Příjmy z Airbnb jsou příjmy z podnikání, rozhodl soud

O tom, že příjmy z Airbnb jsou příjmy z podnikání a měly by se tak proto i danit, nedávno rozhodl pražský soud v případu, kdy provozovatelka krátkodobého pronájmu skrze Airbnb nesouhlasila s rozhodnutím finanční správy. Ta žalobkyni vyměřila daň z příjmů za rok 2017, jelikož tehdy chybně zdanila své příjmy jako příjmy z pronájmu, nikoli jako příjmy ze samostatné činnosti, konkrétně z podnikání.

Provozovatelka pronájmu se hájila tím, že v rámci Airbnb neposkytuje žádné doplňkové služby, nýbrž pouze pronájem. Soud to ale vidí zcela jinak. Ve svém rozsudku argumentoval tím, že pokud by se skutečně jednalo o pronájem, muselo by se jednat o zajištění bytové potřeby. Tu ale pronajímatelka svým jednáním nenaplňovala.

Podstata Airbnb je poskytnutí služby, nikoli naplnění bytové potřeby

Finanční správa tvrzení provozovatelky, že poskytuje klasický pronájem, odmítla. Dle ní totiž je z veřejně dostupných zdrojů zcela zřejmé, že Airbnb ze své podstaty klade základní požadavky na poskytovatele ubytování, které spočívají právě v poskytnutí služeb, které hosti očekávají. Jde například o zajištění úklidu, čistého povlečení, toaletního papíru, mýdla či ručníku.

Čtěte také: Tři nejlepší strategie pasivního investování do nemovitostí

Pro finanční správu byl ale stěžejní zejména časový úsek poskytovaného ubytování. Z žalobkyní předložených výpisů z účtu úřad zjistil, že platby z účtu Airbnb přicházely žalobkyni průměrně jednou za dva dny. Dle finanční správy je tedy zcela zjevné, že se nemohlo jednat o dlouhodobý nájem.

“Na rozdíl od zajištění bytových potřeb člověka, poskytnuté ubytování skrze Airbnb nemůže naplnit zákonem předvídaný účel nájmu bytu, neboť nesaturují jeho potřebu bydlení, ale uspokojují potřebu na ubytování, a proto je nutné jej klasifikovat jako ubytovací službu,” píše se v rozsudku.

Jak rozlišit, zda se jedná o příjmy z pronájmu, nebo podnikání?

Soud dále také doplnil, že právní norma rozlišuje nájem a poskytnutí ubytovacích služeb, a to jak v rovině soukromoprávní, tak pro další veřejnoprávní vztahy (např. živnostenský zákon). Existuje několik kritérií, která pomohou rozlišit, zda se jedná o nájem či poskytnutí ubytovacích služeb.

Mezi tato kritéria patří například, zda jde o pravidelnou činnost, jestli se poskytuje na relativně krátkou dobu či předem vymezenou přechodnou dobu, zda je nabízena způsobem, který svědčí o zacílení na osoby, které hledají bydlení, nebo na ty, které potřebují jen přechodné ubytování. Dále záleží i na tom, zda jsou kromě ubytování poskytnuty také další služby, jako je například úklid, či zda je cena vázaná na krátké časové období atd.

A právě od výše uvedených kritérií se ve svém rozhodnutí odrazil i soud. Ten uvedl, že vzhledem k četnosti plateb, které za něj žalobkyně obdržela, a dalších okolností, které v sobě nese již podstata aplikace Airbnb (inzerce, časově omezené ubytování, cena kalkulovaná na krátké časové období a další aspekty), nelze předpokládat, že žalobkyně provozovala nájem.

Finanční správa tak dostala za pravdu v něčem, co si myslí již několik let, tedy že příjmy získané pronajímáním přes Airbnb jsou v drtivé většině případů příjmy z podnikání. A nyní tento názor potvrdil i soud.

TIP: Airbnb vykázalo 300% meziroční růst tržeb: Akcie společnosti přesto padají – Proč?