Když se mluví o umělé inteligenci, investoři obvykle řeší čipy, datová centra nebo výrobce serverů. Jenže celý tento řetězec má ještě jedno patro, bez kterého se neobejde: elektřinu a infrastrukturu, která ji přenese.
Právě zde vstupuje do hry měď. Podle nové analýzy S&P Global by měla světová spotřeba tohoto kovu vzrůst z 28 milionů tun v roce 2025 na 42 milionů tun v roce 2040. To znamená růst o 50 % během patnácti let.
Na druhé straně stojí odvětví, ve kterém nový důl potřebuje od objevu k první produkci v průměru 17 let.
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) proto ve svém výhledu z roku 2026 stále počítá s tím, že v roce 2035 může nabídka z existujících a oznámených projektů zaostávat za potřebou primární mědi přibližně o 25 %.
Investiční příběh mědi nestojí na tom, že bychom museli správně odhadnout její cenu příští měsíc.
Stojí na obrovském rozdílu mezi rychlostí, s jakou může růst poptávka, a rychlostí, s jakou lze otevřít nový důl.
AI je pouze jedním z motorů poptávky
Datová centra jsou mediálně nejvděčnější část příběhu. Podle S&P Global by jejich spotřeba mědi mohla vzrůst z 1,1 milionu tun v roce 2025 na 2,5 milionu tun v roce 2040.
Samotná elektrická infrastruktura spojená s datovými centry by v roce 2040 mohla potřebovat další milion tun ročně.
Jenže měď nepotřebují pouze servery. Elektromobily jí podle stejné analýzy spotřebují v průměru 2,9krát více než automobily se spalovacím motorem.
Další tuny požadují nové rozvodné sítě, obnovitelné zdroje, průmyslová elektrifikace nebo modernizace budov.
| Zdroj poptávky |
Co se mění |
| Celková světová spotřeba |
28 mil. tun v roce 2025 → 42 mil. tun v roce 2040 |
| Datová centra |
1,1 mil. tun → 2,5 mil. tun ročně |
| Elektromobily |
přibližně 2,9× více mědi než spalovací vůz |
| Elektrické sítě |
další investice kvůli elektrifikaci a rostoucí spotřebě elektřiny |
Proto se na měď dívám jako na infrastrukturní sázku pod několika různými megatrendy. Nemusíte správně určit vítěze mezi jednotlivými výrobci čipů nebo elektromobilů. Většina z nich potřebuje stejný vodivý kov.
Vyšší cena mědi nedokáže rychle vytvořit nový důl
U běžného průmyslového výrobku vede vyšší cena poměrně rychle k vyšší výrobě. Továrna přidá směnu, firma postaví další linku a nabídka se přizpůsobí.
Těžba mědi funguje jinak.
S&P Global analyzovala 214 dolů a zjistila, že od objevení naleziště do zahájení produkce uběhne v průměru 17 let. Více než 12 let přitom připadá na průzkum, studie proveditelnosti, ekologická posouzení a povolovací procesy.
Geologie situaci neusnadňuje. IEA uvádí, že:
- průměrná kvalita měděné rudy od roku 1991 klesla zhruba o 40 %
- kapitálová náročnost rozšiřování existujících dolů od roku 2020 vzrostla o 65 %.
Těžaři tak musí přesunout více horniny a utratit více peněz, aby získali stejný objem kovu.
Dobře je napětí vidět na hutích. Roční referenční poplatek za zpracování měděného koncentrátu pro rok 2026 klesl na 0 USD za tunu a spotové sazby se dostaly do záporných hodnot.
Zpracovatelské kapacity tedy existují, problémem je dostupnost samotného koncentrátu z dolů.
Právě zde přichází na scénu 2 akcie, které mají těžařskou kapacitu a také zprovozněná obrovská ložiska mědi, aby z nedostatku nabídky mohly těžit až do roku 2040 a dále.
94 %
90 %
