Inflace: Co je to inflace? Jaké jsou její příčiny a jaké může mít dopady?

Je jedno, zda investujete, spoříte, vlastníte nemovitosti, nebo naopak splácíte půjčku v podobě hypotéky. Ve všech případech na vás dopadá inflace. V tomto článku se dozvíte, co to je inflace, jaký je význam inflace, jak vzniká inflace a co jsou nejčastější příčiny inflace.

Tento článek je skutečně vhodný pro každého. Inflace totiž zasahuje každého z nás a minimálně v dlouhodobém měřítku je potřeba s ní počítat.

Víte, jaký má inflace význam, když máte půjčku? Nebo kolik peněz vám “sežere” (což patří mezi hlavní důsledky inflace), když si dáváte měsíčně něco bokem na spořicí účet? A proč vlastně inflace vzniká? Jaké jsou druhy inflace?

Nejen to se dozvíte v našem komplexním článku, k němuž nepotřebujete žádné předchozí znalosti.

Obsah článku o inflaci

Naše aktuální články o inflaci

Co je inflace? Inflace význam

Inflace je snížení kupní síly peněz nebo také nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v dané ekonomice. Jinými slovy to znamená, že při inflaci si za 100 korun dnes koupíte více zboží a služeb, než za 100 korun zítra, nebo za rok.

V ekonomice s inflací jednoduše dochází ke znehodnocení peněz (méně přesně řečeno).

To, jak hodně se peníze znehodnocují, závisí na dané ekonomice, na růstu HDP a podobně.

Například v tuzemsku Česká národní banka inflaci cíluje, což znamená, že ČNB předem veřejně oznámí, jaké míry inflace a v jakém období chce dosáhnout.

ČNB tuto strategii praktikuje již od roku 1998 a jejím průkopníkem byl Nový Zéland, který cílování inflace zavedl již v roce 1990. To znamená jediné: pokud si námi výše zmíněnou stokorunu dáme pod polštář, tak z ní za rok, při 2% inflaci, “ztratíme” 2 Kč, respektive si za ni za rok koupíme to, co bychom dnes koupili za 98 Kč.

Deflace: Co je to deflace? A jaké má příčiny a dopady?

Jak vzniká inflace – příčiny inflace

Při inflaci často hovoříme o tzv. cenové hladině. To je vztah mezi množstvím peněz a celkovým množstvím výrobků a služeb dané ekonomiky, které jsou vzájemně směňovány, jsou tedy v poměru.

Máme zde jednoduchý vzorec. Cenová hladina je dána poměrem zboží a služeb dané ekonomiky k množství peněz dané ekonomiky.

V ekonomické teorii je růst cenové hladiny vnímán jako inflace, kdežto pokles cenové hladiny je označován jako deflace.

Zpomalování tempa růstu inflace ekonomové označují jako dezinflaci a naopak její zrychlování je označováno jako akcelerující inflace.

Ptáte se tedy, co způsobuje inflaci? Jak už víte, při inflaci dochází k nárůstu cenové hladiny, a to se může dít jen změnou na straně zboží a služeb (strana nabídky) nebo na straně množství peněz (poptávky).

Příčiny inflace na straně poptávky (“zákazníci”)

Na straně poptávky máme množství peněz v dané ekonomice. To má v dnešní době pod kontrolou centrální banka. Respektive má nástroje na ovlivnění množství peněz v ekonomice jako je základní úroková sazba a kvantitativní uvolňování.

Ekonomové se obecně shodují, že inflace je dlouhodobě způsobena rychlejším růstem peněžní zásoby než je růst celkového produktu.

Jinými slovy výroba roste pomaleji než množství peněz v rukou zákazníků. Ve skutečnosti to ale není tak jednoduché. Nelze se podívat do průmyslu, do služeb, získat data, vyhodnotit je a nastavit růst peněžní zásoby.

Množství peněz v ekonomice by mělo odpovídat aktuálnímu růstu ekonomiky a to včetně faktorů jako je populační růst, příliv/odliv zahraničních investorů, očekávání a dalších.

Pod pojmem očekávání si můžeme představit očekávání jak inflace samotné, tak i očekávání vývoje ekonomiky. Pokud očekáváte pokles ekonomiky, budete více šetřit, peníze zadržujete a tím jich bude v oběhu méně a budou vzácnější.

Zdroj: Federal Reserve Economic Data

Inflaci může způsobit nadměrný růst peněžní nabídky způsobený stlačováním úrokových měr ze strany centrálních bank.

Peníze jsou v takové situaci velmi levné, takže se ekonomické subjekty nebojí půjčovat. Navíc se komerční banky nebojí tolik půjčovat, protože s nižším úrokem klesá šance platební neschopnosti dlužníka.

Dalším důsledkem nízkých úrokových měr je, že klasické finanční instrumenty nenesou takřka žádný nominální/reálný výnos. Proto každý držitel likvidity (peněz) nemá příliš na vybranou.

Buď investuje do aktiv, nebo prostředky nechá ladem na běžném účtu, takže inflace cen aktiv strmě roste a peněžní agregáty taktéž.

Jak jsme si ale výše ukázali, situace centrální banky není úplně jednoduchá a v inflačním modelu musí zohledňovat vliv mnoha faktorů, i těch neměřitelných. Každá centrální banka (v tuzemsku ČNB) má svou vlastní metodiku, což bývá často předmětem kritiky.

Jsou tací, co otevřeně tvrdí, že kalkulovaná inflace skrze spotřební koš nemá nic společného s realitou. Nebo, že nemá žádnou vypovídající hodnotu.

Quantitative easing neboli kvantitativní uvolňování. Co to je a jak funguje?

Příčiny inflace na straně nabídky (“poskytovatelé”)

Inflace může přijít i ze strany nabídky, tzv. nabídková inflace. Ta je typicky způsobena růstem cen zboží, konkrétně třeba postupným vyčerpáváním zdrojů, horší výtěžností, poklesem produktivity, narušením nabídkového řetězce a kartelovým dohodám.

Tím se dostáváme například k ropě a právě u ropy jsme několikrát zažili tzv. ropné šoky s inflačním dopadem.

Na straně nabídky musíme brát do úvahy i některé faktory, které jsme zmínili již při uvažování centrální banky. Je to například populační vliv nebo produktivita práce.

Nabídkovou inflaci může způsobit také přírodní katastrofa nebo dlouhodobější výpadek technické infrastruktury.

Z nabídkové inflace se ovšem ekonomika většinou rychle vzpamatuje, protože skokový růst cen (například ropy) nebo živelná katastrofa nejsou dlouhodobými faktory a vracejí se po určitém čase zpět na původní hodnoty.

V roce 2020 jsme se ovšem setkali s něčím, co nikdo nečekal – s celosvětovou pandemií. Kvůli pandemii došlo k lockdownům, díky kterým dostala nabídka obrovský zásah. I přestože se obecně očekávalo, že nabídka brzy dožene poptávku, nestalo se tak ani ke konci roku 2022.

Centrální banky, jako je Federální rezervní banka a Evropská centrální banka, relativně dlouhou dobu proklamovaly, že vyšší inflace je tzv. transitory (tj. pouze přechodná, dočasná).

A hlavním argumentem je právě krátkodobý výpadek v nabídkovém řetězci. Respektive, že nabídka velmi brzy dožene poptávku, díky čemuž se trh dostane do rovnováhy. A rovnováha na trhu znamená, že inflace přestane růst.

Přečtěte si náš komplexní článek o ropě jako komoditě pro investování.

Pohledy na inflaci se různí

Jak jsme si již řekli, inflace je snížení kupní síly peněz nebo také nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb.

Laicky řečeno si většina lidí představí, jak rostou ceny. Nicméně ekonomické pojmy nebývají úplně jednoznačné a vždy srozumitelné. Tím chci říct, že jeden ekonomický pojem může mít vícero významů.

Uvedené je důsledkem teoretické roztříštěnosti jednotlivých ekonomických směrů. V podstatě neexistuje naprostý konsensus, jak inflaci správně chápat a kalkulovat. Různé ekonomické školy proto inflaci mohou vnímat jinak.

Zdroj: tradingeconomics.com

Pro keynesiány je typické, že pod inflací rozumí růst spotřebních cen, což se například počítá skrze index spotřebitelských cen.

Keynes totiž ve svém díle Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz uvádí, že růst peněžní zásoby automaticky neimplikuje růst cen.

Respektive určitě ne ve stejném poměru – peněžní zásoba (1 % ↑) ≠ inflace zboží (1 % ↑). Ještě jednou a slovy – Pokud vzroste peněžní zásoba o 1 %, neznamená to, že cenová hladina zboží a služeb poroste též o 1 %.

Keynesova doktrína je víceméně dominantní už asi 70 let. Sice v 70. letech zažila krizi, ale i přesto si svoji pozici v moderních ekonomikách stále drží. Důkazem je, že prakticky všechny centrální banky moderních ekonomik vycházejí právě z práce Johna Keynese.

Zdroj: tradingeconomics.com

Monetaristé, mezi které patří např. Milton Friedmann, chápali pojem inflace jako růst peněžní zásoby (měnová inflace).

Pro monetaristy hraje peněžní zásoba naprosto zásadní roli. Monetarismus je ekonomická teorie, která je specifická tím, že zdůrazňuje význam peněz včetně jejich samoregulační funkce.

Monetaristé jako je Milton Friedmann vždy odmítali zásahy do ekonomiky. Uvedená teorie tvrdí, že rozdíly v zásobě peněz zásadně ovlivňují hospodářskou produkci v krátkodobém časovém úseku a dlouhodobě cenové hladiny.

Čili, růst peněžní zásoby má na růst výstupu ekonomiky krátkodobý vliv. Leč vyšší cenové hladiny (inflace) s námi zůstanou už dlouhodobě.

Podívejte se na základní ekonomické ukazatele ve fundamentální analýze.

Monetaristé jsou specifičtí ještě tím, že zastávají neměnnou měnovou politiku. Tedy, že má zůstat růst peněžní zásoby konstantní. Peněžní zásoba totiž alespoň nějakým tempem musí růst.

Sledovat růst peněžní zásoby lze přes agregáty. Nejčastěji se můžete setkat s tím, že se sledují agregáty M1 a M2.

Existují ale i agregáty M0 a M3. Peněžní agregát M1 představuje hotovost (M0) a vklady na běžných účtech. Peněžní agregát M2 v sobě zahrnuje agregát M1, terminované vklady na účtech obchodních bank a ostatní vklady v bankách.

Druhý peněžní agregát je považován za nejrelevantnější, protože převažuje názor, že nejlépe koreluje s inflací a výstupem ekonomik.

Ale to není vše, protože máme ještě třetí druh inflace – inflace v cenách aktiv. Do této inflace samozřejmě patří akcie, dluhopisy a nemovitý majetek. I když to tak třeba v současnosti nevypadá, tato inflace není tolik veřejností vnímaná. Nemovitý majetek totiž každý den nenakupujete.

Naopak inflace zboží a služeb je velmi rychle zpozorovatelná.

Pokud vzroste cena chleba a mléka z měsíce na měsíc o 20 %, všimnete si toho. V kontrastu s tím je měnová inflace naprosto neviditelná.

Těch přístupů je tedy více a pravda je, že měnová inflace je jakýmsi výchozím bodem pro inflaci cen zboží a aktiv. Když se změní peněžní zásoba, je očekávatelné, že se to projeví i na zbylých dvou. Leč keynesiánské pojetí kalkuluje se situací, která se nazývá past likvidity.

Jaké jsou hlavní důsledky inflace?

Důsledky inflace jsou vesměs negativní. Záleží ovšem, na jaké straně stojíte. Pokud jste dlužníci a reálné úrokové míry (nominální úroková míra mínus inflace) jsou záporné, díky inflaci bohatnete. Věřitelé ovšem za těchto okolností přirozeně chudnou.

Vzhledem k tomu, že největšími dlužníky jsou státy, na inflačním prostředí vydělávají, protože se tím státní dluh postupně umazává.

Inflace je takovým neoficiálním a neviditelným nástrojem pro umazávání státních dluhů.

Pokud inflaci individuálně vnímáme, tak ji začleňujeme do našeho očekávání, stejně tak to ale dělají i banky, firmy a všichni ostatní.

Víme, že peníze na běžném účtu ztrácejí hodnotu, a tak pro ně hledáme jiné příležitosti, směňujeme je za zboží a služby nebo je půjčujeme s vyšší přirážkou, než by bez inflace bylo běžné.

Co inflace způsobuje?

• růst mezd,
• vyšší míru nejistoty,
• vyšší úrokové sazby,
• zvýhodňuje dlužníky a znevýhodňuje věřitele,
• obecně zvyšuje náklady.

Důsledky inflace se promítají všude – rostou ceny, zaměstnanci tedy chtějí vyšší mzdy. Vyšším mzdám se nikdo z nás bránit nebude a určitě to uvítáme.

Dokonce krátkodobě se budeme cítit bohatší, budeme více utrácet a ekonomice pomůžeme.

Za několik týdnů nebo měsíců ale zjistíme, že to byla pouze iluze, stoupla nám sice mzda, ale obecně se zvýšily i ceny statků, které nakupujeme. Bohatší tedy nejsme.

Výše zmíněné uvědomění se projevuje všude. Nejvíce v investicích a to jak ve firemních, tak i v soukromých. Zvýšení mezd vlivem inflace (jak už víme, bohatší nebudeme) usnadňuje splácení dluhů a zvýhodňuje dlužníky. Jakmile si inflaci uvědomí věřitelé, zvýší úroky. Tím se zdražují půjčky, hypotéky a brzdí se ekonomika. Na daném trhu vládne nejistota v podobě vysoké inflace, a to není ideálním prostředím.

Odrazuje to investory a brání rychlému růstu.

Je inflace dobrá nebo špatná?

Inflace se obecně považuje spíše za negativní vliv, ale není to tak černobílé. V krátkém období inflace ekonomice pomůže, do doby než lidé zjistí, že nejsou bohatší a rostou i ceny statků.

Inflace ekonomice pomáhá i v případě, že je rovna ekonomickému růstu (růstu HDP). Pokud je inflace dlouhodobě rovna ekonomickému růstu, případně je plus jeden až dva procentní body nad ním, je to v pořádku a pomáhá.

Pokud ale vývoj inflace dlouhodobě převyšuje ekonomický růst o tři, čtyři a více procentních bodů, je to problém. Rostou úrokové sazby, lidé si přestávají půjčovat, stejně tak i firmy, neinvestuje se do nových projektů, nestaví se nové domy a ekonomika klesá.

Inflace odrazuje i zahraniční investory, jsou zde vysoké úrokové sazby. Zahraniční investor si sice může půjčit peníze i v jiném státě, ale stále je pro něj inflace strašák, protože s inflací rostou mzdy a celkově to je další faktor v nejistotě.

Zdroj: utb.cz

V případě dlouhotrvající inflace se navíc dostáváme do tzv. inflační spirály. Uvedený pojem ve zkratce znamená, že inflace tlačí na růst mezd. A růst mezd zase tlačí na růst cen, což je akcelerováno vysokým inflačním očekáváním. Situace je vizualizována na grafu výše s ASAD modelem.

Inflaci v rozumné míře, tedy na úrovni růstu ekonomiky, můžeme považovat za pozitivní jev.

Vyžaduje ale neustálý dohled, regulaci a korekce, aby se z ní nestal velký problém, kterého se mnoho ekonomů bojí. A právem!

Jak se inflace počítá?

K měření inflace se nejčastěji používá index spotřebitelských cen, ale najdeme i index výrobců a deflátor HDP.

Index spotřebitelských cen

V tomto případě si vezmeme tržní koš výrobků a služeb. V ČR tento koš tvoří asi 700 statků reprezentující průměrnou domácnost. Dané statky mají v koši přiřazenou váhu dle důležitosti.

Zdroj: csu.gov.cz

Následné měření je poměrně snadné. Každý měsíc nebo rok se zjišťuje cena daného koše a porovnává se s minulými hodnotami. Tím zjistíme, jak se pohybuje cena daného koše a jak se mění míra inflace.

Samozřejmě dané měření není dokonalé. Například razantní zvýšení ceny alkoholu a tabáku může zvýšit inflaci, ale konzumenti nespotřebovávající dané statky žádnou změnu nepocítí. Diskutovat bychom mohli i o dlouhodobé kvalitě, leč stejných produktů.

Index cen výrobců

Index cen výrobců funguje úplně stejně jako index spotřebitelských cen, ale zjišťuje cenu u výrobců, respektive jejich tržby. Tento index je označován jako PPI – production price index.

PPI se sleduje pro různá odvětví a obory jako například index ceny stavebních prací, index cen zemědělských výrobců či index cen průmyslových výrobců.

Obecně se má za to, že vývoj PPI předpovídá nadcházející změny v CPI. Index PPI je vydáván Statistickým úřadem dané země jednou měsíčně (cca 16. den v měsíci) spolu s CPI.

Deflátor HDP

Nejkomplexnější je deflátor HDP. Ten vyjadřuje hrubý domácí produkt v cenách s inflací, podělený hrubým domácím produktem v cenách v čase nula (základní období, jakoby bez inflace). Tím získáme obecný přehled o inflaci v celé ekonomice.

Deflátor se od výše uvedených indikátorů liší tím, že pro jeho výpočet není využíván žádný ze spotřebních košů, ale zahrnuje v sobě právě cenu všech statků v ekonomice, což z něj činí velmi komplexní ukazatel.

I přes jeho komplexní signalizaci stavu inflace je jeho výpočet poměrně jednoduchý:

Deflátor HDP = (nominální HDP / reálný HDP) * 100

Ucelený pohled na na ekonomickou situaci nabízí deflátor HDP díky měření změn ve složení hrubého domácího produktu a cen všech statků. Díky tomu deflátor dokáže nabídnout i informaci o klesající, nebo rostoucí kupní síle obyvatel státu.

Deflátor HDP je velmi obsáhlý, ale i komplikovaný. V praxi se tak mnohem častěji setkáme s indexem spotřebitelských cen.

Aktuální míru a vývoj inflace najdete na stránkách České národní banky nebo Českého statistického úřadu.

Regulace inflace

Důsledky inflace byly problémem již od vzniku peněz. Dříve měl ražbu nové měny pod kontrolou panovník, a jak nejsnadněji financovat rozmary, války a další finančně náročné akce? Přece ražbou další měny.

Aby se zabránilo nekontrolované inflaci, tak byla měna ražena ze vzácných kovů. Tím se zajistilo, že i samotné platidlo mělo svoji cenu, bez ohledu na to, co na něm bylo vyraženo.

Například Tolar byl stříbrnou mincí o hmotnosti asi 30 gramů, tedy téměř jedné trojské unce – jednotky, ve které se dnes udává cena drahých kovů.

Inflace je nebezpečný jev. Pokud by došlo k rychlé inflaci a trh by nereagoval dostatečně rychle, to se mohlo stát především v minulosti, tak byste například mohli směnit již znehodnocenou měnu (inflací) za jinou měnu (či komoditu), která není inflací postižena.

Kurzy byly dříve buď zcela pevné nebo zde nebyla dostatečná informovanost.

Právě z těchto důvodů se zavedl i zlatý standard. Ten zajišťoval směnitelnost měny (měna již v pouze papírové podobě) za zlato v pevném kurzu.

Zlatý standard – O co se jedná, proč byl zrušen a proč se volá po jeho znovuzavedení?

V oběhu byly zajištěné peníze a kdyby došlo k inflaci, lidé by je výhodně směnili za zlato, což bylo pro stát (centrální banku) nežádoucí.

Zlatý standard zároveň dával měně velkou jistotu, podporoval investory v držení dané měny.

Postupem času se ovšem ukázalo, že zlatý standard nedokáže pružně reagovat na chování trhu a společně s pevně danými směnnými kurzy nebyl životaschopný.

Bretton-Woodský systém

Kvůli snahám regulovat celosvětovou inflaci, byla v roce 1945 uzavřena dohoda, která zavazovala členské země dodržovat fixní kurz svých národních měn.

Tento systém trval až do roku 1971, což znamená, že 26 let byl směnný kurz jednotlivých měn fixně dán podle této dohody.

Tento systém je v dnešní době plovoucích kurzů měn skoro nemyslitelný, nicméně jeho výhody byly jasné.

Centrální banky musely provádět takové monetární stimuly ekonomiky, aby udržovaly fixní kurz. To na jednu stranu vedlo k fixaci životní úrovně obyvatel, nadruhou stranu to bránilo ekonomickému růstu, při kterém je zvyšování inflace nezbytnou podmínkou.

Tento systém skončil neúspěchem a v roce 1971 byla podepsána tzv. Smithsoniánská dohoda, při které byl stanoven dolar jako hlavní světová měna, vůči které musely být ostatní měny kotovány. Tato podoba finančního systému trvá až do dnes.

Přečtěte si na náš komplexní článek o zlatě jako komoditě pro investování.

Inflace a vývoj hodnoty peněz na reálném příkladu

Každý určitě slyšel, kolik před X lety stál jeden rohlík, jedno pivo, litr benzinu a podobně. Pokud byste při vzniku České republiky, tedy v roce 1993 vlastnili 100 000 Kč, tak by to byl ekvivalent dnešních téměř 2 milionů korun (rok 2024).

Zdroj: tradingeconomics.com

Pokud máte doma pod polštářem od roku 1993 celkem 100 000 Kč, tak stále máte 100 000 Kč, ale dnes si za tyto peníze koupíte výrazně méně, než tomu bylo v roce 1993.

Je to stejný rozdíl, jako kdybyste dnes (2024) porovnávali to, co si koupíte za 2 000 000 Kč a za 100 000 Kč.

Na tomto příkladu je jasně vidět, proč je inflace takový strašákem společnosti.

Inflace o takové míře by byla zcela v pořádku a znamenala by extrémní růst životní úrovně obyvatel, pokud by s inflací rovněž rostly i příjmy obyvatel. Ovšem tento efekt při agresivním růstu inflace obvykle nebývá.

Co je hyperinflace?

Další termín spojený s inflací, nebo řekněme druhem inflace, je hyperinflace. Inflaci můžeme dělit na mírnou – v řádech procent, pádivou nebo též cválající – v řádech desítek procent a hyperinflaci – v řádech stovek procent.

Mírná inflace je v zásadě běžná, cválající inflace může nastat u radikálních reforem a v případě razantních zásahů do ekonomiky. Hyperinflace už ale znamená rozklad celého systému.

Při hyperinflaci v zásadě peníze ztrácejí smysl. S touto formou inflace jsme se setkali především po válkách nebo v době finančního krachu. Stát potřebuje financovat něco, na co nemá a tak využijete tento způsob financování.

V případě hyperinflace se na trhu rozšíří barterový obchod nebo jiná alternativa měny (kryptoměny). Možností je i přijmutí cizí měny.

Hlavní důsledky inflace pro finanční trhy

Mezibankovní spread

Jak jsme si výše vysvětlili, každá centrální banka má možnost regulovat ekonomické prostředí ve státě, což sebou přináší rozdíly ohledně výše úrokových sazeb.

Díky individuálnímu postoji centrálních bank vůči inflaci vzniká zajímavá příležitost pro investory.

Jedná se o využití tzv. mezibankovního spreadu ke zhodnocování kapitálu.

Pointa této techniky spočívá v tom, že si investor půjčí peníze ve státě, kde je úroková sazba nižší, než ve státě, ve kterém peníze investuje. Tato finanční operace se obvykle provádí na devizovém trhu.

Investor například na forexu provede nákup (long) na měnovém páru USD/JPY, kdy úroková sazba na americkém dolaru činí 2 %, zatímco na japonském jenu jsou úrokové sazby nulové.

Díky mezibankovnímu spreadu tak dochází ke zhodnocování finančních prostředků investora. K vyplácení úroků dochází každý den při uzavření finančních trhů, kdy jsou právě mezibankovní spready (swapy) vypořádávány (rollover).

Jako hedging kurzového rizika následně investor nakoupí stejné množství japonského jenu, čímž dosáhne zajištění své obchodní pozice, při kurzových pohybech.

Zhodnocování peněz může být dlouhodobé, nebo může být ukončeno v případě negativních změn úrokových sazeb.

Inflace a investování

Při investování je nezbytné s vývojem inflace počítat, a to především u dlouhodobých investic. Chcete si koupit státní dluhopis na 5, 10 nebo více let? Zvažujete investici do nemovitosti? Počítejte i s inflací.

V dlouhodobém měřítku musí mít věřitel nebo investor dobře nastavenou odměnu (přirážku) za podstoupené riziko, tedy nejistotu. Pokud je navíc očekáváná vysoká míra inflace, toto riziko stoupá a s ním by měla stoupat i riziková přirážka.

To znamená, že v zemích s vysokou inflací je vysoká nejistota a vysoká riziková přirážka. To zdražuje a tím i omezuje investování a celkový ekonomický rozvoj.

V době vysoké inflace by se investoři měli spíše zaměřit na omezení jejích dopadů, než na maximalizaci zisku.

Druhotným efektem inflace na finančních trzích je pokles ceny mnohých akcií a ETF (burzovně obchodovaných fondů). Na vině je především dopad inflace na obyvatele, zákazníky, kterým klesá kupní síla a proto omezují své výdaje na to nejnutnější spotřební zboží.

Při vysoké inflaci mohou klesat akcie všech maloobchodních společností, technologických společností, firem působící v zábavním nebo wellness segmentu a pokles může nastat i v cestovním ruchu.

Naopak příležitosti je možné hledat mimo akciový trh, například na měnových trzích, kde jsou dopady inflace mizivé.

Investiční trojúhelník – Riziko, likvidita, návratnost a vztah mezi nimi

Obchodování a trading

Tato alternativa zhodnocování peněz využívá především krátkodobých (intradenních), případně střednědobých (swingových) obchodů, jejichž ziskovost není ponížena o inflaci.

Pokud obchodujete na forexu a držíte pozice minuty, hodiny nebo i pár dní, něco jako inflace vás příliš nemusí zajímat. V reálném životě se s ním ovšem setkáme a měli byste ji aspoň základně rozumět.

Ať už se rozhodnete spořit peníze, nebo investovat, je důležité znát co je inflace, jaká je aktuální míra a dlouhodobý vývoj inflace. Doufáme, že vám tento článek dal odpovědi jak na tyto, tak i další vaše otázky.

FAQs – Na co se nejčastěji ptáte

Další zdroje informací

• Česká národní banka (Česká národní banka)
• Inflace, spotřebitelské ceny (Český statistický úřad)
• Wikipedia (Inflace, dostupné česky)
• Co je to inflace? (Evropská centrální banka)
• Aktuální srovnání spořicích účtů (Finex.cz)
• Aktuální srovnání termínovaných vkladů (Finex.cz)
• Inflation: prices on the rise (International Monetary Fund)
• Inflation: What It Is, How It Can Be Controlled, and Extreme Examples (Investopedia)
• Inflation (Wikipedia)