Ještě před několika měsíci se zdálo, že největší evropská energetická krize je minulostí. Evropa se dokázala téměř odstřihnout od ruského plynu, vybudovala nové LNG kapacity a postupně si zvykla na nový energetický svět.
Teď se ale ukazuje, že vítězství bylo možná předčasné. Geopolitická situace na Blízkém východě dál eskaluje, dodávky energií jsou pod tlakem a Evropa se před další zimou znovu dostává do velmi nepříjemné pozice.
Zásobníky plynu jsou na mimořádně nízkých úrovních a naděje, že se konflikt rychle uklidní a Evropa bude mít dostatek času doplnit zásoby levným plynem, postupně mizí. Trh už na tuto změnu reaguje.
Cena evropského zemního plynu se zhruba za poslední měsíc více než zdvojnásobila.
Pokud bude geopolitická situace pokračovat současným směrem, může být dnešní cena pouze začátkem mnohem většího pohybu. Evropa totiž vyřešila jeden problém, ale vytvořila si jiný.
Ruský potrubní plyn Evropa z velké části nahradila LNG a dodávkami z jiných částí světa. Tím sice dramaticky snížila svou závislost na Moskvě, zároveň ale zůstala závislá na tom, co se děje tisíce kilometrů od jejích hranic.
Konflikt na Blízkém východě, problémy v lodní dopravě nebo růst asijské poptávky po LNG se tak mohou velmi rychle propsat do účtů evropských domácností a podniků.
Přitom existuje poměrně jednoduché řešení: těžit více plynu přímo v Evropě. To bylo ještě před několika lety politicky téměř neprůchodné.
Environmentální politika, složité povolovací procesy a snaha co nejrychleji přejít od fosilních paliv způsobily, že domácí evropská produkce postupně klesala.
Energetická bezpečnost ale dnes dostává úplně jinou váhu.
Právě tady vzniká investiční příležitost, která nás zaujala natolik, že jsme do ní společně s našimi partnery investovali významnou část kapitálu a dnes držíme téměř 1 % celé společnosti.
Jde o velmi malého evropského producenta zemního plynu, kterého většina investorů pravděpodobně nikdy nezaregistrovala.
Firma je obchodovaná na burze na druhém konci světa, ale její klíčové aktivum leží přímo v srdci Evropy. A ekonomika tohoto aktiva je mimořádná.
Firma prodává plyn prakticky přímo za evropské spotové ceny a podle managementu v současnosti dokonce realizuje mírnou prémii vůči hlavnímu evropskému benchmarku.
Nemá finanční dluh, již dnes generuje vysoké marže a její nákladová základna je z velké části fixní.
Historicky dosahovala EBITDA marží přes 60 % už při podstatně nižších cenách plynu.
Při dnešních cenách je provozní páka dramatická. V našem modelu se EBITDA marže dostává přibližně k 80 %. To nejzajímavější ale teprve přijde.
Management připravuje několik nových vrtů a během příštích tří let chce produkční kapacitu hlavního projektu zvýšit až přibližně pětinásobně.
S generálním ředitelem (CEO) a zároveň jedním z největších akcionářů společnosti jsme nedávno vedli delší rozhovor.
Do firmy během let vložil přibližně 10 milionů AUD vlastních peněz a jeho plán je neobvykle jednoduchý: dokončit rozvoj současných aktiv, dostat je do produkce, maximalizovat jejich hodnotu a následně vrátit kapitál akcionářům.
Nechce z firmy budovat další těžařské impérium. Po přibližně patnácti letech angažovanosti chce svou investici zpeněžit stejně jako ostatní akcionáři, a jednou z možností je nakonec i prodej celé společnosti.
O jakou společnost jde, proč může během několika let zvýšit produkci až pětinásobně a proč její CEO věří, že po snížení rizik (tzv. deriskování) může mít firma až čtyřnásobnou hodnotu?
Obsah článku
94 %
90 %
