Znovu jsme byli svědky týdne jak na houpačce. Ve čtvrtek 8. července se burzy ponořily do červené barvy. Důvodů bylo hned několik. Možná výší inflace v eurozóně, která ji až dosud vykazovala velmi nízkou. Dalším možným faktorem byla nejistota ohledně skutečného ekonomického růstu anebo šířící se mutace delta. Tato rizika byla všeobecně známá, a proto je velmi málo pravděpodobné, že by právě ona způsobila tak náhlý pokles trhu.
Daleko zásadnější je otázka, jak dlouho jste na akciových trzích. Jestli jste začali obchodovat na začátku roku, zdá se vám, že to byl krach. Pokud obchodujete déle než dva roky, jste si vědomi toho, že například francouzský CAC 40 od začátku roku přidal víc než 20 %. Tento index je složený především z konzervativních titulů, dividendových titulů a obsahuje velmi málo růstových technologických akcií. Před třemi a více roky se za dobrý roční výkon považovalo 5 až 8 % mimo dividendy.
Tak silný růst od začátku roku je naprosto výjimečný, to, že přijdou korekce jako ve čtvrtek 8. července, je normální a v podstatě žádoucí. Důležitá je změna trendu a ta ještě nenastala. A nejenom změna trendu, ale v pátek si zámořské burzy také posunuly svá historická maxima. Jak tedy můžeme mluvit o krachu, když den nato indexy přepisují historické hodnoty?
Aby došlo ke změně tendence, je potřeba nějaké zásadní události. Ty můžou být dvojího typu. Buď se objeví nečekaná černá labuť, například v podobě ještě zákeřnější mutace, anebo změna měnové politiky centrálních bank. Ani jedno se nekoná, alespoň zatím. To však neznamená, že budou trhy každý den růst o jedno nebo dvě procenta, spíše budeme svědky rostoucí volatility.
Investor by se měl zaměřit na svůj plán a nenechat se těmito přechodnými bouřemi smýkat. Krach a vlastně celé obchodování je vždy o načasování.
Centrální banky: Nastane v eurozóně velká inflace?
Co by investorovi nemělo uniknout, je prohlášení ECB, že pokud bude inflace větší než dvě procenta, pak stejně jako Fed nebude zasahovat. Stejně jako v USA se můžeme dočkat toho, že inflace nebude jen lehce nad dvě procenta, ale třeba v pásmu tří až čtyř procent. Z hlediska ECB jde trochu o pokrytectví, protože všichni vědí, že ECB sazby v této chvíli prostě zvednout nemůže. Pokud by se k tomuto kroku odhodlala, měli bychom obrovskou krizi, protože náklady na obsluhu dluhu by hned několika státům přerostly přes hlavu, a to v čele s Francií a Itálií, které jsou druhou a třetí ekonomikou eurozóny.
Skutečná inflace je ještě větší, protože na rozdíl od výpočtu inflace v dolarech není cena nemovitostí ve výpočtu v eurech vůbec zahrnutá. To možná vysvětluje rozdíl mezi USA a eurozónou, stejně jako to, že toto číslo bude vždy menší než v USA. Evropští statistici se při výpočtu inflace zaměřují výhradně na spotřební zboží. Nemovitosti se však na rozdíl od nájmu nepovažují za spotřební zboží, ale za investice. Tudíž se růst cen nemovitostí projevuje minimálně. V každém případě informace od ECB potvrzují, že inflace bude mít spíše dlouhé trvání, než že by šlo o nárazové zvednutí cen.
95 %
90 %
Diskuze (0 komentářů)
Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přihlašte se a buďte první! Napište svůj názor a zahajte diskuzi.