Co je decentralizace, jak se liší od distribuce a které kryptoměny jsou skutečně decentralizované?

Zdroj: Yale University

Lidský druh byl od svého počátku zvyklý a jaksi naprogramovaný k tomu být veden a řízen centralizovaně. Kmeny a později národy měly ve svém čele jednu silnou autoritu, jíž byli ostatní členové podřízeni. Tak to bylo k přežití člověka nejlepší.

Není divu, že myšlenky decentralizace se objevily až jako důsledek Velké francouzské revoluce, na počátku 19. století.

První zmínka slova décentralisation v literatuře je jen 170 let stará a najdeme ji v díle politika a spisovatele Tocquevilleho, který se zmiňuje, že “francouzská revoluce začala tlakem k decentralizaci, ale nakonec se stala rozšířením centralizace”. Naráží tak na následnou diktaturu Napoleona.

Z uvedeného je patrné, že ideje decentralizovaného rozhodování a vládnutí se jako první objevily v oblasti politologie, sociologie a státní správy. Například v našich končinách je typickým příkladem decentralizace samostatná působnost krajů a obcí.

Na přelomu tisíciletí se zvýšila nespokojenost s činností centrálních bank, která vedla jistého tvůrce či skupinu tvůrců vystupujících pod pseudonymem Satoshi Nakamoto k představení alternativy k centrálně řízené ekonomice a měnám s nuceným oběhem (tzv. fiat měnám).

Tak vznikl na přelomu let 2008 a 2009 Bitcoin (BTC), decentralizovaný platební systém stojící na technologii blockchainu.

Od té doby se objevilo nepočítaně dalších kryptoměn, které vytvořily svět decentralizovaných financí (DeFi) nabízející možnosti směny, půjček, sázek, pojištění aj. To vše bez přítomnosti centrální autority nebo nutnosti prostředníka.

A právě o důležitosti decentralizace pro oblast kryptoměn ev. financí obecně, ale i o jejích nevýhodách, si povíme v tomto článku.

Obsah článku o decentralizaci

Co je to decentralizace?

V počítačové terminologii decentralizovanou síť představuje Internet. Nikdo jej nevlastní a všichni jej vytvářejí spolu. Jednotlivé internetové služby, zejména technologičtí giganti jako Google či Meta, jsou ale už řízeny centralizovaně.

Jsou ovládány úzkou skupinkou centrálních autorit či pouze jedinou. Do procesu vládnutí a rozhodování (governance) se nemůže přidat jen tak někdo.

Naproti tomu bitcoinovou síť kontroluje více než milion těžařů. Všichni mají stejná práva a kdokoli se k nim kdykoli může přidat. Oni jediní mají nad sítí výlučnou kontrolu. Pokud se více než polovina z nich rozhodne blockchain přepsat, podaří se jim to. Nikdo je nemůže zcenzurovat.

Decentralizovaný systém je založen na shodě, tzv. konsensu. Toho je u kryptoměn dosahováno konsensuálními mechanismy Proof of Work (PoW) nebo ekologičtějším Proof of Stake (PoS).

Proof of Work nebo Proof of Stake? Jaké typy těžby kryptoměn a dosahování konsenzu existují?

Čím více entit je zapojeno do hledání konsensu, tím je síť bezpečnější. Avšak s přibývajícím množstvím těžařů či validátorů se síť stává hůře škálovatelnou a pomalejší. Hovoříme o tzv. blockchainovém trilematu, problému, který jako první popsal zakladatel Etherea, Vitalik Buterin.

Trilema říká, že je velmi těžké, až nepravděpodobné, aby byl blockchain plně decentralizovaný, vysoce škálovatelný (rychlý) a dokonale bezpečný. Uspokojivě lze dosáhnout jen 2 ze 3 vlastností:

• decentralizace a bezpečnost: sem se řadí úplně první kryptoměny, například Bitcoin (BTC), který zvládne zpracovat pouze 7 TPS (transakcí za sekundu) a tvorba bloku mu trvá 10 minut, se škálovatelností je na tom tedy prachbídně, každopádně na úrovni decentralizace a bezpečnosti nemá mezi altcoiny konkurenta,
• bezpečnost a škálovatelnost – u kryptoměn nejméně se vyskytující kombinace; bezpečné a škálovatelné jsou např. centralizované burzovní systémy párující jednotlivé příkazy z knihy objednávek; z blockchainů bychom sem nejlépe mohli zařadit Ripple (XRP),
• škálovatelnost a decentralizace – do této kategorie dobře zařadíme nové blockchainy poslední generace využívající modifikované konsensuální mechanismy – Proof of History (používá Solana (SOL)) nebo Delegated Proof of Stake (Cardano (ADA), Tron (TRX)…); tyto konsensuální mechanismy však část kryptokomunity nepovažuje za dostatečně bezpečné.

Co všechno určuje, zda je kryptoměna decentralizovaná?

Ideálně decentralizovanou kryptoměnu řídí tisíce vývojářů, těžařů, validátorů, investorů, ale i samotných uživatelů. To se projevuje zejména ve 3 oblastech:

1. decentralizované řízení projektu (governance): v současné době asi nejideálnějším řešením je řízení kryptoměnového projektu pomocí decentralizované autonomní organizace (DAO); pokud má v sobě kryptoměna hlasovací práva sloužící k předkládání návrhů na budoucí směřování projektu a hlasování o nich, říkáme, že se jedná o tzv. governance token,
2. decentralizace nodů/validátorů: zde hledíme na to, kolik těžařů, popřípadě validátorů obsluhuje síť a zajišťuje ověřování transakcí; pokud má kryptoměna jen nižší desítky takových entit a vstupní bariéra pro to stát se novým ověřovatelem je vysoká (např. je nutné stakovat kryptoměny v hodnotě 100 tis. USD a více), není to z pohledu decentralizace ideální,
3. decentralizace samotných mincí/tokenů: i když je kryptoměnový projekt řízen pomocí DAO nebo alternativního modelu a počet ověřovatelů sítě je velmi vysoký, pakliže jedna entita drží, řekněme, 33 % všech vydaných kryptoměn a druhá v pořadí dalších 20 %, rozhodování nad celou sítí je ve skutečnosti jen v jejich rukou, rovněž tak možné manipulování s cenou; nejedná se navíc o nijak hypotetický příklad, některé nově vzniklé kryptoměny zalistované na seriózních burzách často alokují své tokeny tak, že třeba 10 % má tým, 20 % nadace a dalších 30 % je určeno “pro ekosystém” – za centralizaci držených prostředků je kritizováno např. vedení Aptosu (APT), jedné z nejočekávanějších kryptoměn roku 2022.

Poznámka

Další velkou vráskou na čele všech fanoušků decentralizace jsou mining pooly, ve kterých se sdružují menší těžaři za cílem jistého a stabilního zisku z těžby.

Těžební pooly jsou ale natolik velké, že často ovládají desítky procent celkové hashrate sítě. U Bitcoinu vytěžily v uplynulém roce 2 největší pooly 54 % bloků. U altcoinů je to pak ještě horší. Například u Kadeny (KDA) ovládá více než 50 % celkové hashrate jediný mining pool, PoolFlare.

Zdroj: btc.com/stats

Jak se decentralizace liší od distribuce?

Aby toho nebylo málo, tak dalším slovíčkem, se kterým se v souvislosti s decentralizací často setkáme, je distribuce.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o to samé, samozřejmě tomu ale tak není. Jak už jsme řekli, decentralizace spočívá v rozdělení moci, kontroly, shodě na rozhodování a vládnutí. Distribuce označuje způsob uložení dat.

Pakliže je systém distribuovaný (a odborná definice blockchainu zní přímo “distribuovaná decentralizovaná databáze uchovávající neustále se rozšiřující počet záznamů“), znamená to, že jsou jeho data uložena na více místech, u kryptoměn se jim říká uzly (angl. nodes).

Vyšší počet uzlů zvyšuje odolnost sítě. Čím více počítačů s kopií blockchainu existuje, tím více je jisté, že nezmizí z povrchu světa, ani když někdo “vypne elektřinu”, jak se často v nadsázce říká.

Zdroj: commons.wikimedia.org

Jak je to s decentralizací jednotlivých kryptoměn?

Nejčastěji a nejsnadněji se to, jak je kryptoměna decentralizovaná, měří pomocí počtu těžařů, resp. validátorů zajišťujících fungování sítě.

Právě ti totiž musí dosahovat konsensu, aby na blockchainu docházelo k zapisování transakcí nebo exekuci smart kontraktů. Avšak jak jsme si řekli výše, mějte na paměti, že počet těžařů/validátorů je jen 1 ze 3 měřítek.

Zdroj: coin98.net

Bitcoin (BTC)

Bitcoin je na tom co do decentralizace suverénně nejlépe. Blockchain společně obsluhuje více než 1,5 milionu těžařů. Celková hashare sítě i obtížnost nalezení hashe a vytěžení dalšího bloku neustále konstantně překonává nová maxima, a to i v obdobích, kdy se cenovému vývoji příliš nedaří.

Zdroj: coinwarz.com

Ethereum (ETH)

Také druhá největší kryptoměna, Ethereum, je na tom co do počtu validátorů velmi dobře. Data ukazují, že po přechodu na konsensuální mechanismus Proof of Stake ověřuje transakce na síti přes 500 000 validátorů, z nichž každý musí stakovat minimálně 32 ETH.

Problémem je, že i u Etherea se validátoři sdružují ve staking poolech a 2 největší pooly, decentralizovaná organizace Lido Finance (LDO), která sdružuje kolem 250 000 validátorů, a americká burza Coinbase (COIN) drží dohromady téměř polovinu všech stakovaných etherů (46,1 %).

Zdroj: dune.com

BNB (BNB)

Kdo by čekal, že u kryptoměnové trojky bude počet validátorů obdobný jako u předchozích dvou, bude překvapen. Maximální počet validátorů BNB Smart Chainu je pouze 41 (do jara 2022 to bylo dokonce pouze 21).

Navíc ne všichni z nich jsou aktivní, např. v době psaní článku ověřovalo transakce a získávalo odměnu v podobě transakčních poplatků jen 27 z nich.

Nízký počet validátorů na druhou stranu umožňuje větší propustnost a škálovatelnost sítě, jak vyplývá z již zmiňovaného modelu blockchainového trilematu. Ve srovnání s blockchainy Bitcoinu a Etherea jsou tak transakční poplatky (gas) na BNB Smart Chainu násobně nižší.

Zdroj: messari.io

USDT, USDC

Na stablecoinech Tether (USDT) a USD Circle (USDC) můžeme krásně demonstrovat, jak je to s decentralizací tokenů, tedy kryptoměn, které na rozdíl od BTC, ETH a BNB nejsou nativními mincemi jednotlivých blockchainů. Nemají svoji vlastní síť.

USDT a USDC vydávají jejich vydavatelé na více blockchainech. Nejvíce se jich nachází na Ethereu ve formě ERC-20 tokenů. Posílání transakcí s tokeny tohoto standardu závisí na ověřovatelích transakcí daného blockchainu, míra decentralizace je tedy stejná jako u nativní kryptoměny.

Kryptoměny na síti Ethereum. Co jsou to ERC-20 tokeny?

Avšak pozor. Vysokou míru kontroly nad ERC-20 tokenem má ten, kdo jej vytvořil. ERC-20 token je ve skutečnosti smart kontrakt, který může jeho vydavatel libovolně přepisovat a měnit, pokud je tak kontrakt napsán a dané adrese vlastníka kontraktu toto umožňuje.

Vydavateli USDT a USDC jsou centralizované a regulované společnosti Tether a Circle. Jedná se o pravý opak decentralizovaného řízení projektu (governance).

Tyto společnosti jakožto vlastníci kontraktu mohou kdykoli a komukoli stablecoiny zmrazit a v případě, že jim to nařídí pravomocný orgán, tak i musí. K autoritativním zásahům a blacklistování sankcionovaných adres dochází pravidelně, například při zákazu mixéru Tornado Cash nebo krachu burzy FTX.

Jsou NFTs skutečně decentralizované?

Po stablecoinech přijde pro někoho možná další šok. Většina NFTs není decentralizovaná. Zítra se můžete probudit a místo obrázku opičky vlastnit úplně něco jiného.

Abychom pochopili, proč nejsou NFTs decentralizované a proč jejich podoba závisí na centrální autoritě, musíme vědět, co vlastně nezaměnitelné tokeny ve skutečnosti jsou. Jedná se skutečně pouze o token obsahující nezfalšovatelný zápis o digitálním vlastnictví např. již zmíněného obrázku, ten se však nachází mimo blockchain.

NFT obsahuje pouze údaj tokenURI, který odkazuje na úložiště metadat, která obsahují jednotlivé atributy NFT včetně URL adresy, na níž se nachází obrázek. Metadata ani obrázek však už na blockchainu nejsou, říká se, že jsou off-chain.

Na blockchainu není obrázek, jen odkaz na jeho umístění na vzdáleném serveru.

Zdroj: ohebashi.com

Většina obrázků spojených s NFT kolekcemi se pak nachází na centralizovaných serverech jako třeba Amazon Web Services neb Google Cloud.

Obsah těchto NFTs je centralizovaný a hrozí u něj nebezpečí změny nebo trvalého vymazání. Určitým řešením, které použili např. CryptoPunks, je zapsání hashe obrázku do NFT. To znamená, že pokud by byl obrázek Punka změněn, úprava může být porovnána s hashem a ten prozradí, zda je obrázek původní nebo vyměněný.

Druhou možností, kde uchovávat data a obsah NFTs jsou decentralizované servery, které poskytuje třeba Filecoin (FIL) nebo Arweave (AR).

Podobně jako při zapisování do blockchainu Arweave vyžaduje, aby těžaři odkazovali na data, která byla uložena dříve. To je umožněno díky protokolu InterPlanetary File System (IPFS), jakéhosi HTTP protokolu budoucnosti.

Shrnutí

Myšlenky decentralizace jakožto systému spočívajícího v rozděleném rozhodování a vládnutí se poprvé objevily po Velké francouzské revoluci a postupně se z oblasti politologie a státní správy začaly rozšiřovat i do světa ekonomie a financí.

Vytvoření Bitcoinu dalo lidstvu první skutečně decentralizovaný a distribuovaný platební systém nezávislý na činnosti centrálních autorit, bank a díky konsensuálnímu mechanismu Proof of Work nevyžadující přítomnost prostředníka.

Po úspěchu Bitcoinu a blockchainu se objevilo nepočítaně dalších kryptoměn, které vytvořily svět decentralizovaných financí (DeFi). Žádný altcoin se však králi kryptoměn v decentralizaci ještě nevyrovnal a to ani v 1 ze 3 oblastí (governance, počtu těžařů/validátorů, rozdělení držených mincí/tokenů).

V rychlosti, škálovatelnosti a propustnosti sítě byl však Bitcoin již dávno poražen, což potvrzuje blockchainové trilema, model, který říká, že je velmi těžké, aby byl blockchain zároveň plně decentralizovaný, vysoce škálovatelný (rychlý) a dokonale bezpečný.