Ponziho schéma, pyramida, letadlo – co jsou tyto podvody zač?

Vidina pohádkově rychlého zbohatnutí, zúročení vkladu ve výši několika stovek procent, zajištěný výdělek a život na pláži v Karibiku. Možnost splnit si své sny, okusit finanční svobodu a nemuset pro to ani hnout prstem.

Zní to krásně, že? Když k tomu přidáte dobře promyšlenou psychologickou strategii okořeněnou špetkou nátlakové manipulace, je zaděláno na malér.

S pojmy Ponziho schéma, pyramidový systém nebo letadlo jste se již jistě setkali.

Přestože jsou tu s námi již více než 100 let, spousta lidí stejně každý rok naletí na nové a nové podvody, což dokazují současné případy nejen ze světa kryptoměn nebo např. mediálně propírané kauzy typu H-System či J.O. Investment.

Termíny Ponziho schéma, pyramida a letadlo se často zaměňují, avšak existují mezi nimi podstatné rozdíly, které je dobré znát. Termínem letadlo se pak v našich končinách označují oba zmíněné typy podvodů.

Základní princip nicméně zůstává vždy stejný.

Pojďme se společně podívat na to, co jsou tyto podvody zač. Představíme si princip jejich fungování, příklady z historie a v neposlední řadě také několik osvědčených rad, jak je poznat a jak se jim vyvarovat.

Obsah tohoto článku

Co je to Ponziho schéma

Ponziho schéma je dnes chápáno jako investiční podvod. Provozovatel fondu slibuje klientům obrovské zhodnocení, ti mu pak s důvěrou svěřují své finance a po slíbeném zúročení je často ještě reinvestují, což oddaluje krach celého podvodu.

Historie tohoto typu investičního podvodu se začala psát roku 1903, kdy do Spojených Států Amerických připlul mladý snílek Carlo Ponzi.

Pocházel z vážené, avšak zchudlé italské rodiny a do USA se vydal proto, aby pomohl rodině po finanční stránce a zachránil svou čest pošramocenou po neúspěšných studiích.

Stejně jako ostatní imigranti si žil svůj americký sen, nicméně k financím měl již od začátku přinejmenším zvláštní vztah. Důkazem toho budiž fakt, že do Ameriky dorazil s pouhými dvěma dolary a padesáti centy v kapse, veškeré úspory totiž prohrál v kartách během plavby přes oceán.

Zpočátku se protloukal, jak se dalo. Působil jak v USA, tak v Kanadě a vystřídal několik zaměstnání. Již od začátku však byla evidentní jeho nechuť vydělávat si poctivě – nějaký čas strávil za mřížemi, a to za zfalšování šeku a nezákonnou pomoc ilegálním italským imigrantům.

Slabiny v mezinárodním poštovním systému

Roku 1919 pak dostal nápad, jak využít slabinu v mezinárodním poštovním systému a dobrat se ke skutečným penězům.

Pro korespondenci mezi Evropou a Amerikou se používaly mezinárodní odpovědní kupony (angl. IRC), které bylo možné směnit za poštovní známky.

Jejich cena však byla v poválečné Evropě mnohem nižší než v Americe.

Právě v tom viděl Ponzi možnost výdělku – levně koupit v Evropě, směnit na známky v USA a ty obratem prodat.

Na to, aby mohl levné kupony v Evropě koupit si půjčil – nechal investovat lidi – s tím, že získají část výdělku, ke kterému mu touto investicí pomohou. Nutno tedy říct, že první ponziho podvod stál na reálných základech. K reálnému nákupu evropských kuponů ale nikdy nedošlo.

Ponzi “zisk” svých investorů vyplatil z vkladů investorů, kteří přišli po nich. Investorům se to zalíbilo a investovali znovu. A tak pořád dokola.

Celá věc zanedlouho narostla do takových rozměrů, že by Ponzi k pokrytí nákladů a získání financí slíbených investorům potřeboval několik Titaniců plných mezinárodních odpovědek.

To však Ponziho ani v nejmenším neodradilo. Nasadil svůj pověstný šarm, nasliboval lidem hory doly a brzy se peníze začaly jen hrnout.

Ponziho schéma v kostce

Celá věc zpočátku funguje, ale pouze proto, že jsou zisky vypláceny pouze některým investorům, a to ze vkladů těch, kteří přišli po nich.

Systém tak může nějakou dobu fungovat, nicméně je to podmíněno příchodem nových a nových investorů. Jakmile ale nových zákazníků začne ubývat a fondu dojdou prostředky k vyplácení, přichází krach.

Jak Ponziho schéma funguje v praxi?

Životnost takovýchto “projektů” je velmi těžké určit, závisí totiž na slíbeném zúročení a množství klientů nutných k udržení podvodu při životě.

Představte si, že správce slíbí např. zúročení ve výši 20 % za jeden měsíc. Získá 10 investorů, každý z nich mu svěří 1000 korun. První várku zpravidla vyplácí ze svých vlastních prostředků.

Investoři vidí, že to funguje. Přivádějí známé, reinvestují svůj výnos, roste také objem investovaných částek. Zisky investorů jsou vypláceny z prostředků klientů, kteří do schéma vstoupili po nich.

K žádnému reálnému investování nedochází a celé je to jen jedna velká bublina, která čeká na prasknutí.

Nakonec počet nových klientů klesá, správce nemá dostatek prostředků k vyplacení a o celý podvod se začínají zajímat úřady. Správce fondu mizí i se zbytkem investovaných prostředků a provizemi někde v Karibiku.

Nebo také míří do vězení na 150 let, jak si ukážeme v další části článku.

Příklady Ponziho schématu

Přestože Charles Ponzi zůstane již navěky otcem finančních podvodů, jeho podvod nesahá největšímu schématu tohoto typu ani po kotníky.

Případ Bernarda Madoffa

Chytře provedené Ponziho schéma může žít i po několik desetiletí, čehož důkazem je bývalý americký finančník, investor a market maker Bernard Madoff.

Podvod rozkrytý roku 2008 údajně započal již na začátku 90. let, avšak vyšetřovatelé měli podezření, že k podvodným praktikám docházelo v Madoffově firmě již v 80. a 70. letech.

Jeho podvod s cennými papíry způsobil 4800 klientům škodu ve výši 64,8 miliard dolarů a platí za nejrozsáhlejší podvod tohoto typu v historii. Mezi poškozené patřily dokonce i velké finanční instituce jako např. Santander, Société Générale nebo BNP Paribas.

Madoff byl odsouzen k těžko uvěřitelným 150 letům za mřížemi.

Kauza Sorrena Invest

K takovýmto podvodům však docházelo i v našich končinách. Proslulý je zejména případ investiční společnosti Sorrena Invest Jiřího Kubiše, která klientům způsobila škodu v celkové výši 140 milionů korun.

Firma mezi lety 1994 a 1997 slibovala zhodnocení investic o více než 30 %. Lidé pak do ní vkládali částky od tisícikorun až po miliony. Krach přišel samozřejmě ve chvíli, kdy firmě došly prostředky pro výplatu peněz klientům.

Samotný Kubiš byl odsouzen k 12 letům vězení. Podnikal přitom načerno, neboť neměl potřebné povolení.

Oproti podvodům typu pyramida se Ponziho schéma liší tím, že k získání slíbeného úroku nemusí klient dělat již vůbec nic. V případě pyramidy musí nešťastníci přivést nové zákazníky, v tomto případě si však majitel fondu hledá nové investory sám.

Jak fungují podvodné pyramidy?

Pyramidy fungují na podobném principu jako Ponziho schéma, avšak hlavním rozdílem je to, že každý účastník musí do systému přivést nové členy, jinak mu nebudou “zisky” vypláceny.

Každý nový člen musí zaplatit tučný vstupní poplatek, který získá zpět teprve po přivedení dalších lidí, kteří poté přivádějí další a další “investory”.

Ačkoli je vstupní poplatek mnohdy kamuflován za prodej produktu nebo služby s výrazně nadstřelenou cenou nebo rovnou bez reálné hodnoty, ve skutečnosti jde jen o to, že tento poplatek od vás shrábnou lidé, kteří vás přivedli a také lidé, kteří přivedli ještě tyto lidi.

Proto se tomuto typu podvodu říká pyramida – lidé přichází “ve vrstvách”, přičemž v každé další vrstvě z principu bývá více lidí.

Samotný princip prymidy není vždy možné označit za podvod.

Na této bázi dokonce úspěšně již roky fungují důvěryhodné spolčenosti typu MLM, které prodávají služby/produkty s reálnou využitelností, které jejich zákazníci chtějí a jejichž zákazníci nemusí bezpodmínečně být součástí “prodejní sítě”.

Podvodem se pyramidové systémy stávají v případě, kdy žádná reálná služba či produkt neexistuje a vše funguje pouze na přerozdělování provizí – každý “člen” se tedy snaží dovést co nejvíce lidí. Minimálně tolik, aby jeho provize pokryly poplatek, který sám zaplatil.

V případě, že by každý člen přivedl 3 další členy a v první linii by bylo 6 členů se počet zainteresovaných lidí exponenciálně zvyšuje. Již v 9. vrstvě by se počet účastníků rovnal všem obyvatelům České republiky a v 13. vrstvě by počet členů přesáhl celou světovou populaci.

Stejně jako v případě Ponziho schéma může systém fungovat pouze do té doby, než přestanou přibývat noví klienti.

Vydělávají pouze investoři na vrcholku pyramidy, ti, co přišli po nich, to již mají těžké, třebaže si myslí, že jsou také na vrcholu a nějaké lidi dokázou přivést.

Pyramidové hry často zahrnují osobní setkání s “podnikateli”, kteří jsou zdatnými psychickými manipulátory. Prošli také školením, jak odpovídat na otázky nejistých investorů, tak, aby nabyli dojmu, že jsou hloupí, případně že před sebou mají splnění snu.

Za nejstarší případ pyramidy platí řetězové dopisy, které se začaly šířit po první světové válce. Obyvatelé České republiky pak jistě mají v povědomí mediálně propíranou kauzu H-systému.

Pyramida v praxi

Představte si, že jste zakladatelem pyramidové hry a že od prvního investora vybíráte 20 000 korun. Jeho úkolem bude přivést tři nové členy, za každého dostane 6 000 korun. Dále pak vždy 1000 korun za každého investora, kterého přivedou členové, které přivedl on sám.

Pouze s pár přivedenými lidmi tak může být velmi rychle “na svém” a každý další člověk generuje zisk navíc. Mimochodem, tito lidé budou také přibývat “sami” (reálnou práci získávání těchto klientů budou provádět lidi tímto investorem).

V praxi bude zisk zakladatele (a potažmo členů na vrcholků pyramidy) vypadat zhruba takto:

1. 20 000 korun od prvního investora
2. 42 000 celkově od třech dalších | (20 000 mínus 6000) krát 3
3. 117 000 celkově od devíti dalších | (20 000 mínus (6000 plus 1000) krát 9
4. 324 000 celkově od 27 dalších | (20 000 mínus (6000 plus 1000 plus 1000) krát 27

A tak dále. A kolik úrovní bude pyramida vlastně mít? To záleží na množství nešťastníků, kteří se jí zúčastní.

Šikovní nvestoři v horních patrech mohou zaznamenat hezký zisk, nicméně drtivá většina investorů o svůj vklad ve chvíli krachu přijde.

Ve své podstatě je vždy nejlepší se takovému systému vyhnout, i když “váš kamarád” na něm mohl vydělat značné peníze. Statistika jde vždy proti vám!

Jak rozpoznat pyramidu a Ponziho schéma

Rozpoznávací znaky těchto dvou typů podvodu mají mnoho společných podobností, uvádíme je proto v jedné společné sekci.

Podvody naprosto vždy vystihuje slíbený rychlý zisk bez nejmenší práce (vysoké zhodnocení). Často to bývá také zisk stabilní, což např. v akciovém světě zkrátka není možné.

Kolem podvodných společností často panuje určitá aura tajemna, neexistuje o nich mnoho informací a získání bližších podrobnosti bývá podmíněno účastí v systému, tedy složení poplatku.

V případě pyramid je dobrým rozpoznávacím znakem odměna za získání nových členů nezávisle na prodeji produktu (nevalné hodnoty) koncovým spotřebitelům.

Zakladatelé pak často používají fráze typu “poprvé v České republice”, “americký podnik”, “splníte si své sny” nebo “mezera na trhu”.

U Ponziho schémat také neexistují žádné záznamy o investicích, strategie jsou nepochopitelné nebo obtížně vysvětlitelné, případně zahrnují neregistrovaná aktiva.

Další zdroje informací:

• Wikipedie (Ponziho schéma)
• Binance (Rozpoznejte podvod: Jak odhalit Ponziho schéma a nenechat se napálit)
• Investopedia (Ponzi Schemes: Definition, Examples, and Origins)
• Britannica Money (Ponzi scheme)