Premium Ne každá bublina vás zruinuje. 140 let dat však ukazuje, která ano

Znáte ten pocit. Trh roste tak dlouho, že vám každý druhý týden někdo pošle graf s popiskem “bublina” a pod ním deset komentářů, které tvrdí pravý opak.

Vy sedíte nad vlastním portfoliem a řešíte otázku, na kterou vám nikdo nedá slušnou odpověď: mám z toho vystoupit, nebo mám sedět dál?

Většina lidí si odpoví podle nálady.

• Jedni prodají v půlce růstu, protože jim někdo v komentářích řekl, že konec je blízko, a pak dva roky přihlížejí, jak jim trh utíká.
• Druzí zůstanou do posledního dne, protože pokaždé, když v minulosti prodali, dopadli špatně.

Obě skupiny mají společné jedno: rozhodují se podle ceny. A cena je špatný rádce, protože o povaze rizika neříká skoro nic.

Rozdíl je v tom, co zvýšené ceny způsobilo.

S cenovými boomy na trzích to nikdy není stejné.

• Existují nadšené fáze, po kterých trh chvíli krvácí, ekonomika si toho skoro nevšimne a za dva roky je vše zapomenuto.
• A existují fáze, které vypadají na grafu podobně, jenže po nich přichází desetiletí, kdy nezaměstnanost zůstává vysoko, banky nepůjčují a vaše portfolio se plazí zpátky na původní hodnotu déle, než jste ochotni čekat.

Nebavíme se o drobných. Na milionovém portfoliu je rozdíl mezi zotavením za dva roky a zotavením za deset let řádově ve statisících korun – a také ve ztrátě osmi let vašeho života, které už zpátky nedostanete.

Investoři, kteří tenhle rozdíl chápou, se chovali jinak v roce 2000 a jinak v roce 2007 – a nebylo to proto, že by uměli věštit.

Existuje způsob, jak oba typy cenových boomů od sebe odlišit. Nestojí na pocitu ani na ocenění, ale na jedné veličině, kterou ekonomové dohledali zpětně přes 140 let a napříč sedmnácti zeměmi.

Centrální banky ji sledují systematicky, běžný investor o ní většinou nikdy neslyšel a přitom si ji každý dokáže ověřit sám.

V další části vám ukážu, co to je, proč zrovna ona veličina rozhoduje o hloubce propadu, a jak si podle ní projít vlastní portfolio řádek po řádku.

Obsah článku