Tajemství ekonomické nerovnosti mezi státy rozkryto. Kdo získal Nobelovu cenu za ekonomii?

V pondělí 16. října proletěla světem zpráva ze švédské Královské akademie: Nobelova cena za ekonomii byla udělena trojici amerických ekonomů – Daronu Acemoglu, Simonu Johnsonovi a Jamesi Robinsonovi.

Tito brilantní vědci obdrželi ocenění za svůj přelomový výzkum odhalující důvody dlouhodobé nerovnosti mezi státy a příčin jejich ekonomických rozdílů.

Díky jejich práci dnes víme více o tom, proč některé země prosperují a jiné uvízly v chudobě.

Nobelova cena za ekonomii: Fakta, která vás překvapí

Pojďme se nejprve podívat na tři zajímavosti, které dělají Nobelovu cenu za ekonomii tak výjimečnou:

1. Není “pravou” Nobelovou cenou

Nobelova cena za ekonomii nepatří mezi původní kategorie, které vynálezce dynamitu Alfred Nobel zmínil ve své závěti. Byla založena až v roce 1968 na počest 300. výročí Švédské národní banky. Přesto se stala jedním z nejprestižnějších ocenění na světě.

2. Průměrný věk laureátů je 67 let

Ekonomie je vědou, ve které trvá dlouhá léta, než jsou výsledky práce plně uznány. Průměrný věk laureátů Nobelovy ceny za ekonomii je 67 let. Esther Duflo, která v roce 2019 získala Nobelovu cenu ve věku 46 let, je jednou z nejmladších oceněných.

3. Téměř všichni laureáti jsou muži

Ekonomii dlouhou dobu dominovali muži, což se odrazilo i na udělování ceny. Do roku 2023 Nobelovu cenu za ekonomii získaly pouze tři ženy – Elinor Ostrom (2009), Esther Duflo (2019) a Claudia Goldin (2023). Tím se ekonomie stala jednou z kategorií s nejnižším zastoupením žen mezi laureáty.

Co objev letošních vítězů znamená pro budoucnost světa?

Acemoglu, Johnson a Robinson nejen, že pojmenovali zásadní faktory, které ovlivňují ekonomický výkon států, ale jejich výzkum také upozornil na rozhodující roli státních institucí.

Podle jejich studie jsou inkluzivní instituce, které zapojují širokou veřejnost do politických a ekonomických procesů, klíčem k prosperitě.

Naopak “extraktivní” instituce, které soustřeďují moc v rukou malé elity, vedou k neustálé redistribuci bohatství ve prospěch úzké skupiny, což brzdí růst a prohlubuje chudobu.

Naše práce ukazuje, že demokracie má pozitivní vliv na ekonomický růst.

prohlásil Acemoglu během ceremoniálu, kterého se účastnil online. Dodal, že země, které se rozhodly pro demokratické reformy, v průměru zažívají mnohem vyšší tempo růstu.

Kolonialismus – zapomenutý vliv na dnešní nerovnosti

Jedním z nejvíce překvapujících zjištění oceněné trojice je vliv kolonialismu na dnešní světovou mapu bohatství.

Podle nich právě kolonizátoři položili základy současné nerovnosti. V zemích, kde byly zavedeny inkluzivní instituce, se postupně vybudovala prosperující ekonomika. Naopak tam, kde kolonizátoři soustředili svou pozornost na těžbu surovin a kontrolu moci, přetrvává chudoba dodnes.

“To je zásadní důvod, proč jsou bývalé kolonie, které kdysi vzkvétaly, nyní mezi nejchudšími státy světa,” zhodnotili laureáti svůj výzkum.

Technologie jako motor, ale i brzda růstu?

Vedle ekonomické nerovnosti se ocenění vědci zaměřili také na vývoj technologií a jejich vliv na společnost.

Ve své nové knize “Moc a pokrok: Náš tisíciletý boj o technologii a prosperitu” Acemoglu a Johnson varují, že:

Technologie sama o sobě není zárukou blahobytu.

Přínosy z technologických inovací prý nepřicházejí automaticky – naopak, společnost se musí aktivně zapojit, aby zajistila, že technologie povede ke sdílené prosperitě.

Nobelovka za ekonomii jako výzva pro budoucnost

Závěr je jasný: snížení obrovských rozdílů v příjmech mezi zeměmi je jednou z největších výzev naší doby. A právě institucionální reformy mohou hrát klíčovou roli.

Nobelův výbor proto ocenil přelomové dílo trojice amerických vědců, kteří jasně prokázali, že bohatství a chudoba nejsou jen dílem osudu, ale především důsledkem fungování institucí.

A co dál? Jaké lekce si svět z tohoto objevu vezme? Uvidíme, zda budou státníci a lídři světa naslouchat radám těchto géniů, aby nás nasměrovali k větší prosperitě pro všechny.