Svět dluží rekordních 365 bilionů dolarů. Kdo tento globální účet zaplatí?

Během první poloviny letošního roku vzrostlo globální zadlužení o 10 bilionů dolarů. Celosvětový dluh tak přesáhl 365 bilionů dolarů.

Nárůst ukazuje zvyšující se tlak na rozvahy vlád, institucí i firem po celém světě. Doba levných peněz skončila a celkové podmínky financování se změnily.

Největší podíl na růstu nesou Spojené státy a Čína. Právě tyto země vytvořily většinu nových závazků. Ekonomové upozorňují na možná rizika pro finanční stabilitu, protože náklady na obsluhu dluhů rychle stoupají.

Strukturální supercyklus nahrazuje klasické krize

Současná situace se od minulosti liší. Zpráva Institutu pro mezinárodní finance (IIF) uvádí, že dnešní dluhová vlna nevzniká jako reakce na konkrétní krizi.

Zatímco dříve státy zasahovaly kvůli hlubokým propadům trhů nebo pandemii, nynější hnací motor funguje odlišně.

Zástupce IIF Emre Tiftik upozorňuje, že volný kapitál aktuálně pohlcuje strukturální investiční supercyklus. Tuto dlouhodobou vlnu výdajů pohání investice do:

• umělé inteligence,
• transformace energetiky,
• zdravotnictví,
• zbrojení.

Tyto rozsáhlé investice vyžadují financování na mnoho let dopředu.

Čína zaznamenala čistý nárůst dluhu o 4,8 bilionu dolarů, čímž její závazky dosáhly 72,5 bilionu dolarů. Tamní hospodářství se potýká s výpadky příjmů z prodeje půdy a potížemi v realitním sektoru. Samosprávy tak musejí vytvářet další dluhy.

Spojené státy americké přidaly k celosvětovému účtu 3,5 bilionu dolarů.

Americký federální dluh překročil hranici 40 bilionů dolarů. Ve druhém čtvrtletí tak odpovídal 122,3 % hrubého domácího produktu (HDP), tedy celkové hodnoty zboží a služeb vytvořených v ekonomice.

Takto vysoká čísla vyvolávají obavy o dlouhodobou fiskální udržitelnost státních rozpočtů.

Past vysokých úrokových sazeb

Hlavní problém nespočívá v absolutní výši dluhu, ale v nákladech na jeho obsluhu. Přísnější měnová politika centrálních bank totiž úrokové sazby znatelně zvýšila.

Splácení úvěrů se tím znatelně prodražuje. Pro státní rozpočty to znamená značnou finanční zátěž do nadcházejících let.

Otázkou zůstává, jak dlouho trh dokáže vstřebávat takové množství nových dluhopisů. Americké cenné papíry stále nacházejí kupce díky své vysoké likviditě (snadnosti, s jakou lze aktivum rychle prodat).

Zadlužení USA míří do extrému! Těchto akcií byste se měli okamžitě zbavit.

Na trhu se ale objevují první trhliny. Zahraniční věřitelé, mezi které patří Japonsko či Čína, začali své pozice pomalu redukovat.

Potřeba financovat vládní deficity a vývoj umělé inteligence odčerpává z trhu volné peníze. Hlavním rizikem se tak stává vytlačovací efekt.

K němu dochází, když si státy a bohaté technologické firmy stáhnou pro sebe většinu dostupného kapitálu. Menší a střední podniky pak už na potřebné financování za rozumný úrok jednoduše nedosáhnou.

Zvládnou trhy refinancovat dluh při úrocích nad 5 %?

Finanční systém ze dne na den nepadne. Obsluha dluhů při úrocích kolem 5 % však vyvíjí obrovský tlak na tržní likviditu. Takto nastavené sazby jasně ukončují éru levného kapitálu a od základu mění pravidla pro vlády i korporace.

Většina kapitálu zatím proudí do státních dluhopisů a perspektivních technologických projektů. Zmíněné tradiční obory tak často zůstávají na vedlejší koleji.

Při pohledu do budoucna se rýsují dva pravděpodobné scénáře vývoje:

• První scénář počítá s tím, že centrální banky začnou tolerovat vyšší inflaci (rychlejší znehodnocování peněz). Vyšší ceny totiž dlouhodobě pomáhají snížit reálnou hodnotu nahromaděných státních dluhů. Daní za toto řešení je ovšem trvalý pokles kupní síly úspor běžných občanů.
• Druhý scénář předpokládá spíše utlumený hospodářský růst ve většině tradičních sektorů. Pokud inovativní technologie a vládní deficity vysají z trhu dostupnou hotovost, zbytek ekonomiky se bude potýkat s dlouhodobým nedostatkem financí.

Investory a trhy tak s velkou pravděpodobností čeká náročné období složitého přerozdělování kapitálu.