Kupónová privatizace doslova vytvořila Českou republiku. Jejím cílem bylo převést do soukromých rukou velkou část státních firem, převážně těch, které nebyly efektivně spravované. Pro veřejnost to byla neopakovatelná příležitost, která vedle k ziskům, ztrátám, ale i mnoha podvodům. Podívejte se s námi, co je to kupónová privatizace a jak u nás probíhala.
Kupónová privatizace měla a má velkou řadu podporovatelů a odpůrců. Než se pustíme do samotného článku, připravili jsme pro vás několik pojmů či jmen, která ke kupónové privatizaci České republiky neodmyslitelně patří. Znáte je všechny?
- kupónová knížka
- Harvardské fondy a "jistota desetinásobku"
- PPF
- IPB
- Český Telecom
- Václav Klaus
- Petr Kellner
- Viktor Kožený
Proč zrovna tato jména? Čtěte dále.
Obsah článku
Co je to kupónová privatizace?
Jedná se o privatizační metodu, kdy se stát snaží převést neefektivně spravované firmy do soukromých rukou. K tomuto přenosu se používají kupónové knížky s určitým počtem kupónů. Kupónové knížky si mohou občasné koupit, případně je obdrží zdarma.
Obvykle v několika vlnách mohou držitelé kupónových knížek směnit své kupóny za akcie státních firem nabídnutých k privatizaci. Druhou možností je kupónovou knížku prodat jednotlivci za pevně stanovenou cenu, případně fondu s vidinou zisku.
Metoda kupónové privatizace byla použita či se zvažovala hned v několika zemích, například v Polsku, Rusku, Československu či Ázerbájdžánu. V každé zemi jsou samozřejmě určitě specifika, ale logika je vždy stejná.
Privatizační metoda kupónů se v mnoha zemích neukázala jako vhodný způsob transformace, a proto dnes Světová banka doporučuje jiné způsoby privatizačního majetku. Proč? To se dozvíte třeba právě na případu České republiky, v té době ještě Československa.
Kupónová privatizace v České republice
Kupónová privatizace začala 1. listopadu 1991 v 10 hodin. Přesně v tento moment se rozjelo ono velké kolo, jenž začalo vytvářet tržní ekonomiku České republiky. Začátek 90. let se zdá být již jako poměrně dlouhá doba, ovšem dopady kupónové privatizace jsou stále patrné.
První vlna kupónové privatizace (1991 až 1992) se uskutečnila ještě v Československu a obsahovala 5 kol. Druhá vlna (1993 až 1994) měla celkem 6 kol a byla již dominantou České republiky. V každé vlně si občan starší 18 let mohl zakoupit kupónovou knížku za 35 Kč a k ní známku za 1000 Kč.
Pokud jste o kupónovou knížku měli zájem, museli jste na poštu, kde jste se registrovali a zaplatili oněch 1 035 korun. Na poště také visel seznam podniků určených k privatizaci, zájemci tak hned mohli zvažovat, za co by svoje kupóny směnili.
Kuponová knížka obsahovala 10 kuponů po 100 bodech. Pokud jste kupóny vlastnili, byli jste označování zkratkou DIK – držitel investičních kupónů.
DIK mohl v každém kole uplatnit poptávku po vybraných akciích. Pokud bylo akcií dostatek, DIK směnil kupón za akcie v zaknihované formě – připsané na účet ve Středisku cenných papírů (dnes akcie spravuje Centrálnímu depozitáři cenných papírů).
Pokud poptávka po akciích převýšila jejich nabídku, nedošlo ke směně kupónů za akcie. Všechny akcie dané společnosti postoupily do dalšího kola za vyšší cenu. A naopak akcie podniků, které zbyly po posledním kole privatizace, zůstaly Fondu národního majetku.
Průběh kupónové privatizace v České republice
Kupónová privatizace začala v České republice, respektive v Československu v listopadu 1991. Zájem o kupónové knížky ovšem přišel až začátkem roku 1992. V polovině února 1992 se totiž zrodily mnohé fondy, které kupovaly kupóny a nabízely jejich zhodnocení.
Právě privatizace a "kupónovka" dala vzniknout mnoha fondům. Fondy nebyly na správu takového majetku připraveny, a tak v mnoha případech skončil fond, respektive vlastněné firmy vytunelováním. Tím se mimochodem Česká republika zapsala do mezinárodního slovníku – tunelování je dnes mezinárodním slovem pro zpronevěření majetku.
Privatizace znamenala v České republice jedinečnou příležitost. Úspěšné fondy měly skvělou možnost ovládnout zajímavé podniky, správně v nich nastavit procesy a generovat zisky (jak správcům fondu, tak investorům). Byla to ale i příležitost pro nekalé podnikání, viz Viktor Kožený a jím vytunelované firmy.
Kupónová privatizace v číslech
- Kuponová knížka obsahovala 10 kuponů po 100 bodech a stála 1 035 korun
- Jen třetina lidí si vybrala firmy, do kterých investovala, zbytek volil fondy
- V první vlně použilo kupóny 8,5 milionu lidí
- Stát nabídl občanům 2 031 podniků
- Celkově se v obou vlnách (1992 až 1994) prodal majetek za více než 360 miliard korun
Největší investiční skupiny podle počtu investičních bodů získaných v předkole první vlny dle Wikipedia.org
| pořadí | investiční skupina | body (miliony) | podíl (%) | klíčoví lidé |
| 1 | Česká spořitelna | 950 | 11,1 | Miloslav Kohoutek, Jaroslav Klapal, Karel Kotrba |
| 2 | Investiční banka (Česko – PIAS) | 724 | 8,5 | Miroslav Tuček, Jiří Tesař, Libor Procházka |
| 3 | Harvard Capital & Consulting | 639 | 7,5 | Viktor Kožený, Juraj Široký, Boris Vostrý |
| 4 | Všeobecná úverová banka | 501 | 5,8 | Jozef Mudrík, Dušan Paulík |
| 5 | Komerční banka | 466 | 5,4 | Richard Salzmann, Karel Bednář |
| 6 | Česká pojišťovna | 334 | 3,9 | Vlastimil Uzel, Jaroslav Daňhel |
| 7 | Slovenské investície | 188 | 2,2 | Miroslav Nakládal |
| 8 | Slovenská sporiteľňa, VSŽ Košice | 169 | 2,0 | |
| 9 | Creditanstalt | 166 | 1,9 | |
| 10 | Investiční banka (Slovensko – PSIS) | 145 | 1,7 | Peter Vajda, Jozef Tkáč |
| 11 | PPF | 118 | 1,4 | Petr Kellner, Milan Vinkler, Štěpán Popovič |
| 12 | Živnostenská banka | 118 | 1,4 | Jiří Kunert |
| 13 | Slovenská poisťovňa | 117 | 1,4 | Blažej Krasnovský |
Příklad akcií nabízených v kupónové privatizaci
- AAA Auto
- ALPINE PRO
- Avia Brno
- Česká pojišťovna
- Česká průmyslová
- Česká spořitelna
- Česká zbrojovka
- Českomoravská hypoteční banka
- Český Telecom
- ČEZ
- ON Česká republika
- Erste bank
- FAB
- Fortuna
- Gumotex
- Škoda Plzeň
- Unipetrol
- VESNA
- Další…
Kdo stojí za kupónovou privatizací?
Kupónovou privatizaci v Československu prosadili politici a ekonomové z Prognostického ústavu ČSAV. Hlavními autory je Dušan Tříska, Tomáš Ježek a Václav Klaus. Někdy jsou tato jména doplněna o Jana Švejnara. On sám se ve svém životopise označil za architekta českých ekonomických reforem, ale ke kupónové formě privatizace se stavěl skepticky.
Koncept privatizace pomocí kupónů vznikl v roce 1988 v Polsku, stojí za ním Janusz Lewandowski (1997), který ji dává jako východisko z post-komunistické situace. Myšlenku převodu státních firem do soukromých rukou pomocí kupónů vypracovali tržně orientovaní poradci hnutí Solidarita v polském Gdaňsku v polovině roku 1988.
Metoda kupónové privatizace byla prezentovaná jako možnost transformace polského hospodářství. Později byla tato myšlenka přepracována právě pro kupónovou privatizaci v Československu. Nutno ovšem podotknout, že naše metoda byla v zásadě totožná s kupónovou privatizací z Britské Kolumbie. Avšak zda se jedná o náhodu nebo skutečně inspiraci touto větší zemí, není dodnes jasné.
A co si o kupónové privatizaci myslíte vy? Měli jste kupónovou knížku? Investovali jste do fondů či jste si vybrali akcie.
