Podíl amerického dolaru na devizových rezervách klesl na nejnižší úroveň od roku 1995

Podíl amerických dolarových rezerv v držení centrálních bank klesl během čtvrtého čtvrtletí roku 2020 na 59 % – což je nejnižší úroveň za posledních 25 let – podle průzkumu měnového složení oficiálních devizových rezerv MMF (COFER).

Někteří analytici tvrdí, že to částečně odráží klesající roli, kterou americký dolar hraje v globální ekonomice tváří v tvář konkurenci jiných měn používaných centrálními bankami pro mezinárodní transakce.

1. Klesající podíl amerického dolaru na rezervách bank

Následující graf nám ukazuje, že podíl aktiv v amerických dolarech na rezervách centrálních bank poklesl o 12 procentních bodů – z 71 % na 59 % – od zavedení eura v roce 1999 (modrá čára). Podíl eura mezitím kolísal kolem 20 %, zatímco podíl ostatních měn včetně australského dolaru, kanadského dolaru a čínských renminbi se ve čtvrtém čtvrtletí vyšplhal na 9 % (zelená čára).

Na složení rezervních portfolií globální centrální banky má vliv kolísání směnných kurzů.

V obdobích oslabování amerického dolaru vůči hlavním měnám podíl amerického dolaru na globálních rezervách obecně klesá, protože se zvyšuje hodnota amerických dolarů v rezervách denominovaných v jiných měnách (opačný vývoj pak je v době síly amerického dolaru).

Dopad mohou mít také změny v relativních hodnotách různých státních cenných papírů, i když tento účinek by měl tendenci být menší, protože výnosy hlavních měnových dluhopisů se obvykle pohybují společně.

2. Hodnota amerického dolaru

Další graf ukazuje, že hodnota amerického dolaru vůči hlavním měnám (černá čára) zůstala v posledních dvou desetiletích zhruba beze změny. V mezidobí však došlo k významným výkyvům, což může vysvětlit přibližně 80 % krátkodobé (čtvrtletní) odchylky podílu amerického dolaru na globálních rezervách od roku 1999. Zbývajících 20 % krátkodobé odchylky lze vysvětlit zejména aktivním rozhodováním centrálních bank o nákupu a prodeji na podporu jejich vlastních měn.

3. Jak vidí vývoj dolaru analytici?

Někteří analytici očekávají, že podíl amerického dolaru na globálních rezervách bude nadále klesat, protože centrální banky rozvíjejících se trhů a rozvíjejících se ekonomik usilují o další diverzifikaci měnového složení svých rezerv. Několik zemí, například Rusko, již oznámilo svůj záměr tak učinit.

Další důvod pro tento vývoj může být postupné zlepšování globální ekonomiky a aktuálně nízké úrokové sazby v USA. To bude motivovat investory k tomu, aby přesouvali svůj kapitál do rozvíjejících se ekonomik.

To znamená obrat poté, co se na začátku pandemie zvýšil podíl dolaru na globálních rezervách.

Poptávka po dolarech byla v březnu 2020 natolik akutní, že Federální rezervní systém zasáhl, aby zmírnil napětí na měnových trzích, zavedením nástroje pro usnadnění krátkodobých půjček dolaru z USA jiným centrálním bankám.

Zach Pandl, vedoucí oddělení zahraničních investic v Goldman Sachs předpovídá slabší dolar pro příštích 12 měsíců:

“Několik strukturálních trendů zkresluje střednědobý výhled dolaru negativním směrem, včetně prohlubujícího se obchodního deficitu USA, finančního otevírání Číny a snah Evropské unie o vytvoření společného dluhopisového trhu pro tento region.”

Další analytici ale proti tomu uvádí, že silný ekonomický růst v USA a rostoucí úrokové sazby amerických 10letých dluhopisů mohou krátkodobě podporovat dolar.

Tai Wong, vedoucí obchodování s deriváty a drahých kovů v Bank of Montreal k tomu říká:

“Podíl dolarů jako globální rezervní měny se v nadcházejících čtvrtletích může zlepšit, pokud dolar zůstane silný, což může být podpořeno vyšším výnosem, který získáte za držení amerických aktiv oproti většině evropských.”

Závěr

Jde vidět, že mezi odborníky lze najít protichůdné názory na současnou situaci. Ale ať už bude bezprostřední krátkodobý vývoj jakýkoliv, tak nadále platí, že navzdory velkým strukturálním posunům v mezinárodním měnovém systému za poslední dvě desetiletí, americký dolar zůstává nadále dominantní mezinárodní rezervní měnou.