Měl pravdu o boomu AI. Přesto během jediného měsíce připravil klienty o 67 % investovaných peněz

Ještě na začátku léta působil fond Situational Awareness jako jeden z velkých vítězů vlny kolem umělé inteligence.

Jeho zakladatel Leopold Aschenbrenner vsadil desítky miliard dolarů na podniky spojené s infrastrukturou pro AI a dlouho mu strategie vycházela.

Pak ale přišel červenec.

Během jediného měsíce odepsal fond 67 % své hodnoty a Situational Awareness musel pod tlakem věřitelů nuceně odprodat většinu veřejně obchodovaných titulů.

Příběh tohoto fondu ukazuje podstatnější věc než samotné ztráty: podobné chyby v řízení rizika může ve svém portfoliu snadno udělat i drobný investor.

Když správná myšlenka přeroste v neúměrnou sázku

Aschenbrenner dříve působil v OpenAI a přesvědčivě argumentoval, že rozvoj umělé inteligence vyvolá rozsáhlý investiční cyklus.

Přesně na této myšlence postavil portfolio svého fondu.

Nějaký čas strategie fungovala bez zaváhání a objem spravovaného majetku rychle rostl.

V takových chvílích však přichází největší nebezpečí. Pokud investorovi určitý předpoklad dlouhodobě vychází, snadno podlehne dojmu vlastní neomylnosti a začne přehlížet hrozící rizika.

Dvě akcie tvořily více než polovinu portfolia

Jak agresivně bylo portfolio sestaveno, odhalil formulář 13F (pravidelný kvartální přehled držených pozic pro amerického burzovního regulátora SEC) ke konci června.

Situational Awareness tehdy vykazoval pozice v amerických akciích v hodnotě zhruba 20,2 miliardy dolarů.

SanDisk tvořil 28 % portfolia a Micron dalších 27,5 %. Pouhé dva tituly tak představovaly více než 55 % celého fondu.

Po započtení Bloom Energy, TSMC a Nebius připadalo na pět největších pozic navázaných na AI celých 78 % portfolia.

Na papíře fond vlastnil několik různých společností, ve skutečnosti však šlo o jedinou koncentrovanou sázku na nepřetržitý růst AI infrastruktury.

Vysoká koncentrace představuje problém sama o sobě. Skutečnou past však vytvořila až druhá zásadní chyba.

Chyby, kterých se Aschenbrenner dopustil, souvisejí s behaviorální psychologií. Odhalte mechanismy stojící za investičními rozhodnutími a zjistěte, jak těmto omylům předcházet.

Páka proměnila běžný propad v likvidační problém

Pokud investor nakoupí cenný papír za vlastní hotovost a jeho cena klesne o 50 %, může pozici držet dál a počkat na oživení trhu.

Situational Awareness však nákupy zčásti financoval vypůjčeným kapitálem. Využitá finanční páka (využití cizího kapitálu k nákupu aktiv) pak násobila nejen zisky při růstu, ale také ztráty při poklesu.

Jakmile ceny začaly klesat, hodnota kolaterálu (zástavy sloužící jako záruka za úvěr) se propadla a věřitelé požadovali okamžité dorovnání záruk. Fond proto musel prodat velkou část pozic na samotném dně.

Část portfolia převzala společnost Citadel se slevou přesahující 10 %. O několik dní později se přitom vybrané akcie vydaly zpět k růstu.

Bez páky může investor tržní propad vysedět. S finanční pákou o osudu pozic rozhodne věřitel.

Zůstává otázkou, proč Aschenbrenner takto extrémní riziko podstoupil. Roli sehrálo hned několik psychologických mechanismů.

Největším nepřítelem mohl být předchozí úspěch

Rychlé zhodnocení kapitálu často zkresluje vnímání reality.

Behaviorální ekonomie tento fenomén popisuje jako house-money effect (efekt kasinových peněz).

K tomuto zkreslení se přidává přehnané sebevědomí (overconfidence bias). Pokud několik nápadů po sobě vyjde, investor začne výsledek připisovat výhradně svému úsudku a uvěří, že má situaci plně pod kontrolou.

Předchozí zisky tak paradoxně vedou k nebezpečné koncentraci kapitálu nebo k zapojení ještě vyššího dluhu.

Riziko tím nezmizelo. Pouze se po určitou dobu neprojevilo.

Krachy 2001, 2008 a 2020 spojuje jedna věc. Co odhalila data ze 140 let finančních krizí.

Ve 24 letech chyběla tržní zkušenost

Důležitou roli hrál zřejmě i věk. Aschenbrennerovi je teprve 24 let.

Samotné mládí sice ochotu riskovat plně nevysvětluje, neurologické studie však ukazují, že mozková centra odpovědná za sebekontrolu a vyhodnocování dlouhodobých rizik dozrávají až v průběhu rané dospělosti.

Ještě podstatnější je však absence tržních zkušeností.

Ve svém věku mohl Aschenbrenner rozumět technologickým detailům AI lépe než většina matadorů z Wall Street.

Chyběla mu však přímá zkušenost s tím, co s pákovým portfoliem provede souběžný růst korelací a náhlý výpadek tržní likvidity.

Rozumět samotnému odvětví zkrátka neznamená vědět, jak velkou sázku si portfolio může bezpečně dovolit.

Co si z toho může vzít běžný investor?

Při kontrole vlastního portfolia dává smysl položit si čtyři základní otázky:

• Co se stane s celkovou hodnotou, pokud tři největší pozice současně ztratí 50 %?
• Držím skutečně nezávislé investiční teze, nebo jen několik různých firem navázaných na stejný trend?
• Je největší pozice v portfoliu tak velká záměrně, nebo pouze nekontrolovaně vyrostla z předchozích zisků?
• Nevyužívám páku či úvěr, které by mě v případě propadu donutily prodávat se ztrátou?

V investování nestačí mít pravdu ohledně budoucího technologického trendu. Portfolio musí být postavené tak, aby dokázalo přečkat období volatility, než se investiční teze stihne projevit v reálných číslech.