...nebo už máte účet?
Přihlašte se
Rozvoj podniku vyžaduje investiční kapitál. Když se firmy rozrůstají, potřebují peníze na uvedení produktů na trh, najímání zaměstnanců, získání zákazníků a rozšiřování provozu.
Když investujete do podniku, musíte se podívat na mnoho různých finančních ukazatelů, abyste zjistili, zda se vám investice vyplatí. Základem fundamentální analýzy jsou P/E poměr, P/B poměr nebo P/S poměr, je toho však mnohem více. Existuje mnoho způsobů, jak získat kapitál, a každý z nich bude mít jiný dopad na firmu a tempo, jakým poroste. Nejběžnějším způsobem získávání kapitálu je buď vlastní kapitál – prodávání akcií investorům na soukromém nebo veřejném trhu, nebo právě dluh.
Dluh přitom hraje v rozvoji akciových společností důležitější roli než kdy jindy. Kolektivní poměr zadlužení amerických nefinančních podniků vůči americkému HDP dlouhodobě roste. Pokud netušíte, jak se na zadlužení u akciové společnosti dívat, máte štěstí, protože se na to zaměříme v tomto komplexním článku.
Může se vyplatit investovat do zadlužené společnosti? Co to vlastně dluh společnosti je? Co pro vás znamená, když po provedení všech průzkumů investujete do společnosti a ta se pak rozhodne půjčit si peníze? Zde se komplexně podíváme na to, jak může dluh společnosti ovlivnit vaší investici.
Dluh je dlužná částka za finanční prostředky vypůjčené od banky nebo soukromého věřitele. Věřitel souhlasí s tím, že dlužníkovi půjčí finanční prostředky na základě příslibu dlužníka, že peníze vrátí spolu s úroky z dluhu – úroky se obvykle platí v pravidelných intervalech. Podnik si pořizuje dluh, aby mohl použít prostředky na provozní potřeby.
Aby si podnik mohl půjčit peníze od banky nebo soukromého věřitele, potřebuje obvykle hmotná aktiva. Hmotná aktiva jsou pozemky, budovy a haly nebo stavby, které jsou uvedené v rozvaze společnosti a ukazují věřiteli, že je podnik schopen úvěr splatit – má k dispozici statky, které může v případě potřeby prodat, aby umořil dluhy. Pokud je společnost na trhu nová, nebo nemá dostatek hmotných aktiv, je pro ni obtížnější si půjčit.
Než začneme, musíme probrat různé typy dluhů, které si společnost může vzít. Podnik si může půjčit peníze dvěma hlavními způsoby:
Dluhové cenné papíry emitované společností nakupují investoři. Při nákupu jakéhokoli typu cenného papíru s pevným výnosem v podstatě půjčujete peníze podniku nebo vládě. Při emisi těchto cenných papírů musí společnost platit poplatky za upisování, dluhové cenné papíry však umožňují společnosti získat více peněz a půjčit si na delší dobu, než obvykle umožňují úvěry.
Půjčit si od soukromého subjektu znamená obrátit se na banku s žádostí o úvěr nebo kontokorent. Společnosti mají běžně otevřené kontokorenty, ze kterých mohou čerpat peníze na pokrytí svých požadavků na hotovost pro každodenní činnost. Úvěr, který si společnost půjčí od instituce, může být použit na výplatu mezd, nákup zásob a nového vybavení nebo může sloužit jako finanční rezerva – taková záchranná síť do problémových období. Úvěry většinou vyžadují splacení v kratší době než většina cenných papírů s pevným výnosem.
Při rozhodování, zda pokračovat v investici do společnosti, která se nově zadlužuje, by měl investor sledovat několik zřejmých věcí. Zde je několik otázek, které byste si měli případně položit:
Pokud společnost nemá žádný dluh, pak může být pořízení dluhu výhodné, protože může společnosti poskytnout větší možnost reinvestovat zdroje do jejího provozu. Pokud je však daná společnost již značně zadlužená, možná byste si měli při dalším vydávání dluhopisů nebo sjednávání úvěrů svou investici rozmyslet.
Obecně platí, že příliš vysoké zadlužení je pro společnosti a akcionáře špatné, protože brání podniku vytvářet hotovostní přebytky. Vysoká míra zadlužení může navíc negativně ovlivnit kmenové akcionáře, kteří jsou poslední v řadě při uplatnění nároku na splacení závazků od společnosti, která se dostane do platební neschopnosti.
Úvěry a cenné papíry s pevným výnosem, které společnost vydává, se dramaticky liší ve svých termínech splatnosti. Některé půjčky musí být splaceny do několika dnů od poskytnutí, zatímco jiné je třeba splatit až po několika letech.
Dluhové cenné papíry vydané veřejnosti (investorům) mají obvykle delší splatnost než úvěry nabízené soukromými institucemi (bankami). Velké krátkodobé půjčky mohou být pro společnosti hůře splatitelné než dlouhodobé cenné papíry s pevným výnosem. Při analýze zkoumejte, zda je délka a úroková sazba dluhu vhodná pro financování projektu, který chce společnost realizovat.
Je dluh určen na splacení nebo refinancování starých dluhů, nebo na nové projekty, které mají potenciál zvýšit příjmy? Obvykle byste si měli dvakrát rozmyslet nákup akcií společností, které opakovaně refinancovaly své stávající dluhy, což svědčí o neschopnosti plnit finanční závazky.
Společnost, která musí soustavně refinancovat své dluhy, tak může činit proto, že utrácí více, než vydělává (výdaje převyšují příjmy a společnost trvale vykazuje ztrátovou provozní činnost), což je samozřejmě negativní zpráva.
Je však třeba poznamenat, že pro podniky je dobré refinancovat svůj dluh, pokud si tím sníží úrokové sazby.
Většina společností si je jistá svými plány, než na ně vynaloží peníze, ne všem se však podaří plány realizovat. Je důležité zjistit, zda podnik dokáže splácet své závazky i v případě, že se dostane do problémů nebo jeho projekty selžou. Měli byste se podívat, zda jsou peněžní toky společnosti dostatečné k tomu, aby mohla dostát svým dluhovým závazkům.
Na této cestě vám může pomoci mnoho různých ukazatelů fundamentální analýzy. Následující poměrové ukazatele jsou dobrým způsobem, jak porovnat společnosti ve stejném odvětví:
Vzhledem k tomu, že ukazatel D/E měří zadlužení společnosti v poměru k hodnotě jejích čistých aktiv, používá se nejčastěji k posouzení míry zadlužení společnosti. Vysoký poměr D/E je často spojován s vysokým rizikem – znamená, že společnost agresivně financuje svůj růst pomocí dluhu.
Pokud je k financování růstu použito velké množství dluhu, může společnost potenciálně generovat vyšší zisk, než by generovala bez tohoto financování. Pokud pákový efekt zvýší zisk o větší částku, než jsou náklady (úroky) dluhu, pak by akcionáři měli očekávat přínos. Pokud však náklady na dluhové financování převýší zvýšené generované výnosy, může hodnota akcií klesnout. Náklady na dluhové financování se mohou měnit v závislosti na tržních podmínkách. Nevýhodné půjčky tak nemusí být zpočátku zřejmé.
To je také důvod, proč stačí pouhá zmínka o potenciálním zvyšování úrokových sazeb ze strany centrálních bank a ceny růstových technologických akcií, které svou expanzi financují poměrně výraznou měrou dluhem, začnou padat. Vyšší úrokové sazby se zkrátka promítnou do vyšší “ceny” dluhů.
Jednoduchá odpověď zní: Záleží na situaci. Rozhodnutí o vlastním a dluhovém financování závisí na mnoha faktorech, jako je například současné ekonomické klima, stávající kapitálová struktura podniku a fáze životního cyklu podniku. Pojďme se podívat na výhody a nevýhody každého typu financování podniku:
Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme nejprve pochopit vztah mezi váženými průměrnými náklady na kapitál (WACC) a finanční pákou. Obecně platí, že nejlepší kapitálová struktura pro podnik je taková kapitálová struktura, která minimalizuje WACC podniku. Jak naznačuje následující graf, vztahy mezi těmito dvěma veličinami připomínají parabolu.
V bodě A vidíme kapitálovou strukturu, která má nízký objem dluhu a vysoký objem vlastního kapitálu, což vede k vysokému WACC. V bodě B vidíme opak: Kapitálovou strukturu s vysokým množstvím dluhu a nízkým množstvím vlastního kapitálu. To má opět za následek vysoké WACC.
Aby se WACC minimalizovalo, musí se kapitálová struktura skládat z vyvážené kombinace dluhu a vlastního kapitálu.
Náklady na vlastní kapitál jsou obecně vyšší než náklady na dluh, protože investoři do vlastního kapitálu podstupují větší riziko při nákupu akcií společnosti na rozdíl od dluhopisů společnosti. Proto bude investor do akcií požadovat vyšší výnosy (rizikovou prémii) než ekvivalentní investor do dluhopisů, aby se mu kompenzovalo dodatečné riziko, které na sebe při nákupu akcií bere. Investice do akcií je rizikovější než investice do dluhopisů, a to z řady důvodů, např:
Financování čistě vlastním kapitálem tedy povede k vysokému WACC.
Zatímco náklady na dluh jsou obvykle nižší než náklady na vlastní kapitál (z výše uvedených důvodů), přijetí příliš velkého dluhu způsobí, že náklady na dluh vzrostou nad náklady na vlastní kapitál. Je to proto, že největším faktorem ovlivňujícím náklady dluhu je úroková sazba úvěru (v případě emise dluhopisů kupónová sazba dluhopisu).
Jak se podnik stále více zadlužuje, zvyšuje se pravděpodobnost, že svůj dluh nesplatí. Je to proto, že větší dluh znamená vyšší úrokové platby. Pokud podnik zažívá období nízkých tržeb a není schopen generovat dostatek hotovosti na splacení svých dluhopisů, může se dostat do platební neschopnosti. Proto budou investoři do dluhopisů požadovat od podniků s velkým dluhem vyšší výnos, aby jim kompenzovali dodatečné riziko, které na sebe berou. Tento vyšší požadovaný výnos se projevuje v podobě vyšší úrokové sazby.
Financování výhradně dluhem tedy povede k vyšším dluhovým nákladům a následně k vyššímu WACC.
Stojí také za zmínku, že s rostoucí pravděpodobností selhání jsou ohroženy i výnosy akcionářů, protože špatné zprávy v médiích hovořící o možném selhání mohou vyvolat tlak na pokles ceny akcií společnosti. Přijetí příliš velkého dluhu tedy také zvýší náklady vlastního kapitálu, protože se zvýší riziková prémie vlastního kapitálu, aby se akcionářům kompenzovalo zvýšené riziko.
Přečtěte si více: Investiční riziko – proč jej podstupovat a jak ho minimalizovat.
Optimální kapitálová struktura je taková, která minimalizuje vážené průměrné náklady na kapitál (WACC) tím, že společnost využívá optimální kombinaci dluhu a vlastního kapitálu. Bod C na níže uvedeném grafu označuje optimální kapitálovou strukturu na křivce WACC versus finanční páka. Jednoduše platí: Nachází-li se podnik na křivce v bodě A, emise dluhopisů by snížila jeho WACC. Pokud se naopak podnik nachází v bodě B, emise vlastního kapitálu by snížila jeho WACC.
Další faktory, které je třeba vzít v úvahu při rozhodování o financování společnosti:
Níže uvedená tabulka shrnuje, za jakých situací by měla společnost volit financování dluhem a kdy vlastním kapitálem. Pokud se vámi zkoumaná společnost chová popisovaným způsobem, je to dobrý signál.
Pohled na zadlužení podniku může být komplikovaný. Obecně však lze říct, že pokud společnost vykazuje dlouhodobě záporné cash-flow ze své provozní činnosti měli byste od ní dát ruce pryč. Provozní ztráty zvyšují závislost podniku na dluhovém financování. Z toho důvodu je ztrátová činnost vždy špatná, na druhé straně však existuje i něco jako dobrý dluh.
Dobrý dluh je takový, který představuje rozumnou investici do finanční budoucnosti podniku.
Je to takový dluh, díky kterému je na tom podnik z dlouhodobého hlediska lépe, aniž by to mělo negativní dopad na jeho celkovou finanční situaci. Pro financování dluhem by však měl existovat konkrétní důvod a realistický způsob jeho splacení.
Jak už asi tušíte, podnik můžete rozvíjet různými způsoby. Růst můžete financovat z peněžních prostředků, které již máte v podniku, získat potřebné peníze od investorů nebo si půjčit peníze od banky, abyste do podniku vložili nový kapitál.
Růst podniku s využitím hotovosti, která již v podniku je, může být pomalý proces. Není to také bez rizika, protože čerpání těchto peněz vás může připravit o peníze, když je třeba provést neočekávané platby.
Vlastní kapitál je v době nízkých úrokových sazeb nákladnou metodou financování růstu. Nejenže majitel rozmělní svou kontrolu nad podnikem, ale investoři budou také očekávat zdravé výnosy. Vložení peněz do podniku prostřednictvím nákupu podílu – akcií je pro investora riskantní, takže obvykle očekává návratnost alespoň 10 %, aby kompenzoval rizika. Dluh lze obvykle získat s mnohem nižší úrokovou sazbou.
Dluh umožní rozvíjet podnikání, aniž by majitelé museli rozmělňovat kontrolu nebo vlastnictví podniku nebo využívat volné cash-flow.
Dluh bezpochyby může urychlit tempo růstu společnosti. Růst podniku je konečným cílem téměř všech majitelů firem. Největší překážkou růstu je nalezení hotovosti potřebné k dosažení stabilního, škálovatelného růstu.
Dluh je účinnou a často cenově dostupnou metodou přístupu k hotovosti, kterou podniky potřebují k najímání nových zaměstnanců, nákupu nového vybavení a zvýšení marketingového úsilí. Když však vzpomeneme pasáž o pár odstavců výše, je třeba hledat vhodnou rovnováhu mezi dluhem a vlastním kapitálem, aby vedení společnosti dosáhlo optimálních průměrných nákladů na kapitál.
Jedním z dalších důležitých úkolů investora při fundamentální analýze podniku je nalezení konkurenční výhody společnosti. Proč je pro investora důležitá?
Společnost, která zvyšuje své zadlužení, by měla mít plán na jeho splácení. Pokud máte posoudit zadlužení společnosti, snažte se ujistit, že ví, jak dluh ovlivňuje investory, jak bude dluh splácen a jak dlouho to bude trvat.
Bohužel neexistuje žádné univerzální pravidlo o tom, kolik činí příliš vysoké zadlužení. Samozřejmě existují nějaké obecné průměry, ty se však mezi jednotlivými odvětvími liší. Proto bude nejlepší porovnávat potenciální investice napříč jednotlivými odvětvími. Výše jsme zmínily tři ukazatele – Quick Ratio, Current Ratio a Debt-to-Equity ratio, přičemž na poslední dlouhodobý ukazatel jsme se zaměřili více.
Pro porovnání společností v rámci odvětví je rovněž skvělou metrikou porovnání dluhu vůči EBITDA. Tento ukazatel vypočtete tak, že vezmete celkový dluh společnosti z její rozvahy a vydělíte jej ukazatelem EBITDA, který najdete ve výkazu zisku a ztráty.
Běžná úroveň zadlužení se může lišit, ale poměr dluhu k EBITDA nad hodnotou 4-5 se obvykle považuje za vysoký.
Jedním z hlavních nedostatků poměru dluhu k EBITDA je, že nezohledňuje výši úroků, které společnost platí. Podniky s výborným úvěrovým ratingem si mohou půjčovat peníze za výrazně nižší náklady než společnosti bez hvězdného ratingu.
V neposlední řadě je důležité brát v úvahu čistý dluh, nikoli pouze údaje o dluhu uvedené v rozvaze společnosti. Například Apple měl k 29. 9. 2020 dluh 112 miliard dolarů, ale zároveň měl v rozvaze přibližně 91 miliard dolarů v hotovosti, takže prosté konstatování “Apple má dluh 112 miliard dolarů” je poněkud zavádějící. Čistý dluh výrobce iPhonů je ve skutečnosti čtvrtinový.
Žádný ze zmíněných ukazatelů sám o sobě nevypovídá o celé situaci zadluženosti společnosti. Znalost výše uvedených informací vám však může při analýze akcií pomoci dát dluhové zatížení společnosti do správného kontextu.
Publicista a aktivní investor s více než desetiletou praxí preferující strategii hodnotového investování.
O investování a finanční trhy se začal zajímat v roce 2013, kdy si prošel náročnou zkušeností jako aktivní denní obchodník. Tato negativní zkušenost vedla k hlubšímu studiu, které mu v následujících letech umožnilo dlouhodobě a úspěšně investovat.
Ve své strategii kombinuje pasivní a aktivní přístup s důrazem na akciové trhy. Inspiraci čerpá z metod Warrena Buffetta a Benjamina Grahama, stejně jako od českého investora Daniela Gladiše. Svým čtenářům předává nabyté vědomosti prostřednictvím článků zaměřených na investiční strategie, psychologii obchodování a analýzy jednotlivých akcií
„Největším nepřítelem investora jsou jeho vlastní emoce.“ – Benjamin Graham
94 %
89 %
86 %
Diskuze (0 komentářů)
Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přihlašte se a buďte první! Napište svůj názor a zahajte diskuzi.