrálních bank, které nakupují dlouhodobá aktiva na otevřeném trhu. I přesto, že se o QE mluví jako o nekonvenčním nástroji, tak je v dnešní době takřka standardem.

Centrální banky jsou vlastně nuceny se k tomuto kroku uchýlit, jakmile běžné operace na volném trhu nejsou dostatečně efektivní (proto ten název kvantitativní). Pokud se ptáte proč, tak odpověď spočívá ve velmi nízkých úrokových sazbách. Jakmile jsou úrokové sazby nízké nebo dokonce nulové, tak už logicky nemáte co snižovat. Dá se říct, že je to takové vytloukání klínu klínem.

Dle teorie centrální banka „vytvoří“ nové peníze, které posléze využije pro nákup aktiv jakou jsou dluhopisy (státní a korporátní). Tím se navýší peněžní zásoba v ekonomice a dosáhne se lepší likvidity. Dalším efektem navýšení peněžní zásoby je samozřejmě snížení ceny peněz (úrokové míry).

quantitative easing
Jak funguje quantitative easing. Zdroj: BBC.com

Domácnosti a firmy zareagují větší ochotou si půjčovat, protože je to “levné”. Zapůjčené peníze jsou poté využity ke spotřebě a investicím, což stimuluje rozšíření produkce. A v důsledku rozšířené produkce roste poptávka po pracovní síle. Výsledkem je růst hrubého domácího produktu.

Ve skutečné praxi je to ještě o něco komplikovanější. Když centrální banka vykupuje aktiva od komerčních bank, tak to nefunguje tak, že by jim centrální banka ty „natisknuté“ peníze posílala – neprobíhá zde směna. Vytvoří se jim pouze rezervy, které jsou uchovávány právě u centrální banky.

Co se týče efektivnosti QE, tak ji lze ještě umocnit pomocí expanzivní fiskální politiky. Jednak skrze investice, ale také výkupem dluhopisů na trhu, díky čemuž opět dosáhneme zvýšení peněžní zásoby.

Nafouknuté rozvahy centrálních bank díky QE

V textu výše bylo řečeno, že se v rámci QE vykupují na trhu korporátní a státní dluhopisy, ale to není tak úplně pravda. Před pár lety se to dosti zvrhlo a nakupují se i akcie. Tudíž fakticky může centrální banka vlastnit většinové podíly v soukromých firmách.

Největším „průkopníkem“ je v tomto ohledu Bank of Japan (BoJ), která provádí QE již dvacet let a k dnešnímu dni má většinové podíly v podstatné části firem soukromého sektoru.

Můžeme klidně hovořit o tom, že tímto způsobem stát vlastně skrytě zestátňuje soukromé podniky.

Na univerzitě jsem měl to štěstí, že jedním z mých vyučujících byl profesor Rejnuš a ten to s nadsázkou označoval na přednáškách za budování komunismu. Vzhledem k tomu, že má japonská centrální banka dosti dlouho uvolněnou měnovou politiku, tak je tamější ekonomika na QE zcela závislá.

Na grafu níže je vývoj hodnoty aktiv (v miliardách JPY) v rozvaze BoJ za uplynulých 25 let. Z grafu je patrné, že kolem roku 2000 začala japonská centrální banka nakupovat větší objem aktiv.

Rozvaha Bank of Japan

V roce 2006 se rozvaha snížila, ale po finanční krizi z roku 2008 začalo opětovné navyšování. Od roku 2012 křivka strmě roste a do dnešních chvil se tento trend drží. Aktuálně hodnota rozvahy činí 690 bilionů (JPY).

Ve spojených státech začala Federální rezervní banka s QE až po začátku krize z roku 2008. V grafu je v tomto období jednorázový skok o více jak 100 %. S dalším vývojem už to nebylo tak agresivní, ale ten trend je i zde jednoznačný.

Rozvaha Federální rezervní banky

Kvůli Covidu v březnu 2020 Fed během několika týdnů navýšil hodnotu držených aktiv z cca 4 bilionů USD na 7 bilionů USD.

Tento graf je rozhodně odpovědí na to, jak je možné, že US akciové indexy S&P 500 a Nasdaq dokázaly umazat všechny ztráty a dokonce vyrůst na nová historická maxima.

Proč je quantitative easing (QE) zdrojem kritiky?

Nástroj kvantitativního uvolňování čelí samozřejmě ostré kritice, protože to nemá s klasickou ekonomií už vůbec nic společného. Tento nástroj má určitě opodstatnění v dobách, kdy je ekonomika v krizi a potřebuje „nakopnout“. Jenže co když se to přehání?

Když by BoJ ze dne na den s těmito operacemi přestala, tak by Japonsko asi muselo čelit významným ekonomickým problémům a bez nějaké hospodářské transformace by se to též neobešlo. Nic samozřejmě nelze nafukovat věčně a jednoho dne se stejně dostaneme do bodu, kdy QE prostě nebude fungovat.

Ekonomové se nedokážou zcela shodnout na tom, jak moc negativní důsledky tahle politika centrálních bank přinese. Nejpesimističtější z nich zastávají názor, že z toho vzejde ještě mnohem horší krize, než kterou známe z roku 1929.

Součástí ekonomických zákonitostí jsou cykly, které se přirozeně střídají. Jakmile jsou ale centrální banky více a více agresivnější, tak se „medvědí“ cykly zkracují a reálně tak nedochází k úplnému „pročištění“ a zotavení trhu.

Mimochodem nákupem akcií se dříve chlubil guvernér České národní banky Jiří Rusnok. Myslíte si, že je tohle akurátní politika centrální banky? Cílem centrálních bank je emitovat národní měnu a udržovat stabilní cenovou hladinu. Proto guvernérova slova mnozí akademičtí ekonomové považují za tragédii.

Jedním z mnoha bodů kritiky je, že skrze QE centrální banky obcházejí zákaz financování vládních výdajů. Vláda zkrátka nemůže nařídit radě centrální banky, ať jim natiskne libovolný objem peněz. Ovšem obchází se to, protože když vláda chce vydat dluhopisy, tak je emitentem centrální banka.

Od centrální banky je nakoupí komerční banky a od nich je opětovně vykoupí centrální banka. Působí to dost bizarně, ale i takhle to v praxi funguje a možná právem to spousta ekonomů považuje za lumpárnu.

Dolarový index DXY

Nesmíme zapomenout i na směnný kurz domácí měny, která po zvýšení peněžní zásoby logicky musí oslabovat. Učebnicovým příkladem je dolarový index DXY, který se od začátku březnových zásahů Fedu ještě nevzpamatoval. Držitelé dolaru tak ztrácí kupní sílu.

Proč takové vydávání peněz nezpůsobuje hyperinflaci?

Určitě si spousta z vás klade otázku, jak je možné, že už tu nemáme hyperinflaci, když centrální banky ve velké míře „tisknou“ peníze. Protože například Fed výkupem dluhopisů od komerčních bank „neposílá“ přímo dolary. Pouze se těmto institucím u Fedu vytváří rezerva.

Vtip je tedy v tom, že centrální banky dodávají likviditu na finanční trhy a tudíž je ten inflační tlak znát především na akciovém a nemovitostním trhu. Na spotřebním koši se to ale tolik projevit nemusí. V tomhle ohledu se ale mezi ekonomy vedou nemalé spory.

Když problematiku zase vztáhneme na Spojené státy, tak dalším odůvodněním může být rychlost oběhu peněz (M2). Velocity of money stabilně klesá od přelomu milénia, kdy největší propady jsou zaznamenány během krizí (ztráta likvidity).

Rychlost oběhu peněz (M2)

Největší pokles máme z období tzv. dotcom bubble (2000), nemovitostní krize (2008) a Covid krize (2020). Pokud tedy strmě klesá rychlost oběhu, tak lze bez větších problémů peněžní zásobu úměrně navyšovat a obejde se to bez výrazného zvýšení inflace.

Lze najít i názory, že Fed musí navyšovat peněžní zásobu právě kvůli drastickému poklesu rychlosti jejího oběhu.

Co vlastně lze z toho ještě implikovat? Že domácnosti a firmy začínají příliš šetřit a neutrácejí, což tlumí ekonomický růst – Keynes to nazval Paradoxem úspor.

Závěrem ke kvantitativnímu uvolňování

Quantitative easing je velmi oblíbeným tématem k diskuzi, protože už i retailoví investoři vidí, jak to vynáší akciové a nemovitostní trhy do nebes.

Je to velice důležité téma současné doby, protože tento nástroj některé centrální banky využívají v podstatě neomezeně. Člověku stačí selský rozum, aby chápal, že tohle vytváření peněžní zásoby z „ničeho“ není zcela v pořádku. Nic nelze nafukovat věčně a když někdo dlouhodobě ohýbá ekonomické principy, jednou se mu to tvrdě vrátí.

Ohodnoťte tento článek

Akcie
Komodity
Krypto
Indexy
ETF
Cena 24h
Tesla Inc. ---
N/A
ČEZ ---
N/A
Apple ---
N/A
Avast ---
N/A
Moneta ---
N/A
Komerční banka ---
N/A
Gazprom ---
N/A
RECENZE

TOP Akcioví a forex brokeři

XTB logo
XTB★ 93 %
U 76 % retailových investorů došlo ke vzniku ztráty.
RoboMarkets logo
RoboMarkets★ 92 %
U 66.8 % retailových investorů došlo ke vzniku ztráty.
Admirals logo
Admirals★ 90 %
U 79 % retailových investorů došlo ke vzniku ztráty.
Degiro logo
Degiro★ 89 %
Investování zahrnuje rizika ztrát.
Sledujte nás na Facebooku, ať vám nic neunikne!
Facebook icon Jít na Facebook
Finex logo