Investice do bankovního sektoru: Sázka na návrat předkoronových časů. Jak velká jsou rizika?

Koronavirus přinesl spoustu změn do našich životů a proměnil naše každodenní zvyky. Některé zůstanou nastálo, na některé se hned zapomene, jakmile koronavirus zmizí z předních stránek světových deníků. Některá odvětví zaniknou, jiná se vrátí k normálu a další se změní.

Jedním z takových odvětví je bankovní systém. Bankovní sektor je tzv. systematický. Nejde o to, jestli jste anti kapitalisté, nebo pracujete pro některou z velkých světových bank. Jednoduše vždy budete potřebovat instituce, které budou dohlížet na finanční tok, budou vám půjčovat. A nejen to, banky zajišťují fungování kapitálových trhů, systém dluhopisů jak státních, tak těch korporátních.

V tomto úvodním článku se zaměříme na celý bankovní sektor jako celek a na jeho principy fungování v současném ekonomicko-politickém systému.

Obsah článku

Banky: Nervová soustava kapitalistického systému

Jednoduše řečeno, i přes všechny současné technologické revoluce a změny zůstávají banky srdcem celého současného systému.

Pokud srdce nefunguje dobře, jsou v podstatě všechna další odvětví na tom špatně. Pokud přijde bankovní krize, nebude existovat odvětví, které to nezasáhne. Což nejsou případy pro letecký průmysl, strojírenství anebo cestovní ruch, kde sice krize existuje, ale další odvětví jsou zasažena méně nebo nepřímo. Tyto odvětví mají šanci se vrátit po krizi do normálních kolejí. Pád bank by znamenal prodloužení krize o rok nebo dva

Bankovní sektor versus jednotlivé bankovní domy

Celý sektor díky koronakrizi odepsal z ceny akcií bank desítky procent. A v předchozích týdnech jsme při zprávách o úspěších vakcíny firmy Pfizer byli svědky strmého růstu u bank. Sice jsme se ještě nevrátili na předkrizové úrovně, ale pád cen akcií se zastavil a směr trendů se změnil.

Jenomže celý bankovní sektor je rozmanitý. Francouzské banky neřeší stejné problémy jako italské. Taktéž každá banka je velmi úzce spjata s cenou úrokových sazeb ve své hlavní obchodní měně.

Proto jsme se rozhodli, vám po tomto úvodním díle postupně a pravidelně představovat jednotlivé bankovní domy v jejich specificitě, abyste lépe využili růstového potenciálu nebo abychom vás varovali před investicemi do bank, které jsou blízko krachu.

Proč sledovat akcie velkých bank?

Banky jsou indikátorem zdraví současného systému. Pokud bude i nadále cena akcií bank klesat, znamená to, že se celková situace se zhoršuje. Jelikož je současná situace pořád velmi napjatá, investice do bank i rok po vyhlášení konce pandemie jsou velmi rizikové.

A naopak, pokud dojde k obratu a ceny akcii bank začnou růst, je to nepochybné znamení, že se celý systém uzdravuje a v krizi je světlo na konci tunelu. To by se mělo považovat za nástupní nákupní signál, a to nejen na banky, ale na velkou část akcií, jejichž hodnotu krize covid-19 zbortila. Banky jednoduše skrývají obrovskou příležitost. Nejsou však pro stávající investory tolik atraktivní jako třeba akcie Tesly nebo Applu.

Propad cen akcií

Ceny akcií bank poklesly v průměru mezi 30 – 60 procenty. Například velká francouzská banka Société Générale se před rokem obchodovala v pásmu 27 – 31 euro, krize dostala francouzskou banku na kolena a její cena se pohybovala okolo 10 euro. Dnes se zdá, že už je z nejhoršího venku obchoduje se v pásmu 15 – 18 euro.

Tyto pohyby jsou zajímavé pro každého investora. V rozmezí měsíce se dá vydělat, a nebo prodělat desítky procent. Navíc výprodejové ceny akcií bank mohou lákat dlouhodobé investory.

Až se svět vrátí do normálu, akcie závislé na hospodářských cyklech porostou a mezi nimi bankovní sektor. Navíc velká část bank nerozdělila svoji dividendu za rok 2019. Pokud si některé banky udrží kladné výsledky i za rok 2020, akcionáři se můžou těšit na dividendu za dva roky, která klidně může dosáhnout lehce přes 10 procent. Banky by dividendovým investorům neměly utéct.

Rizika současné situace a investování do akcií bank

Situace v bankovním sektoru je velmi komplexní, a proto značně nepřehledná. Je v podstatě výsledkem souběhu několika změn, které by se za normálních okolností řešily samostatně. Jsou tu technické obtíže, které nutí banku měnit její chování. Dalším faktorem je pak obecná měnová politika nízkých úrokových sazeb. Měnová politika dává celé situaci i politický rozměr, který banky těžko ovlivní.

Rozhodnutí politiků jsou dnes nečitelná a spíš se řídí populismem než znalostí monetární politiky.

Banky tak můžou platit za špatné rozhodování politiků. To však není dobrá zpráva, protože v případě krachu banky jsou dvě možnosti. Buď se banka spojí s nějakou jinou, což je ještě relativně dobré řešení, nebo v případě horším bude banka zestátněna. Jinak řečeno, koupena za peníze daňových poplatníků. Při obou těchto možnostech zůstanou akcionářům bank oči pro pláč.

Abychom celou situaci okolo bank pochopili, zkusíme rozklíčovat rizika a problémy bankovního sektoru

• Přechod od klasického bankovnictví k digitálnímu

Hotovost se bude jistě ještě pár let používat, ale tlak na využívání karet a jiných digitálních způsobů placení (například CBDC) poroste. Banky budou stále více virtuální. Bude tlak na rušení kamenných poboček a bankomatů. Banky se budou snažit ušetřit jak na svých zaměstnancích, tak zvednutím poplatků za hotovostní operace.

• Vznik tzv. Low cost bank

Klasické banky budou čím dál víc čelit konkurenci ze strany nízkonákladových bank, které budou převážně fungovat na internetu. Hlavně mladá generace nebude vidět smysl v tom chodit do banky. Většině uživatelů, kteří nechtějí speciální služby, nízkonákladové banky zcela postačí. Klasické banky se sice nezavřou za den, ale jejich důležitá příjmová položka, jimiž jsou bankovní poplatky, je v ohrožení.

• Pokles úroků za půjčky

Jedním z důsledků nízkých úrokových sazeb je obecně klesání úroků za půjčky. Půjčování peněz není dnes až tak lukrativní.

A hlavně současný úrok nezohledňuje riziko z nesplacení půjčky, pokud dnes banky půjčují na hypotéky za úrok 2 procenta. Tato částka nemůže zajistit náklad na riziko, který počítá, že klient bude schopný půjčku splácet 20 až 30 let.

Koronavirová epidemie nám ukázala, že situace se může prakticky ze dne na den změnit, jak můžeme vidět například na osudu pilotů dopravních letadel. Ti dříve neměli žádný problém vzít si hypotéku na jakoukoliv částku. A teď? Riziko nesplacení dluhů je u této (a mnoho dalších) skupin pro banky jedno z největších. Pokud výrazně vzroste nezaměstnanost a ekonomika se ponoří do hluboké recese, ponesou hlavní tíhu nezaplacených závazků banky.

• Konkurence od nebankovních společností

Velké množství firem se specializuje na půjčování peněz pro své zákazníky, a to na více rovinách. Například většina automobilek má své finanční produkty na financování nákupu nového auta. Totéž se dá říct i o nákupech nemovitostí. I pouhé spotřební úvěry dnes lze řešit jinak než za účasti banky, a to i za relativně dobrých podmínek. Velké obchodní řetězce navíc čím dál víc zkoumají možnost zavádění malých spotřebních úvěrů na nákup zboží. I toto podnikání je dnes ohroženo.

• Zadlužení soukromého sektoru

V současné době se mluví o velkém zadlužení států či jednotlivců. Toto však nejsou ty největší problémy. V současnosti si státy půjčují od centrálních bank, které pro ně natisknou tolik peněz, kolik je potřeba. Dluhová státní krize se prozatím odkládá. V posledních deseti letech navíc žádná vyspělá ekonomika nevyhlásila bankrot.

Co se týče fyzických osob a nesplacení dluhů, jde o osobní tragédii jedince, která však těžko položí banku. Velký problém jsou však peníze půjčené soukromým firmám. Pokud ty zkrachují, bude banka muset svoje pohledávky odepsat. Navíc dnes existuje obrovský tlak ze strany politiků, aby banky půjčovaly soukromým firmám a ty tak přestaly propouštět. Firmy si díky nízkým úrokovým sazbám tudíž mohou udržet své zaměstnance a lépe refinancovat než v předchozích letech. Díky tomu vylepšují svoje výsledky.

Za tímto zlepšením se ovšem často skrývá nepříjemná skutečnost. Bez dostupných bankovních úvěrů by firma dávno zkrachovala. Jedná se o tzv. zombie společnosti, které jsou dnes jedním z největších nebezpečí pro stabilitu současného systému.

• Nejistota výplaty dividend

Cenu bankovních akcií taktéž negativně poznamenalo rozhodnutí centrálních bank o nevyplacení dividend za rok 2019 o kterém jsme vás několikrát informovali. Akcionáři je vzhledem k situaci přijali, ale i tak se vytvořil nebezpečný precedent. O výše dividendy a jejím vyplacení by měli rozhodovat především akcionáři na valné hromadě, nikoliv centrální bankéři.

Pokud je banka v dobré finanční kondici a v zisku, není žádný důvod, aby akcionáři své dividendy nedostali. Otázkou je, jaké bude rozhodnutí v případě druhé a třetí vlny koronaviru. Omezení dividend může být další prodejní signál.

Jak ovlivňuje používaná měna zdraví bankovního sektoru?

Poslední oblastí problémů investování do bankovního sektoru je obecný přístup k měně. Dnes by se dalo hovořit o různých filozofických náhledech na to, co jsou to peníze. Jaké jsou přístupy k měnám v současnosti?

• Americký dolar. Ten jako většina současných měn nabízí nízké úrokové sazby. To znamená, že americká vláda má velké množství hotovosti a náklady na financování dluhu klesají. Je to však špatná zprava pro lidi, kteří mají úspory. Mít dnes na účtu kapitál znamená ztrátu. Americký dolar má však tu výhodu, že i přes nízké sazby ve světě je po něm neustále poptávka. S komoditami a akciemi největších firem se obchoduje v dolarech. Chcete-li je mít, musíte si napřed opatřit dolary.
• Japonský jen. Japonská měna je průkopníkem záporných sazeb a velikosti dluhu veřejných financí. Japonsko se často zmiňuje jako příklad toho, že velký dluh nevadí. Tento výrok má však několik ale. Japonsko je dlouhodobě v hospodářském útlumu. Ekonomické stimuly nepomáhají nastartovat ekonomiku k růstu, ale pouze udržují současný systém v agonii. Většina dluhu patří Japoncům, kteří nedovolí, aby jejich stát zkrachoval. Japonsko má nízké daně, a to především DPH. Jejím zvednutím by se dluh velmi rychle uhradil. Hranice odchodu do důchodu je v Japonsku vysoká a Japonsko je exportní ekonomika. To vše dělá z této země vzácný případ.
• Euro. Evropa jde tak jako Japonsko cestou nízkých úrokových sazeb. Velký rozdíl však představuje skutečnost, že každý stát si prozatím půjčuje sám za sebe. Společné evropské dluhopisy jsou novinkou, a i tak bohaté evropské státy považují jejich existenci za nutné zlo. Každý z členských států by měl navíc mít svoji vlastní monetární politiku. Tlaky v eurozóně jsou tak obrovské, a zdejší banky proto patří k neohroženějším.
• Švýcarský frank, švédská koruna, britská libra a jiné evropské měny. Ty se dnes taktéž nacházejí v nízkých nebo záporných úrokových sazbách, které jsou z dlouhodobého hlediska pro banky nevýhodné. Centrální banky těchto zemí však mohou lépe reagovat na potřeby jejich bank.
• Čínský juan. Z velkých měn je to jediná měna, která drží odlišnou politiku. Juan nenabízí záporné úrokové sazby, ale stále kladné. Místo umělého snižovaní sazeb Čína věří v sílu své ekonomiky. Čínská měna tak posiluje svůj vliv, a to zejména v Asii. Ale například i obchodem s Ruskem, protože mít dnes juan se vyplatí. Jeho držení vám přináší navíc úroky a Čína si tak chrání svůj bankovní systém. Teprve s odstupem času bude možné říct, která strategie byla úspěšná.

Závěrečné shrnutí: Na co se těšit příště?

Právě rozdílné měny a rozdílné přístupy k měnové politice jednotlivých centrálních bank budou našimi průvodci v jednotlivých dílčích článcích.

V naších článcích se dočtete:

• Jak jednotlivé banky přežily bankovní krizi?
• Jaký očekávají výhled do budoucnosti?
• Jak jsou připravené, a nebo nepřipravené na rizika, která jsme uvedli výše?
• Jaká bude jejich dividendová politika?
• Také se podíváme na cenovou křivku akcii a zkusíme se zaměřit na to, kdy přijde změna trendu.

Naši sérii článků odstartuje velkými evropskými bankami jako Deutsche Bank, a nebo Société Générale. Dále se budeme zabývat dolarovou zónou – JPMorgan Chase, Bank of America, Citigroup a další. Pak se podíváme na stabilní severské banky, které jak se zdá celé dění prožívají s ledovým klidem a jejich akcie klesají minimálně. Následně vyrazíme na Jih Evropy, kde nás čekají banky, které jsou často v červených číslech a jejich pád by mohl odstartovat ještě hlubší systémovou krizi, například Banco Santander nebo Intesa Sanpaolo.

Zavítáme i do evropský bankovních pevností, na Britské ostrovy, kde nevynecháme HSBC nebo LLOYDS Banking, následně pak do Švýcarska (Crédit Suiss, UBS Credit). Na naší pouti se nevyhneme ani Česku a podíváme se na Komerční banku a Monetu. Dále se podíváme do Asie, kde nabídneme čínské banky jako Industrial and Commercial Bank of China Limited nebo Agricultural Bank of China následně pak japonské konkurenty Mitsubishi UFJ Financial Group, a nebo Aozora Bank.

Naše články vám umožní odpovědět si na otázku, zda je správný čas investovat do bankovního sektoru a popřípadě kam.

I když třeba investice do bankovního sektoru právě neplánujete, tak vám naše série umožní pochopit fungování bankovního systému, což může být klíčem k úspěšným investicím v následujícím roce 2021. Rozhodně se máte na co těšit!