Na trzích se občas vyskytují situace, kdy společnost zvýší tržby dvouciferným tempem, vykáže rekordní provozní zisk, zvedne celoroční výhled a zároveň se její akcie po výsledcích propadnou o více než 9 %.
Na první pohled to nedává smysl. Právě podobné situace ale často skrývají nejzajímavější investiční příběhy.
Trh totiž nekupuje minulost. Platí za zisky, které firma dokáže vytvářet za rok, tři nebo pět let.
A pokud existuje podezření, že právě zveřejněná čísla představují spíše výjimečně dobré období než nový standard, rekordní výsledky nemusí být důvodem k nákupu. Mohou fungovat spíše jako varování.
Pro investora tak vzniká nepříjemné dilema. Akcie po propadu vypadají levně, analytici vidí prostor k růstu a firma současně vyplácí dividendu. Na trhu proto může vznikat dojem, že se reakce přehnala a právě se objevila nákupní příležitost.
Stejná cena ale může být ve skutečnosti velmi vysoká, pokud dnešní zisk není dlouhodobě udržitelný. Rozhodující proto není poslední rok, ale to, co podnik vydělává za běžných podmínek.
Z analytického pohledu se v takové chvíli nehledí pouze na P/E nebo růst zisku. Pozornost se upírá na:
- jednotlivé části podnikání,
- marže,
- pracovní kapitál,
- zadlužení,
- kvalitu cash flow,
- a primárně na zjištění, jak velkou část výsledků vytvořily okolnosti, které management nemůže ovlivnit.
Právě zde se může skrývat zajímavá asymetrie. Pokud trh přeceňuje krátkodobé riziko, může jít o levnou a kvalitní firmu. Pokud ale investoři naopak kapitalizují mimořádný rok jako nový normál, zdánlivě nízké ocenění se stává pastí.
Následující odstavce proto rozebírají konkrétní čísla obou částí byznysu společnosti, skutečnou tvorbu hotovosti, zadlužení, dividendový profil i normalizovaný zisk, ze kterého dává smysl hodnotu podniku počítat.
Zároveň analýza ukazuje, proč u této akcie může být třináctinásobek zisku současně levný i nebezpečně zavádějící.
Obsah článku