Právě jsem do této akcie vložil přibližně 6 % svého investičního portfolia a ne proto, že by byla levná, spíš naopak.
Můj vlastní model diskontovaných peněžních toků naznačuje, že za současnou cenu možná platím více, než odpovídá konzervativně odhadované vnitřní hodnotě.
Proč jsem ji tedy koupil?
Za nenápadnou nálepkou výrobce průmyslových strojů se skrývá podstatně kvalitnější ekonomika. Stále větší část příjmů pochází ze servisu, náhradních dílů, automatizace a softwaru.
Poprodejní trh už vytváří 40 % tržeb celé skupiny a v největší divizi dokonce 68 %. Jednou prodaný stroj tak není konec obchodu. Je spíše vstupenkou k dalším příjmům po mnoho let.
To vytváří něco, co u cyklických průmyslových firem nebývá samozřejmostí: určitou míru opakovatelnosti příjmů a velmi vysoké náklady zákazníka na změnu dodavatele.
Čísla přitom vypadají silně:
- Volný provozní cash flow vzrostl během několika let z 14,5 na 21,2 miliardy švédských korun,
- zadlužení zůstává nízké,
- dlouhodobý růst mohou podporovat těžba kritických surovin, automatizace i rychle rostoucí digitální byznys.
Jenže právě tady přichází problém. Akcie se obchodují blízko ročního maxima, trailing P/E přesahuje 29 a moje konzervativní DCF ocenění vychází přibližně o 11 % níže.
Proto jsem akcii neotevřel jako jednu ze svých největších pozic. 6% váha podle mě dobře odráží poměr kvality a současného rizika.
V článku rozebírám pět let výsledků, konkurenční výhodu, vlastní DCF, tři scénáře vývoje ceny i konkrétní úroveň, při které bych byl připraven nakupovat výrazně agresivněji.
Obsah článku