Poplatky u kryptoměnových transakcí: Jak fungují? Kolik se za převody bitcoinů platí?

V tomto článku se společně podíváme na to, jak fungují poplatky a potvrzování transakcí v Bitcoinové síti. Není to žádná věda, zorientovat se v tomto systému zvládne téměř každý. Stačí trocha úsilí a chuti naučit se něco nového.

I přesto všechno se po cestě může najít několik problémů, které vystraší nejednoho nováčka. Dejte tomu čas. Klidně si celý článek přečtěte několikrát. Rozhodně nešlápnete vedle. Je to jako s každým aktivem. Pokud do něčeho chceme investovat, prvním krokem by mělo být porozumění problematice a tomu, jak vlastně daná firma či věc funguje.

V kryptoměnách se z technického pohledu jedná zejména o fungování blockchainu. Alespoň jeho povrchovým chápáním by měl disponovat každý, kdo si chce kryptoměny kupovat nebo je jakkoli jinak využívat. Jakmile se prokoušete přes tuto část, vysvětlování poplatků a potvrzení transakcí už je hračka. Bude to proto první téma, na které se společně podíváme.

Obsah tohoto článku

Rychlokurz blockchainu a těžby – co to je?

I když je v nadpise slovíčko rychlokurz, stále se jedná o vcelku složité téma.

Na bloky v blockchainu se dá jednoduše nahlížet jako na účetní knihy o jedné straně A4. Tato kniha má nějakou konkrétní velikost a všechno, co se do ní píše, má určitý smysl.

Jsou v nich primárně jednotlivé transakce a pohyby na adresách v síti. V Bitcoinovém systému platí, že na jednu takovou stranu jsou zaznamenané pohyby, které se staly za každých 10 minut (v průměru).

Za všechny tyto transakce se poté přidává určité číslo, kterému se říká nonce. Účetní kniha společně s nonce poté funguje jako celek. Dá se převést do určitého číselného kódu (hash), který je pro každou kombinaci (nonce a účetní knihy) speciální. Pokud bychom změnili jediný údaj nebo jednotku, celý kód by byl úplně jiný.

Aby se účetní kniha uzavřela, musí se najít jeden specifický hash, který začíná určitým počtem nul. To je úkolem těžařů. Jejich práce je vlastně strašně jednoduchá. Náhodně zkouší měnit nonce a pokračují tak dlouho, než jeden z nich trefí ten správný. Nonce ve spojení s účetní knihou vytvoří cílový hash.

Jakmile se tak stane, nonce se přidá na konec účetní knihy a ta se uzamkne. Vytvoří se nová, jež obsahuje pouze hash té předchozí. Fakticky jsme tak vzali všechny historické transakce a spojili je s novou účetní knihou.

Abychom začali nazývat věci pravými jmény, za účetní knihu si dosaďte blok. Ty se na sebe navzájem napojují a tvoří blockchain. Je to prostá série souborů s transakcemi, které se na sebe navzájem napojují. Nejde o nic magického a v základu je to vlastně strašně jednoduché.

Přesně tímto způsobem funguje blockchain Bitcoinu. Ostatní kryptoměny mohou mít odlišné specifikace, nebo dokonce úplně jiné přístupy k celému systému. Například Litecoin otevírá nové bloky po každých 2,5 minutách.

TIP: Skvěle princip fungování blockchainu vysvětluje Kicom v tomto videu.

Těžaři, transakce a poplatky

Práci těžařů už jsme si vysvětlili. Berou jednotlivé transakce, shlukují je do bloků a bloky ukládají jeden za druhým. Mají ale také jedno zásadní právo. Mohou si vybírat, jaké transakce do bloku zařadí. A protože nikdo nechce dřít zadarmo, i těžaři musí za svoji práci být placení.

• Jedna část jejich výplaty se skládá z odměny za objevený nonce a uzavřený blok (tak se vytváří nové bitcoiny – dostávají je těžaři za práci).
• Druhá část na jejich výplatní pásce jsou potom poplatky. Tedy přesně ty, které uživatel platí, když chce nějakou transakci provést.

Teď si určitě někdo z vás klade otázku: kdo stanovuje výši poplatku? A odpověď není vůbec složitá. Trh.

Pamatujete si, že účetní kniha má pouze jednu stranu? Na tu nezvládneme napsat miliony transakcí. Je tam na to moc málo místa.

Stejně funguje i umisťování transakcí do bloků. Pokud za transakci nezaplatíte dostatečný poplatek, těžaři si radši vyberou transakce uživatelů, kteří jim jsou ochotni zaplatit více.

Poplatky

Abychom nějakou kryptoměnovou transakci reálně uskutečnili, musíme ji dostat do bloku. To se stane poté, co zaplatíme dostatečně velký poplatek těžařům za to, aby tak učinili. Pokud je poplatek příliš malý, může se stát, že se transakce do aktuálně otevřené knihy nezapíše. Ani do příští, ani do přespříští. Není třeba ale hned plašit a většinou ani není třeba nic dělat. Stačí prostě počkat, než naši platbu těžaři zařadí do bloku a částka se tak odešle. Tomu se říká, že transakce dostane potvrzení.

Občas se může stát, že je poplatek až příliš nízký a transakce se do bloku nemusí dostat nikdy. Její odesílatel tedy bude muset své digitální odeslat znovu a tentokrát s vyšším poplatkem.

Některé peněženky umožňují i dodatečné navýšení poplatků pro vyřešení takové situace. Jednou z nich je například Electrum.

Jak vysoký poplatek zvolit?

Možnost volby výše poplatků je u většiny pořádných peněženek dostupná. Často vám peněženka nabídne poplatky s low, medium a high fee. Tedy s nízkým, středním nebo vysokým poplatkem.

Zvolená velikost poplatku určuje, jak zhruba dlouho bude trvat, než se naše platba zařadí do bloku. Plusem může být i manuální nastavení poplatku na přesnou částku. K určení výše požadovaného poplatku nám nejlépe poslouží webové služby, které se na poplatky přímo zaměřují. Jedním z dobrých pomocníků je například stránka WhaTtheFee.io, kde vidíte i pravděpodobnost zařazení transakce do bloku v určitém časovém intervalu v závislosti na velikosti poplatku.

Posíláte-li kryptoměny přímo ze směnárny či burzy, v naprosté většině případů poplatek určují za vás a vy do něho nemůžete nijak zasahovat. To pravděpodobně proto, aby nezkušený uživatel nezvolil např. zbytečně malý poplatek, kdy by jeho transakce trvala dlouho a on byl nakonec nespokojen a ještě bombardoval zákaznickou podporu.

Jak se výše poplatků určuje?

Výše poplatků je u Bitcoinu většinou uváděna ve formě satoshi na byte (sat/B). Odesilatel tedy neurčuje výši poplatků konkrétně pro celou transakci (např. 10 000 satoshi) ale pouze pro jeden byte paměti, kterou vaše transakce v bloku zabere (tedy např. 50 satoshi na 1 byte).

Proč to tak je?

Jak už jsme řekli, místo v bloku je omezené. Není ale omezené počtem transakcí, ale datovou velikostí bloku. Do jednoho bloku je u Bitcoinu možné zadat pouze tolik transakcí, aby dohromady měly pouze 1 MB.

Protože v rámci jedné transakce je možné poslat bitcoiny z několika adres (vstupy) na více adres (výstupy), každá transakce má jinou datovou velikost. Z toho důvodu je fér platit právě za zabrané místo v bloku a nikoli za počet transakcí jako takových.

To by totiž chytrolíni mohli sloučit třeba 100 převodů do jedné transakce a platit pouze setinový poplatek. Těžaři by pak nemohli vydělat dostatek peněz na provoz těžebních strojů a postupně by své stroje odpojovali, což by zapříčinilo pokles bezpečnosti celé sítě.

Zdroj: Mempool.space

Jak se poplatek počítá

Datovou velikost transakce, která poté ovlivní celkovou výši poplatku, ovlivňují tři složky:

1. počet vstupů
2. počet výstupů
3. formát adresy

Počet vstupů a výstupů byl vysvětlen o pár řádků výše a věříme, že výpočet pro vás bude vcelku jednoznačný. Čím více vstupů a výstupů transakce má, tím větší bude zabírat místo v mempoolu.

Formát adres už je o něco složitější.

Bitcoin se neustále vyvíjí a stejně tak i technologie, které jsou v něm použité. Dnes se bitcoinové adresy dělí podle formátů. Tím nejnovějším je typ Bech32 – Native Segwit. Tento typ adres začíná vždy na písmena “bc1” a pro naše účely bude stačit vědomí toho, že jsou tím nejlevnějším typem adres.

Můžeme se ale stále setkat i se staršími formáty, které začínají na čísla “1” či “3”. Ty jsou na používání dražší a dnes v podstatě není důvod, proč bychom s nimi měli pracovat. Jediný problém může být to, že některé peněženky ještě segwitové adresy nepodporují.

Můžeme se teď kouknout na nějaké praktické ukázky:

Máme adresu A s 1 BTC. Pokud odešleme transakci, která je menší než 1 BTC, vytvoří se nám tzv. change adresa. Bitcoinový systém vždy utratí celý obnos a poté vytvoří nový výstup se zbytkem. Typická transakce tedy vypadá například tak, že má jeden vstup a dva výstupy (cílová adresa a vytvoření change adresy).

Teď si k naší původní adrese přidáme jednu další s 0,5 BTC jménem B. Co když budeme chtít někam odeslat 1,25 BTC? Systém vezme celý obnos adresy A a polovinu obnosu B – 2 vstupy. Dále spočítáme počet výstupů. Cílová adresa s vkladem 1,25 BTC a change adresa k B, kam přijde zbylých 0,25 BTC – výstupy jsou znovu 2.

Pokud tedy chceme nejmenší poplatky u našich transakcí, vítězná kombinace je jednoznačná.

Nejmenší počet vstupů a výstupů s využitím segwitového formátu adresy.

Pokud si to chcete vyzkoušet, můžeme vás odkázat na kalkulačku stránky bitcoinops.org. Segwitový formát adresy je označován jako P2PKH.

Jak funguje potvrzování transakce?

Potvrzení transakce znamená, že se daná transakce dostane do bloku. Reálně se zapíše do účetní knihy a stane se platnou. Už navždy bude zanesena v historii transakcí a každý další vytěžený blok (ve kterém je hash celé historie) to znovu potvrdí.

I zde však existují určité problémy a je tak dobré, abychom se drželi nějakých pravidel. V naprosté většině případů to není potřeba, může ale přijít jeden špatný den a neštěstí je na světě.

Problém dvou správných řešení a double spend

Na světě existuje nespočet těžařů a každý z nich má poměrově stejné šance na to, aby objevil správný nonce, vytvořil správný hash a uzavřel blok. Občas se ale může stát, že trochu odlišné řešení (blok obsahující trochu jiný set transakcí) najdou dva těžaři zároveň.

Pokud se tak stane, blockchain se rozdělí na dvě větve. Existují dvě historie transakcí a obě jsou správné, i když mohou být obě rozdílné. Bitcoinový blockchain však uznává jen tu nejdelší. Pokud tedy nějakou dobu počkáme, vytěží se další bloky a napojí se na jednu z historií. Ta se díky tomu stane nejdelší a validní. Druhá historie se stane neplatnou.

Pokud se naše transakce bude nacházet v té “neplatné” větvi, bude to stejné, jako kdyby se vůbec nestala.

Pěkným příkladem je zde riziko pro obchodníka. Někomu prodáme zboží za bitcoiny… A pokud před předáním nebo odesláním zboží nepočkáme na dostatečný počet potvrzení, může se stát, že nakonec žádné bitcoiny neobdržíme.

Bez potvrzení transakce je to pouze slib a je možné, že platba nakonec neproběhne. Problém je v tom, že my už jsme naši službu nebo zboží předali a nakupující nám nakonec nezaplatil.

I když nejsme obchodník, je vhodné počkat na více potvrzení. Chybu tím rozhodně neuděláme.

Kolik potvrzení je dost?

Čím více, tím lépe. Jiné pravidlo není. Je to o tom, jak moc nám záleží na odesílané částce. Pokud se bude jednat o pár korun za kávu, nemá cenu kvůli tomu čekat hodinu a otravovat život našich zákazníků.

Pokud ale jde o miliony, budu chtít transakci potvrdit alespoň 6 a vícekrát. Vyplatí se to už jen proto, že stačí prostě počkat. Víc dělat nemusíme. Každý další vytěžený blok nám dává větší jistotu, že je všechno v pořádku.

Obecně se však za bezpečnou transakci považuje ta, která má alespoň 3 potvrzení.

Jejich počet si můžeme dokonce i sami překontrolovat. Směnárny a peněženky většinou ukazují ID transakce. Díky tomu si zvládneme “prohlédnout”, jak vlastně naše platba vypadá. Bude nám k tomu stačit tzv. blockchain explorer. Na internetu jich existuje spousta, dobrým příkladem je např. blockchain.com nebo blockchair.com.

Hlavně nepanikařit

Nejednomu člověku se udělalo špatně a zamotala hlava po tom, co odeslal částku, která se z peněženky odečetla, ale na druhém konci se nic neobjevilo. Nebo naopak čekal na kryptoměny a transakce ne a ne projít.

Je dobré zmínit, že žádný meziprostor neexistuje. Bitcoin se vždy nachází buď na původní, nebo na cílové adrese. Transakce se buď odešle a potvrdí, nebo ne. Jak už bylo zmíněno výše, platba je platná až poté, co ji potvrdí těžaři. Do té doby jako by transakce neexistovala a vy tedy můžete (pokud máte dostatečně chytrou peněženku) poslat transakci znovu.

Pokud jste zadali správnou adresu, není se čeho bát. Nejhorším výsledkem může být jen to, že budete čekat 14 dní a poté vám peněženka ukáže, že se platba vrátila. Ve skutečnosti ale nikdy ani neodešla….