Federální rezervní systém (Fed): Jak funguje a k čemu slouží centrální bankovní systém USA?

Fed je centrálním bankovním systémem Spojených států amerických. Jednoduše si ho můžeme představit jako Českou národní banku nebo spíše Evropskou centrální banku. Ve skutečnosti je to ale s Fedem trochu složitější, levice v USA o něm dokonce tvrdí, že je soukromý a vlastně má i pravdu. Jak to tedy s Fedem je, a jak vlastně funguje?

Fed (Federální rezervní systém, anglicky The Federal Reserve Systém) je jednoznačně jednou z nejdůležitějších institucí v USA, stará se o bankovní systém Spojených států amerických a o monetární politiku. Fed má v USA velmi podobné cíle jako každá jiná centrální banka:

• Řízení měnové politiky za účelem maximální efektivity (cenová stabilita, zaměstnanost…)
• Dohled a regulace nad bankovním sektorem (ochrana vkladatelů, bezpečnost a spolehlivost celého systému)
• Zajištění služeb státu, zahraničním institucím i veřejnosti
• Obecná stabilita platebního a finančního systému

Z tohoto pohledu se zdá být Fed naprosto standardní centrální bankou a jsem si jistý, že informace výše postačí naprosté většině populace. Pokud ale chcete vědět, jak Fed skutečně funguje, za co je kritizován, a v čem je možná míle před “standardními” centrálními bankami, čtěte dále.

Obsah recenze Fedu

Struktura Fedu

Hierarchii Fedu vypadá následovně:

• Kongres
• Board of Governors – Rada guvernérů
• Federal Open Market Committee – Federální výbor pro operace na volném trhu
• 12 regionálních bank Fedu

Zdroj: federalreserve.gov

Kongres

Kongres plní funkci dohledového orgánu nad entitami pod ním. Snad ještě důležitější funkcí kongresu v čele s prezidentem USA je jmenování členů Board of Governors.

Board of Governors – Rada guvernérů

Board of Governors tvoří 7 členů, jmenuje je prezident se souhlasem Senátu. Funkční období je 14 let bez možnosti odvolání a bez možnosti dalšího jmenování. Déle než 14 let může guvernér působit jen tehdy, pokud byl jmenován jako náhradník za guvernéra, který rezignoval, tedy dokončí jeho období a následně může být jmenován na svých plných 14 let.

Guvernéři jsou na pozici jmenováni postupně, prezident se souhlasem Senátu vymění jednoho guvernéra každé dva roky.

Ze sedmi guvernérů vybírá prezident předsedu a místopředsedu, tato funkce je na 4 roky a lze ji obnovit.

Board of Governors drží hlavní otěže regulace a dohledu, například stanovuje kapitálové požadavky a podobně. Samozřejmě realizace a dohled v jednotlivých lokacích již mají na starost jednotlivé banky Fedu.

Federal Open Market Committee (FOMC)

Česky bychom mohli přeložit jako Federální výbor pro operace na volném trhu je úřadem Fedu, který vytváří a provádí měnovou politiku. Pokud vidíte titulek jako “Fed zvyšuje úrokové sazby” nebo “Fed oznámil další kvantitativní uvolňování“, tak za tím stojí právě Federal Open Market Committee.

FOMC tvoří 12 členů, z toho 7 jich je z Rady guvernérů. Zbylých 5 volných míst si rozdělují prezidenti z 12 bank Fedu, ovšem ne úplně rovným dílem. Například prezident newyorské banky Fedu má místo jasné každý rok, ostatně New York – Wall Street, tam je to pochopitelné, kde jinde monetární politiku vykonávat. Výhradní postavení má ještě Chicago a Cleveland, ti jsou v FOMC každé dva roky (Chicago chápu, opět burza, ale proč tam je i Cleveland, to upřímně netuším), zbylí členové si střídají místo v FOMC jednou za tři roky.

Přečtěte si také: New York Stock Exchange: K čemu slouží a jak se obchoduje na největší burze světa?

Regionální banky Fedu

Fed je decentralizovaný systém centrálního bankovnictví, tvoří jej celkem 12 regionálních bank:

• Boston
• New York
• Philadelphia
• Cleveland
• Atlanta
• Chicago
• Dallas
• Richmond
• St. Louis
• Minneapolis
• Kansas City
• San Francisco

Zdroj: federalreserve.gov/

Jak je vidět, většina bank je na severozápadě USA. To je zaprvé tím, že právě tato oblast je považována za finanční centrum USA, ale také jednoduše tím, že právě v této oblasti žije nejvíce lidí. Můžeme spekulovat také o politických či jiných důvodech.

Samozřejmě každá z těchto 12 bank má mnoho poboček a nejde se tak omezit pouze na zmíněnou lokaci.

Regionální banky Fedu jsou prostředníky organizací výše, vykonávají regionální regulaci a dohled. Zároveň je Fed skutečně vlastněn 100 % těmito 12 bankami.

Fed jako samostatná entita neexistuje. Zde narážíme na onu kritiku Fedu – zda není soukromý, protože každou z 12 regionálních bank vlastní soukromé (případně členské) banky v tom onom distriktu. Například Federal Reserve Bank of Atlanta je vlastněna soukromými bankami v Georgii (Florida).

Každá z 12 bank Fedu je vlastní akciová společnost, která musí koupit akcie Fedu. Akcie Fedu má pevnou cenu 100 dolarů za akcii a každá banka má povinnost koupit akcie odpovídající 3 % svého kapitálu (pokud banka roste, musí akcie dokupovat).

Z informací a pohledu výše se může zdát, že je vlastně Fed soukromý, ale ono tomu tak úplně není. S akciemi Fedu se nesmí obchodovat, ani jimi ručit za půjčku. Pro banky mají mimo povinnosti jen jednu výhodu, přinášejí zákonem stanovanou dividendu na úrovni 6 % ročně.

Navíc počet vlastněných akcií není roven hlasovacímu právu, hierarchii a volení členů jsme probrali výše.

Přečtěte si více: Centrální banky a jejich role v ekonomice – Vše, na co potřebujete znát odpověď

Je Fed soukromý nebo státní?

Papírově je Fed jednoznačně soukromý, protože jej vlastní oněch 12 regionálních bank, samotný Fed jako samostatná entita neexistuje. Na druhou stranu nad Fedem dohlíží Rada guvernérů, těchto 7 členů je jmenováno prezidentem USA se souhlasem Senátu.

Operace na volném trhu (FOMC) následně tvoří 12 členů, z toho hned 7 jich je právě z Rady guvernérů. Takže stát má pod kontrolou sále více jak polovinu.

Navíc je tady ještě další pojistka. Prezidenta každé ze dvanácti bank Fedu musí schválit Rada guvernérů ve Washingtonu. A není asi potřeba již zmiňovat, že právě onen prezident regionálních bank má následně hlasovací právo (pokud je členem FOMC).

Aby bylo státnosti dokonáno, čistý zisk Fedu (po odečtení všech jeho nákladů) putuje do státní kasy. To vlastně znamená, že úroky, které stát Fedu zaplatil za vydané státní dluhopisy putují zpět státu, šikovné.

Fed je tedy papírově soukromý, ale reálně je plně ovládán z Washingtonu, kde sídlí. Model je chytře vymyšlený, a ani jeden prezident toho moc nezmůže, protože může vyměnit jen jednoho guvernéra za 2 roky. Tedy hledat v tomto systému konspirační teorie, soukromé vlastníky a smetánku co ovládá svět, určitě jde, ale pokud se na to podíváte komplexně, Fed je státní organizace, která úzce spolupracuje s bankovním sektorem.

Z mého pohledu je Fed skutečně státní. Samozřejmě v době kvantitativního uvolňování přinesl do bankovního sektoru i do jednotlivých bank nemalé finanční prostředky a velký prostor pro zbohatnutí bank samotných. Na druhou stranu to stejné by se stalo i v modelu bez soukromých subjektů. Do bankovního sektoru by se peníze dostaly přes dluhopisy a banky by tyto finance využily.

Ostatně vzpomínáte si na období, kdy ČNB intervenovala kurz koruny vůči euru a držela kurz na hodnotě 27 korun za euro? Kolik tento krok přinesl konspiračních teorií, kdo na tom zbohatl atd. Samozřejmě, někdo na tom určitě zbohatnul, někdo to možná skutečně věděl a využil insider trading, ale primárně tento krok sloužil k podpoře exportu a měl pomoci české ekonomice.

Jen na toto téma bychom ale mohli vést dlouhé diskuse a v případě Fedu a dolaru, který ovládá celý svět, jsou tyto diskuse samozřejmě ještě vášnivější.

Historie Fedu

V historii Fedu, respektive v historii centrálního bankovnictví USA najdete již pokusy o založení podobné instituce. Ostatně v zásadě každý stát potřebuje, aby mohl emitovat měnu, nakupovat cenné papíry, zabezpečoval komerční úvěry a podobně (v neposlední řadě hrají tyto instituce klíčovou roli ve válečných konfliktech).

První dvě instituce v USA se jmenovaly jednoduše First Bank of the United States a Second Bank of the United States. Tyto instituce působily v roce 1791 až 1836. USA se následně rozhodlo přejít na volný bankovní trh, ale již v 60. letech 19. století si muselo najít způsob financování občanské války. Založena byla síť národních bank k emitaci dluhopisů i bankovek.

Po jedné z finančních krizí, konkrétně v roce 1907, bylo jasné, že něco jako centrální bankovnictví je v USA nezbytné. Senátor Nelson Aldrich byl jako finanční expert pověřen připravit bankovní a měnovou reformu.

Zdroj: wikipedia.org/

V roce 1910 svolává Nelson Aldrich tajnou schůzku na Jekyll Island (Georgia) s vrcholovým vedením největších bank v USA (nechybí například zástupci dynastie Morganů, Rockefellerů, Vanderbiltů). Závěrem tohoto desetidenního setkání je první návrh centrální banky USA. Ta je čistě soukromá, má mít 15 členů a nepřipouští žádný vládní zásah a ani členy.

Samozřejmě podobný návrh se nelíbil mnoha senátorům a ani prezidentovi, po několik jednání a úpravách podepsal Woodrow Wilson “Federal Reserve Act”, který zakládá Fed v podobě, jak jej známe dnes, tedy s naprosto zřejmým a významným státním vlivem.

Z novodobé historie Fedu můžeme zmínit například rok 2011, v něm Fed změnil účetní vykazování svých zisků. Zisk je běžně součástí vlastních zdrojů – to co si jako podnikatel vydělám, tak je moje. Od ledna 2011 se ale Fed rozhodl, že bude zisk vykazovat v cizích zdrojích pod položkou “Závazky vůči státní pokladně plynoucí ze zisků” (Liability for Residual Earnings Due to the US Treasury).

Proč to Fed udělal? Jednoduše, pokud má někdo vlastní zdroje záporné, zkrachuje. A to je přesně to, co se již Fedu nemůže stát. Fed se tímto krokem připravil na scénář, kde nebude mít zisky. Pokud vzrostou úrokové sazby, a propadne se tedy cena dluhopisů, které Fed drží, bude generovat ztrátu.

Něco podobného by u soukromé firmy asi neprošlo, takto kreativní účetnictví by silně zavánělo trestním stíháním, ale u Fedu je to logické, zkrachovat nemůže. A pokud by vás zajímala rozvaha Fedu, najdete ji aktualizovanou přímo na stránkách Federálního rezervního systému.

Zdroje informací

• Federal Reserve Board (Oficiální stránky Fed, informace o Fedu, platebním systému, data)
• Investopedia (Článek o Fedu)
• Federal Reserve Bank of San Francisco (Článek o privátní či vládním vlastnictví Fedu)