...nebo už máte účet?
Přihlašte se
Tvorba peněz je téma potřebné ke správnému pochopení měnové politiky a samozřejmě i bankovního systému, který s tím úzce souvisí. Tvorba peněz je nepřímo závislá právě na úrokových sazbách. Dokážete si sami odpovědět, jak vznikají peníze? Kde vznikají? A kdy zanikají? To jsou otázky, na které si v textu níže odpovíme.
Můj osobní pocit je totiž takový, že drtivá většina laiků to vůbec neví. A co víc, i podstatná část vystudovaných ekonomů to netuší. Jak je to možné…?
Jak už jsme si řekli, většina laiků nemá ponětí, jak vlastně peníze vznikají. Hodně lidí vám s velkou pravděpodobností poví, že je stisknutím tlačítka (nebo tiskem) vytváří centrální banka. Když byste se mě těsně po absolvování vysoké školy zeptali, jak vznikají peníze, odpověděl bych jedním slovem – peněžní multiplikátor.
Hned v prvním ročníku se v rámci makroekonomie učí právě peněžní multiplikátor – proto mi zůstal v hlavě a bral jsem ho jako fakt. Když to zjednoduším, na něm jde moc hezky vidět, že když vložíte své peníze do komerční banky, banka je půjčí zase někomu jinému. A tímto opakujícím mechanismem se tvoří nové peníze. Nikdo nám už tehdy ale neřekl, že řečená teorie již dávno nemá nic společného s realitou. Hezky se to na multiplikátoru ovšem učí, takže se i nadále na ekonomických fakultách používá. Z přiloženého obrázku můžete sami posoudit, jak je to snadné na vysvětlení. Popsaný výklad samozřejmě najdete i v učebnicích makroekonomie.
Problém tohohle klasického výkladu spočívá v tom, že počítá s premisou, že nabídka peněz je jednoduše daná. To už ale dávno neplatí. Multiplikátor je tedy dobrá učební pomůcka pro určité nastínění bankovního systému, ale v moderním bankovním systému to ve skutečnosti takto nefunguje.
Prvně je dobré si ujasnit, kde vlastně peníze vznikají. Už dříve jsme si v článku na kvantitativní uvolňování (QE) ujasnili, že centrální banka, v tomto případě Fed, peníze nevytváří. Mohou vytvořit ovšem likviditu, když v bankovním systému existuje nějaká protihodnota (aktivum – dluhopis). Mnozí proto kvantitativní uvolňování pejorativně označuji za “tisknutí peněz”. Leč peníze to nejsou.
Z toho tedy vyplývá, že v centrální bance se peníze nevytváří. Možná trochu překvapivě vznikají v komerčních bankách, které na to mají v podstatě licenci od státu. Peníze vznikají též v institucích, které mají totéž postavení – třeba některé druhy záložen.
Čili centrální banka peněžní nabídku pouze ovlivňuje skrze měnovou politiku. Mezi konvenční nástroje patří právě základní úrokové sazby. Mezi nekonvenční i zmíněné kvantitativní uvolňování – v mnohem menší míře. Když peníze každopádně vznikají v komerčních bankách, je logické, že zde i zanikají. Implikace je proto taková, že tvorbu peněz řídí ekonomika.
Když se zase vrátíme k těm klasickým teoriím, dříve rozhodně platilo, že nové peníze vznikaly výrobou. Už jen samotné peníze totiž musel někdo vyrobit, protože se jednalo o drahé kovy. Nyní to tedy vůbec neplatí, protože k vytvoření nových peněz není výroba a poskytování služeb vůbec nutná.
Jak jsme si výše ujasnili, peníze vznikají v obchodních bankách a to několika způsoby. Největší objemy peněz se vytváří úvěrovou expanzí. Když komerční banka poskytne úvěr nebankovní jednotce (podniky, domácnosti) jsou na světě nové peníze.
Mnohem menší objemy peněz se pak ještě vytváří neúvěrovou tvorbou. Například úročením vkladů na spořicích účtech či termínovaných vkladech a dluhových cenných papírů vůči nebankovním jednotkám.
Zase logicky peníze zanikají splácením úvěrů včetně vyplývajících úroků nebankovními jednotkami. Tímto způsobem zanikají největší objemy.
Zde si dovolím upozornit, že když peníze vzniknou, promítne se to v peněžních agregátech, které jsou M1, M2 a M3. Posledních zhruba 20 let se pokládá za nejdůležitější peněžní agregát M2. To znamená, že když se peněžní agregát nezvýší, nové peníze nevznikají.
Z toho vyplývá, že navýšení likvidity (skrze QE) v bankovním systému nemůže být z principu tištění peněz. Nijak se to neprojeví na peněžním agregátu, takže to nemůže mít ani přímý vliv na inflaci. Ovšem nepřímý už ano, skrze stlačení střednědobých a dlouhodobějších úrokových měr – čili po celé délce výnosové křivky. Ale samotné zvyšování likvidity pouhým stiskem tlačítka nikoliv.
A teď možná to nejzajímavější, kdy vlastně peníze v těch komerčních bankách vznikají? Nejlepší bude, když to vysvětlím na reálném příkladu. Když si chce čerstvě sezdaný pár koupit nové bydlení, jdou ve většině případů do komerční banky zažádat si o hypoteční úvěr. Když jim banka úvěr schválí, následně dojde k připsání peněz na jejich depozitní účet. A to je ono, peníze jsou v dané chvíli připsáním na účet vytvořeny. Zanikají na oplátku odepsáním částky z účtu, aniž by byly jinde připsány.
Čili peníze vznikají účetně v podobě vkladu na bankovní účet. Pořád nechápete, kde se ty peníze vzaly? Přece se účetně vytvořily. A ano, vytvořily se ze vzduchu. Vtip je v tom, že komerční banky vlastně půjčují něco, co ve skutečnosti nemají. Ale mohou to dělat, protože mají od státu tu řečenou licenci na tvorbu peněz.
Banky proto nepůjčují peníze svých klientů, kteří si u nich uschovali své peníze. Popravdě banky pro úvěrování vůbec vklady klientů nepotřebují. K čemu jim pak vklady jsou? Potřebují je kvůli dostatečné likviditě na jejich rezervním účtu u centrální banky. Bez likvidity nemůže komerční banka existovat.
Tady ještě pozor, co se týče bezhotovostních plateb. Pokud vám ze svého účtu někdo pošle bezhotovostně platbu na váš účet, peníze se nevytvoří. Když se odepíše částka z jiného účtu, logicky nové peníze nevzniknou. Pouze ty stávající mají nového majitele.
Mnozí mohou pořád tápat v tom, jaký je rozdíl mezi vytvořenou likviditou ze strany centrální banky a penězi – obojí jsou přece digitální čísla na displeji. Na to mám jednoduchou pomůcku. Sami si odpovězte, zda si za likviditu koupíte produkt nebo službu. Nekoupíte, protože jsou uzavřené v bankovním systému.
V každém případě je pochopení penězotvorby klíčové pro správné porozumění měnové politiky centrálních bank a obecně té makroekonomické roviny. Bez znalosti té teorie a souvislostí to prostě nejde.
Vystudovaný ekonom a znalec díla Adama Smithe, Davida Ricarda a Johna Keynese, který publikuje obsah o technické analýze kapitálových trhů, fundamentální analýze, makroekonomii a měnové politice.
Jaroslav je přesvědčen, že právě tyto disciplíny jsou zásadní pro pochopení celého kontextu finančního trhu, a snaží se čtenáře vybavit ucelenou myšlenkovou mapou pro přemýšlení nad finančním světem.
“Pro investory je důležitý komplexní znalostní základ, díky kterému může každý minimalizovat rizika.”
Pro přidání komentáře se prosím přihlašte ke svému uživatelskému účtu.
95 %
90 %
Zajímavý článek. Pokud banky půjčují peníze, které nemají, tak proč jim vlastně vznikají ztráty z nesplacených úvěrů a jak jsou motivovány, aby dostatečně prověřovaly bonitu dlužníků?
Zdravím, když dlužník přestane úvěr splácet, je to pro banku účetně náklad. Čili to někdo zaplatit musí.