Znáte ten večer. Otevřete si přehled svého portfolia a vidíte, že jste za uplynulý rok znovu zaostali za obyčejným indexem.
Přitom jste tomu dali všechno:
- četli jste výroční zprávy,
- sledovali výsledkovou sezónu,
- poslouchali analytiky,
- každou akcii vybírali pečlivě jako klenotník drahý kámen.
A pak vás porazí soused, který investování věnuje deset minut měsíčně a poměr ceny k zisku by nepoznal ani na billboardu.
Tahle frustrace není vaše osobní selhání. Je to bojiště, na kterém se desítky let přou dva znepřátelené tábory.
- První tvrdí, že trh porazíte jen hlubokým porozuměním byznysu – citem pro management, trpělivostí a stovkami přečtených stránek.
- Druhý se lidskému úsudku směje a věří výhradně číslům: tabulkám, ukazatelům a algoritmům, které neznají strach ani chamtivost.
Oba tábory spravují biliony dolarů. Oba mají své hvězdy i své trosečníky. A oba nemohou mít pravdu zároveň.
Představte si to jako let v husté mlze. Můžete se spolehnout na vlastní oči a instinkt, nebo na přístroje. Každý pilot vám potvrdí, že v mlze zabíjí právě instinkt – a přesto většina drobných investorů řídí své peníze pocity.
Největší investiční domy světa mezitím tiše obsazují svá analytická oddělení matematiky a programátory. Někdo tady dělá zásadní chybu. Otázka zní kdo.
Níže zjistíte, co o souboji člověka a stroje říkají data z tisíců fondů za více než dvě dekády.
Který přístup vyhrával v klidných letech, který chránil peníze v recesích, co ukázala nejsledovanější srovnávací studie hedgeových fondů a proč nejúspěšnější správci peněz hranici mezi oběma tábory potichu stírají?
A hlavně dostanete jednoduchý postup, jak výhody obou přístupů spojit ve vlastním portfoliu – aniž byste k tomu potřebovali doktorát z matematiky.
Kdo tenhle spor vyhrál, vás nejspíš překvapí. Vy ho však nemusíte prohrát.
Obsah článku