Co jsou to stablecoiny? Můžeme se spolehnout, že stabilně udrží svoji cenu?

Odvětví kryptoměn je ještě stále na svém počátku. I proto trpí kryptoměny velmi často vytýkaným problémem, kterým je vysoká volatilita jejich cen. Kvůli tomu kryptoměny do jisté míry nesplňují jednu z důležitých vlastností peněz, kterou je účetní jednotka.

Pří obchodování nebo převodu hodnoty je velmi důležité mít stálou měnu, která má v čase stabilní kurz. Tato měna se využívá k vyjádření hodnoty ostatních kryptoměn a také slouží jako bezpečný přístav, do kterého obchodníci vybírají zisky a odkládají hodnotu mezi obchody.

Většinou se k tomuto účelu požívá americký dolar. Směna na něj ve větších množstvích je však velmi pomalá a uživatelé burzy (např.: Coinbase) při převodu mezi ním a kryptoměnami musí platit nemalé poplatky, kromě toho je také nutné podstoupit proceduru KYC.

Některé jiné burzy (např.: Binance) umožňují obchodování bez podstoupení procesu KYC, uživatel ale nemá možnost svůj účet propojit se svým bankovním účtem a tím pádem nemůže na burzu vkládat nebo z ní vybírat FIAT měny, mezi které se dolar samozřejmě řadí.

Proto vznikla myšlenka stablecoinů – stabilních kryptoměn, které budou disponovat všemi výhodami kryptoměn, kterými jsou hlavně jejich rychlost, transparentnost a bezpečnost. Zároveň ale nebudou trpět právě často vytýkanou volatilitou a budou tedy moct nahradit pomalé tradiční měny.

Nejčastěji stablecoiny kopírují cenu nějaké FIAT měny. Většinou bývá cena stablecoinů navázaná na americký dolar, protože se jedná o nejčastěji používanou měnu. Jejich cena však může být navázaná i na jiné měny jako je například euro nebo libra a nebo také na úplně něco jiného.

Jaké jsou hlavní metody, pomocí kterých lze stabilní cenu stablecoinů udržet, jaké jsou další možnosti užití těchto stabilních měn a jsou opravdu tak bezpečné, jak slibují?

Obsah článku o stablecoinech

Typy stablecoinů

Asi vás po čtení předchozích řádků napadlo, že stablecoinů existuje více a jsou mezi nimi určité rozdíly. Pojďme se tedy podívat na to, jaké typy stablecoinů v kryptoměnovém světě momentálně jsou.

A) IOU stablecoiny

Nejčastější řešení, jak udržet stabilní cenu je, že firma, která stojí za stablecoinem, drží na svých bankovních účtech peníze v poměru 1:1 k emitovaným digitálním tokenům. Virtuální tokeny jsou tedy jen směnky, za které uživatel může dostat opravdové peníze, jejichž hodnotu stablecoin vyjadřuje.

Na této bázi by měl fungovat například USD Coin, Pax Dollar nebo asi nejznámější USDT (Tether), který tvoří více než 60 % hodnoty uložené ve stablecoinech a je nejvíce obchodovanou kryptoměnou, protože se používá k obchodování na velkém množství burz.

Toto řešení je centralizované. Uživatelé tedy musí důvěřovat firmě, že dolary na svých účtech opravdu drží, a že by je v případě potřeby opravdu proměnila.

Právě zmíněný Tether nikdy neprošel auditem, který by dokazoval, že dolary na svých účtech opravdu drží. A z účetní uzávěrky vyplývá, že hotovost tvoří méně než 3 % držených rezerv.

Navíc si ve smluvních podmínkách vyhrazuje právo směnu tokenů za dolary odložit, a to kvůli: "Nelikviditě, nedostupnosti anebo ztrátě rezerv".

Problémům, pomluvám a diskuzím už Tether čelí roky, což do jisté míry snižuje jeho důvěryhodnost. Na téma Tetheru bylo již napsáno mnoho a to jak kritiky, tak i jeho zastánci, ale i přesto se jedná o momentálně nejpoužívanější stablecoin na světě.

B) Kolateralizované stablecoiny

Další možností, jak udržet stabilní cenu, je použití kolaterálu. Protože jsme ve světě kryptoměn, tak se nejčastěji jako kolaterál používají jiné kryptoměny jako je třeba Bitcoin nebo Ethereum.

Celý systém potom většinou funguje na blockchainu Etherea. Do smart contractu uživatel uzamkne určité množství třeba právě etheru a za něj dostane tokeny stablecoinu.

Vysoké volatilitě se brání tím, že se do smart contractu uzamkne vyšší množství kolaterálu, než z něj vzejde tokenů. V některých případech to je dvojnásobek, ale může to být i více. Pokud tedy cena kryptoměny, která slouží jako kolaterál, klesne o 40 %, může uživatel své stablecoiny stále využívat a v případě, že je vrátí zpět do systému, bude mu celý jeho kolaterál uvolněn zpět.

Pokud však hodnota kolaterálu klesne o více než 50 %, automaticky jsou uzamčené kryptoměny zlikvidovány (prodány) tak, aby uživatel svůj dluh splatil a celý systém se tak vyvaroval krachu.

Pokud chce uživatel takové stablecoiny však používat dlouhodobě, i přestože cena jeho kolaterálu stále klesá. Může likvidaci předejít doplněním kolaterálu. Nejznámější stablecoin, který na tomto principu je funguje, je DAI.

Tato metoda je decentralizovaná a kvůli tomu také nevyžaduje důvěru ve třetí stranu. Uživatel musí věřit pouze infrastruktuře, na které jsou smart contracty zajišťující běh celého systému postaveny. V tomto případě Ethereu. Občas se však v kódu, který popisuje smart contract, může vyskytnout chyba. Ne každý je schopný chybu v kódu rozpoznat a ta pak může být cílem hackerů, kteří ji mohou napadnout.

C) Stablecoiny vázané na komodity

V období krize se mohou i donedávna velmi stabilní měny stát velmi volatilními. O tom se nedávno mohli přesvědčit obyvatelé Venezuely nebo Turecka. Proto vznikl typ stablecoinů, který se neváže na měny, ale na komodity. Nejčastěji to bývají drahé kovy a zpravidla zlato.

Takové stablecoiny fungují na stejném principu jako ty vázané na světové měny. Firma však na svých účtech nedrží danou měnu, ale například právě zlato ve svém sejfu.

Prvním pokusem o tento typ stablecoinu byl e-gold, který vznikl už v roce 1996. Můžeme tedy vidět, že myšlenka stablecoinu vznikla dříve než kryptoměny samotné.

V roce 2008 však po zavedení PATRIOT Actu a prohraných soudních sporech ukončil tento projekt svou činnost.

Aktuálně fungující jsou například PAX Gold, Bitcoin Gold nebo DGX, jehož jedna jednotka reprezentuje jeden gram zlata.

Tyto stablecoiny umožňují zachovat stálost ceny zlata a zároveň poskytnout likviditu kryptoměn. Opět u nich ale musíme důvěřovat třetí straně, která komoditu drží.

D) Stablecoiny bez kolaterálu

Jedná se o stablecoiny, které udržují stálý kurz podle algoritmu. Ten by měl udržovat stálou cenu na základě nabídky a poptávky. Kdykoliv by cena vzrostla, algoritmus by emitoval nové jednotky do oběhu, čímž by následně cenu snížil na požadované hodnoty. Pokud by cena naopak klesla, tak by tokeny z oběhu stáhl a zničil. Tím by měla cena zase vzrůst.

Problémem je, že stahování tokenů z oběhu nelze reálně zajistit. Vzhledem k tomu, že neexistuje zástava, kterou by uživatelům algoritmus výměnou za tokeny nabídl a smazáním tokenů z peněženek uživatelů by si asi dobrou reputaci nezískal.

Proto většina algoritmizovaných stablecoinů funguje jen do té doby, dokud po nich roste poptávka a algoritmus emituje nové tokeny. Pokud však poptávka klesne a s ní následně i cena, kurz reálně nejde zvýšit a stablecoin ztrácí svou funkci.

Představa vs. skutečnost: jak si stablecoiny na trhu stojí?

Proto, aby stablecoin nejlépe splňoval funkci účetní jednotky, musí mít co nejstálejší kurz. Který z nejznámějších tokenů vázaný na cenu dolaru tuto funkci nejlépe splňuje v tržních podmínkách za poslední rok?

Pokud opomeneme extrémní výkyvy, které trvaly zanedbatelně krátkou dobu, tak můžeme vidět, že u většiny stablecoinů volatilita za celý rok zůstala v řádu jednotek procent. Nejlépe si vedla kolateralizovaná měna DAI a americký USD Coin. Nejpoužívanější stablecoin Tether paradoxně cenu držel téměř nejhůře.

K čemu využívat stablecoiny?

Pokud již chápete, co to stablecoiny jsou a na jakých principech je možné jejich cenu udržovat stabilní, jistě vás napadne – k čemu ale všechny tyto systémy slouží? Odpovědí je hned několik.

A) Obchodování

Nejčastěji se stablecoiny používají při obchodování na burzách. Díky nim jsou spekulanti, investoři nebo obchodníci schopni ušetřit na poplatcích a také provádět obchody rychleji než s využitím FIAT měn. Stablecoiny také umožňují rychlý převod mezi burzami s nižšími poplatky a nižší volatilitou než třeba pomocí Bitcoinu nebo Etherea.

B) Půjčky

Ve světě kryptoměn vzniká nové odvětví decentralizovaných financí, do kterých bezesporu patří také půjčky. Běžný uživatel zde může kryptoměny půjčovat, ale také si může sám peníze půjčit. Tato metoda využívá výše zmíněných kolateralizovaných kryptoměn a smart contractů.

Nejznámějšími poskytovateli těchto služeb jsou Crypto.com, BlockFi nebo Celsius Network, která pro půjčování vytvořila vlastní kryptoměnu Celsius.

Uživatel, který si chce půjčit, dostane po poskytnutí zálohy v podobě kolaterálu stablecoiny, se kterými může nakládat. Je tak schopný využívat hodnotu, která je v nich uložena, aniž by je v danou chvíli musel prodat.

Uživatel také může do tohoto systému pouze poskytnout své kryptoměny, aniž by si chtěl půjčit. Tyto kryptoměny jsou poté využity právě druhou stranou – tedy půjčujícími. Na základě toho může za zapůjčení získat roční výnos mnohdy přesahující i 10 % p.a.

Otázkou ale zůstává, zda tento výnos stojí za riziko selhání třetí strany nebo smart contractu, které by mohly znamenat kompletní ztrátu prostředků, když průměrný výnos například Bitcoinu samotného se pohybuje v řádech stovek procent ročně.

Závěr – jsou stablecoiny vůbec potřeba?

Stablecoiny aktuálně hrají na poli kryptoměn velmi důležitou roli. Většina z nich však trpí nezanedbatelnými bezpečnostními problémy. Tyto problémy ovšem převažují jejich nesporné výhody. Pokud uživatel stablecoiny používá jen krátkodobě při směně, je riziko spojené s jejich využitím velmi nízké.

Zatím ještě nevzniklo řešení, které by nezávisle udržovalo stálou cenu. Zatím ji musí udržovat firma, která stálou cenu garantuje, nebo uživatelé dodávající kolaterál. Jen čas ukáže, jak jsou tyto řešení dlouhodobě udržitelné.

Existuje také možnost, že se vzrůstající tržní kapitalizací třeba Bitcoinu klesne jeho volatilita a stablecoiny nebudou vůbec potřeba. Pokud takový moment vůbec někdy nastane, tak si na něj určitě ještě dlouhou dobu počkáme.