Fork (neboli rozštěpení) je jedním ze základních způsobů, jak tvořit nové kryptoměny nebo měnit protokol, který řídí jejich fungování.
Při štěpení se blockchain od určitého bloku štěpí na dva řetězce: originální blockchain (s původním protokolem) a nový blockchain (s upraveným protokolem).
Při hard forku se zpravidla část komunity okolo dané kryptoměny postaví na stranu jedné verze blockchainu a část komunity na stranu druhé; oba řetězce pak žijí svým vlastním životem. Typickým příkladem je kryptoměna Stellar Lumens, která se odštěpila od XRP (Ripple) nebo Ethereum Classic, které vzniklo z Etherea.
Mnohem častěji ale dochází k soft forku, kdy se nový blockchain od původního odštěpí za účelem zavedení nových pravidel či bezpečnostních prvků (de facto upgrade blockchainového protokolu). Komunita pak využívá tento nový řetězec a starý opustí.
Změnu v protokolu může (s příslušnými znalostmi) provést prakticky kdokoliv. Drtivá většina kryptoměn má totiž veřejně přístupný – tzv. open-source – kód. To ale samozřejmě neznamená, že by se libovolná úprava do fungování kryptoměny promítla.
S upraveným protokolem musí souhlasit zejména majitelé tokenů dané kryptoměny a těžaři, kteří provozují tzv. uzly (nodes) – počítače či servery, na kterých blockchain běží.
Pokud je o přínosu své verze blockchainu nepřesvědčíte, nikdo jiný ji využívat nebude. Hlavní rozdíly mezi soft a hard forkem shrnuje tato tabulka:
| hard fork | soft fork | |
| Co je důvodem pro fork? | zpravidla vznik nové kryptoměny s upraveným protokolem | zpravidla aktualizace blockchainového protokolu |
| Dochází k zachování původního blockchainu? | ano (funguje nadále jako původní kryptoměna) | zpravidla ne (těžaři jej opustí) |
| Mění se počet uzlů? | ano (část běží na původním protokolu, část na novém) | zpravidla ne |
| Je nový blockchain zpětně kompatibilní s původním řetězcem? | ne | ano |
O změnách blockchainového protokolu se většinou rozhoduje hlasováním. Např. u Bitcoinu o implementaci novinek rozhodují převážně těžaři, oproti tomu kryptoměna Tezos dává hlas každému majiteli tokenů (úměrně obnosu, který mají v držení).
A protože s příklady je vše pochopitelnější, ukážeme si štěpení blockchainu na Bitcoinu a jeho problému s množstvím zpracovaných transakcí, který vedl k hard forku i soft forku.
Příklad hard forku: vznik kryptoměny Bitcoin Cash
Důvodem k hard forku bývá často neshoda mezi vlivnými skupinami uvnitř kryptoměnové komunity. To je i případ vzniku kryptoměny Bitcoin Cash, která se od Bitcoinu odštěpila v srpnu 2017.
Štěpení předcházela vyostřená diskuze, jak navýšit transakční rychlost blockchainu. Původní protokol kryptoměny totiž omezoval velikost transakčního bloku na 1 MB – kvůli tomu blockchain za sekundu zpracoval jen cca 4 transakce (více dat se do bloku nevešlo).
V roce 2015 proto vývojáři navrhli implementaci systému SegWit (viz dále). Tento nástroj z dat v transakčním bloku odstraňuje elektronické podpisy odesílatelů a zasílá je ve zvláštním, odděleném bloku. Blockchain tak mj. dokáže zpracovat více transakcí – do transakčního bloku se díky zmenšení vejde více dat o převodu.
Zatímco většina komunity s tímto návrhem souhlasila, část těžařů se ohradila a navrhla navýšit transakční rychlost zvýšením velikosti bloku z 1 MB na 8 MB. Kvůli přetrvávajícím neshodám se nakonec tato skupina rozhodla z bitcoinové komunity odejít a hard forkem vytvořila kryptoměnu Bitcoin Cash (BCH).
Blockchain odštěpené kryptoměny už s původním bitcoinovým řetězcem není kompatibilní, protože operuje s jiným souborem pravidel. Bitcoin Cash funguje dodnes a velikost jeho transakčního bloku se postupně zvyšuje. Kryptoměna v současnosti (listopad 2020) zvládne okolo 116 převodů za sekundu a její transakční poplatek je o 99 % nižší než u Bitcoinu.
Příklad soft forku: systém SegWit
Komunita okolo Bitcoinu vyřešila navýšení transakční rychlosti implementací zmíněného systému SegWit (Segregated Witness), který snižuje objem informací v transakci.
Zavedením nástroje (cca tři týdny po odštěpení BCH) došlo k soft forku; nový blockchain využívá SegWit, zároveň je stále kompatibilní se starým řetězcem. Díky tomu mohli všichni bitcoinoví těžaři stále ověřovat transakce.
To je důležité, protože adaptace systému jednotlivými uzly probíhá postupně – ještě v lednu 2020 využívalo starý protokol 33 % těžařů. Na původním blockchainu se ale už dnes netěží a je prakticky opuštěný.
VIDEO: hard fork vs. soft fork
Výhody a nevýhody forků
Ať máme na štěpení blockchainů jakýkoliv názor, jednoduše se mu nevyhneme. Už jen proto, že je nástrojem k:
- dalšímu rozvoji a vylepšování kryptoměn,
- větší diverzitě digitálních tokenů,
- „nenásilnému“ řešení sporů.
Na druhou stranu řada odštěpených kryptoměn často nepřináší nic nového a hodnota jejich tokenů časem spadne na nulu. Štěpení mohou kriminální živly využít také k nezákonnému obohacení se. Problémem může být i malý počet uzlů u nově odštěpené měny – dochází ke koncentraci moci a vzrůstá riziko zneužití či tzv. 51% útoku.
