Když se v investiční komunitě začne probírat sektor obrany, většina diskusí se poměrně rychle stočí ke jménům jako Rheinmetall, Lockheed Martin nebo BAE Systems.
Z pohledu historie vojenských rozpočtů je to zcela logické, protože tyto zavedené značky definovaly podobu armád po celá desetiletí.
Tyto korporace představují pro mnoho portfolio manažerů sázku na jistotu, těží z obrovských vládních zakázek a jejich loga zdobí většinu známé armádní techniky.
Pokud však jako investor sázíte pouze na výrobce tradiční těžké techniky, houfnic a dělostřelecké munice, uniká vám podstatná část nového obranného cyklu.
Ten se totiž vyznačuje odlišnou alokací kapitálu. Generální štáby západních zemí už nesoustředí nákupy výhradně na hrubý objem železa, ale stále větší podíl rozpočtů směřují do upgradů stávajících platforem a jejich integrace do širších informačních sítí.
Moderní armáda totiž stále více připomíná vysoce výkonné datové centrum osazené raketami. Nejde už jen o hrubou sílu a silnější pancíř. Převaha se dnes měří rychlostí zpracování informací a datovou propustností.
Současné bojiště vyžaduje:
- pokročilé senzory,
- sofistikovaný software,
- rychlé síťové propojení,
- přesně naváděné střely.
Předsunutý pozemní radar nebo letoun detekuje cíl, softwarový algoritmus bleskově vyhodnotí jeho trajektorii a povel k palbě automaticky dostane jednotka, která má v danou chvíli nejlepší pozici pro zásah, i když je vzdálená desítky kilometrů.
Stěžejní je také spolehlivá ochrana proti asymetrickým hrozbám, jako jsou drony, a schopnost okamžitě spojit desítky různých zbraní do jednoho funkčního celku. Asymetrie představuje obrovský ekonomický problém.
Není zkrátka dlouhodobě udržitelné chránit vzdušný prostor tím, že budete ničit drony v hodnotě pár tisíc dolarů pomocí interceptorů (protiraketová/obranná střela), jejichž cenovka přesahuje milion dolarů.
Proto armády poptávají inteligentnější a nákladově efektivnější vrstvu ochrany.
Cílem moderního velení je zkrátit dobu od detekce hrozby k její eliminaci (tzv. kill chain) na naprosté minimum, což si absolutně žádá robustní digitální infrastrukturu fungující jako centrální nervová soustava celé operace.
Proto se v této analýze podíváme na společnost, která se pohybuje přesně v tomto technologickém průsečíku. Pro mnoho českých investorů to není první jméno, které je napadne při slově zbrojení, protože nevyrábí známé stíhačky ani tanky.
Přitom právě tato společnost dodává řešení, která dokonale zapadají do aktuálních potřeb evropské obrany formované zkušenostmi z nedávných konfliktů, kde rychlé vyhodnocení dat a softwarové propojení často rozhodují o úspěchu.
Evropa znovu objevila obranu. A nejde jen o ocel a pásy
Makroekonomický a geopolitický příběh za evropským zbrojním průmyslem je mimořádně silný. Kontinent horečně dohání dekády podinvestované bezpečnosti.
Podle údajů, které zveřejnila Rada Evropské unie, dosáhly výdaje členských států EU na obranu v roce 2024 zhruba 343 miliard eur. Pro rok 2025 se tyto odhady vyšplhaly na 381 miliard eur.
Pokud se podíváme na širší trend, investice do obrany se mezi roky 2020 a 2025 zvýšily přibližně o 150 %.
Samotné výdaje na nákup nové techniky přitom měly v roce 2025 přesáhnout hranici 100 miliard eur.
Pro dodavatele obranných technologií to představuje podobnou situaci, jako když se evropským městům po dlouhých letech škrtů uvolní obrovské fondy na kompletní opravu havarijní vodovodní sítě.
Všichni najednou potřebují nové potrubí, čerpadla, chytré senzory i dlouhodobý servis. A firmy, které tyto kapacity mají, stojí před bezprecedentním obdobím růstu.
94 %
90 %
