...nebo už máte účet?
Přihlašte se
Stagflace je makroekonomický pojem, který je charakterizován velmi negativními atributy, jež si v dnešním článku rozebereme.
Tento pojem jsem už mnohokrát „nakousl“ ve svých článcích a analýzách, ale nikdy jsem mu nevěnoval samostatný článek, kde by bylo podrobně vysvětleno, o co se jedná. A hlavně si musíme uvést příklad z historie. Historie je totiž nejlepší učební pomůcka pro pochopení současnosti.
Stagflace je definována jako stav, kdy „řádí“ vysoká inflace, nulový nebo záporný výstup ekonomiky a vysoká nezaměstnanost. Je to tedy vražedná makroekonomická kombinace, což je naprostým strašákem každého národohospodáře.
Jak už bylo řečeno, stagflace je mezi některými akademiky hodně diskutovaný makroekonomický pojem. Obzvlášť v dnešní době se jedná o vskutku diskutovanou problematiku, i mezi veřejností. Stagflace je hodně zajímavá tím, že se jedná o stav, který je zcela v rozporu s keynesiánským teoretickým přístupem a v úplném rozporu s Phillipsovou křivkou, která je součástí keynesiánské ekonomické doktríny.
Dle keynesiánské ekonomie by taková situace neměla nikdy nastat. Jednoduše řečeno stagflace pro uvedený směr neexistuje, na základě teorie. Právě proto je stagflace častým zdrojem kritiky keynesiánství. Nebál bych se přirovnání k mýtické Achillově patě.
Phillipsova křivka kalkuluje s nepřímou úměrou, kdy růst inflace způsobuje pokles nezaměstnanosti. William Phillips popsané zjištění ze statistických dat publikoval v 50. letech minulého století. Netrvalo ovšem dlouho a nechvalně známá 70. léta ukázala, že jsou tyto závěry zcela chybné.
Právě 70. léta jsou ukázkovým příkladem, kdy inflace dosahovala horentních úrovní, ale nezaměstnanost zůstávala též vysoká. A jak vyplývá z předešlého textu, to je v přímém rozporu s keynesiánským přístupem. Proto se taky 70. léta někdy označují za období „krize keynesiánství“. Naopak je to hojné období na neoklasické ekonomy, jako je také známý Milton Friedman. Friedman byl dost možná nejhlasitějším kritikem Keynese.
Co se týká přiloženého grafu, když se podíváte pozorně, zjistíte, že skutečně v 50. letech nezaměstnanost obecně spíše klesala, jak rostla inflace. Ovšem v 70. letech nezaměstnanost naprosto přesně koreluje s růstem inflace. Proč někdy platí nepřímá úměra a jindy zase ne, nedokážeme přesně říct. Je to problematika, kterou akademičtí ekonomové řeší už desítky let.
Druhý graf vizualizuje meziroční změnu HDP a inflace. Když se zase zaměříme na 70. a 80. léta, ihned vidíme, že vysoká inflace implikovala meziroční pokles v HDP. Nízká inflace tolik nevadí, ale vysoká inflace je už problém – požírá marže podnikům a drtí koupěschopnost domácností.
Abych nezapomněl, ke stagflaci přispívá i restriktivní měnová politika centrální banky. Je to vlastně takový paradox, protože se jedná prakticky o jediný efektivní nástroj měnové autority, jak s inflací bojovat. Růst úrokových sazeb utne investice a sníží poptávku. Firmy a domácnosti na jedné straně nemají dost peněžních prostředků a na straně druhé jejich stávající prostředky ztrácejí na hodnotě. Dostávají rány ze všech stran.
V dřívějších analýzách a článcích jsem zmiňoval, že momentálně panují ideální podmínky pro vznik stagflace. A tím nemyslím jen tuzemsko, ale globální ekonomiku obecně. Konkrétně v České republice je inflace již dvojciferná a základní úrokové sazby vzrostly na 5 %. S nezaměstnaností problémy zatím nejsou, ale guvernér České národní banky nedávno přiznal, že naše ekonomika již vykazuje znaky stagflace. Nemáme se ale bát stagflace, kterou známe právě z USA ze 70. let minulého století?
Co se týká Spojených států, Federální rezervní banka (Fed) začala s restriktivní měnovou politikou před krátkou dobou. A moc se jim do toho samozřejmě nechtělo. Já bych si dovolil tvrdit, že jeden z důvodů, proč se do toho nehrnuli, je riziko stagflace. Nicméně mít inflaci skoro 8 % a základní úrokové míry téměř nulové, je na pováženou.
Problematika stagflace nebyla zrovna nejčastějším tématem pro veřejnost – spíše jen akademické téma. Pokud si správně vzpomínám, stagflace byla v rámci makroekonomie zmiňována jen okrajově. Což má své opodstatnění, protože tuzemsko za posledních 30 let stagflaci nezažilo. Zatímco pro Spojené státy je to vzdálená vzpomínka z přelomu 70. a 80. let.
Nyní je ovšem stagflace nesmírně aktuálním tématem, které si naši pozornost určitě zaslouží.
Vystudovaný ekonom a znalec díla Adama Smithe, Davida Ricarda a Johna Keynese, který publikuje obsah o technické analýze kapitálových trhů, fundamentální analýze, makroekonomii a měnové politice.
Jaroslav je přesvědčen, že právě tyto disciplíny jsou zásadní pro pochopení celého kontextu finančního trhu, a snaží se čtenáře vybavit ucelenou myšlenkovou mapou pro přemýšlení nad finančním světem.
“Pro investory je důležitý komplexní znalostní základ, díky kterému může každý minimalizovat rizika.”
95 %
90 %
Diskuze (0 komentářů)
Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přihlašte se a buďte první! Napište svůj názor a zahajte diskuzi.