Začněte psát a výsledky vyhledávání se zobrazí zde...
Blog

Kořenem všeho zla je láska k penězům – Pokud chcete pochopit bitcoin, musíte prvně pochopit funkci peněz (2. díl)

Radek Dintar
Jméno Příjmení
Popisek autora
Informace o autorovi článku
Publikováno

V úvodním článku jsme se věnovali otázce důležitosti pochopení peněz a končili větou: Přímá směna (barter) funguje pouze mezi menšími skupinami lidí a s rostoucím počtem lidí zapojených do obchodu se tato metoda stává kvůli nedostatečné “shodě přání” nefunkční.

Kořenem všeho zla je láska k penězům – Pokud chcete pochopit bitcoin, musíte prvně pochopit funkci peněz (1. díl)

Pojďme tedy na ni rovnou, bez nějakého dlouhého úvodu, navázat.

Nedostatek “shody přání”

tedy znamená, že osoba, se kterou chcete obchodovat, nechce nebo nepotřebuje něco, co nabízíte. Tento problém má pak tři rozměry:

  • Nedostatečná shoda přání a měřítka: Pokud najmu 20 dělníků, aby mi postavili dům, jak jim zaplatím, až bude dům postaven? Díly domu? Nebo částí použitého materiálu? To není praktické.
  • Nedostatečná shoda přání lokalit: Kdybych vlastnil továrnu na bavlnu a chtěl ji vyměnit za železárnu, která se nachází daleko, tato výměna by nebyla možná. (Bavíme se samozřejmě o příkladu vyměnit kus za kus na stejném místě).
  • Nedostatečná shoda přání v časových rámcích: Kdybych chtěl koupit dům a měl k dispozici pouze banány, k této výměně by nemohlo dojít, protože banány podléhají zkáze a než by mohlo dojít k obchodu, dávno by již shnily.

Není pochyb o tom, že barter, čili přímá výměna zboží a služeb, byl zpočátku skvělý vynález. Jak se ovšem naše obchodní sítě v průběhu dějin rozšiřovaly, nedostatky tohoto řešení byly stále zřetelnější.

Nepřímá směna

Po mnoha pokusech a omylech jsme objevili další způsob obchodování, který je zcela odlišný od předchozího a nazývá se nepřímá směna. Při tomto způsobu obchodu používáme zprostředkovatelské zboží, které nám pomáhá usnadnit obchod, místo abychom si zboží vyměňovali přímo. Pokusím se to vysvětlit na příkladu: Řekněme, že Michal má hromadu vajec a Jirka má pár bot. Michal chce vyměnit svá vejce za pár bot, ale Jirka vejce nechce; Jirka by raději než vejce měl láhev alkoholu. Aby tedy k této výměně došlo, musí Michal nejprve vyměnit svá vejce za alkohol a poté tuto láhev vyměnit za pár bot. V tomto příkladu Michal použil láhev jako prostředek k usnadnění tohoto obchodu. Láhev tedy sloužila jako prostředek směny – což je první funkce peněz. V dostatečně dlouhém časovém horizontu mají společnosti tendenci konvergovat k jedinému prostředku směny, který se nazývá peníze.

Tento proces ovšem vyžaduje čas. Nikdo nedokáže proměnit jakoukoli nepotřebnou věc v peníze a ani vláda nemůže vyrobit kus papíru a označit ho jako “peníze”. Aby bylo jasno, peníze a měna nejsou totéž. Peníze jsou něco, co si dobrovolně vybrali účastníci trhu, aby usnadnili obchod, který není možný při přímé směně, a na druhé straně je měna něco, co občanům vnucuje vláda.

Měny nejsou jako prostředek směny vybírány dobrovolně. Naše vlády nás nutí používat jejich měnu prostřednictvím zákonných platidel a daňových zákonů. Například dolar, který dnes lidé používají, nejsou peníze, ale měna. Jako prostředek směny jsme si ho nevybrali sami, ale byl lidem vnucen vládou. Peníze jsou ze všech statků nejlikvidnějším aktivem na trhu, což znamená, že je lze směnit téměř za cokoli jiného – říká se tomu prodejnost. Můžete je přeměnit na šálek kávy, dům, auto… Cokoli, co chcete. Vyšší prodejnost zboží znamená, že má větší šanci, že si ho trh vybere jako peníze.

Představte si, že máte 10 metráků pšenice a jeden barometr: která z těchto dvou věcí má větší šanci, že se na trhu prodá jako první? Kupce pšenice najdete snadněji než kupce barometru, a to za přiměřenou cenu. To ukazuje, že pšenice má na trhu vyšší prodejnost než barometr. Prodejnost jakéhokoli zboží hluboce závisí na tom, jak dobře řeší tři problémy spojené s “nedostatkem shody přání:

  • Prodejnost napříč měřítky: Peníze by měly být snadno dělitelné na další menší jednotky, aby s nimi mohl kdokoli obchodovat v množství, jaké zrovna potřebuje. Představme si dva scénáře, kdy peníze A lze rozdělit pouze na čtyři menší jednotky a peníze B, které lze rozdělit na 40 menších jednotek. V tomto případě se říká, že peníze B mají vyšší prodejnost napříč měřítky než peníze A.
  • Prodejnost napříč prostorem: Peníze by měly být snadno přenosné, což znamená, že by mělo být co nejednodušší jejich převážení z jednoho místa na druhé. Kus papíru lze ve srovnání s kusem kamene snadno přenášet, proto má kus papíru vyšší prodejnost.
  • Prodejnost v čase: Peníze by si měly v čase udržet nebo zvýšit svou kupní sílu. Zjednodušeně řečeno, za stejné množství peněz by se měl každý rok koupit stejný počet zboží a služeb. V případě dolaru či české koruny, které dnes používáme, tomu tak není; abychom si udrželi životní úroveň, musíme každý rok utrácet více a více dolarů (korun). Proto je prodejnost těchto měn v čase nízká.

Hlavní funkce peněz

Peníze mají dvě hlavní funkce: slouží nám jako prostředek směny a jako uchovatel hodnoty. Jejich funkce prostředku směny je dána tím, jak dobře dokáží řešit problém nedostatku shody přání. Funkce “uchovatele hodnoty” pak závisí na jejich prodejnosti v čase, která je popsána výše.

Teď Vás možná napadla otázka: “Proč musí peníze uchovávat hodnotu? Nestačí, aby byly peníze prostředkem směny?” Lidé žijí nejistý život a nemohou vědět, kolik peněz budou v budoucnu potřebovat. Proto máme tendenci co nejvíce spořit, aby nám naspořené peníze pomohly zvládnout nejistou budoucnost.

Co když ale hodnota naspořených peněz postupem času stále klesá, takže si za ně v průběhu času můžeme koupit stále méně věcí? To je věc, která činí naši budoucnost ještě nejistější, což je v rozporu s celým smyslem spoření. Peníze proto musí být vedle prostředku směny také uchovatelem hodnoty.

Historicky jsme jako prostředek směny používali spoustu věcí. Například cukr byl používán jako peníze v Západní Indii, stejně jako sůl v Habeši, měď ve starém Egyptě, hřebíky ve Skotsku, dobytek ve starém Řecku a určitě bychom mohli uvést mnoho dalších příkladů. Nakonec byly všechny tyto věci nahrazeny zlatem, které se ukázalo být lepší formou peněz než cokoli jiného, co bylo v té době k dispozici. Zlato se stalo světovými rezervními penězi, protože dokázalo vyřešit nedostatek shody přání, dobře posloužilo jako prostředek směny a navíc si v průběhu času udrželo svou hodnotu, takže se stalo dobrým uchovatelem hodnoty. Proto plnilo obě funkce peněz lépe než cokoli, co se jako peníze používalo před ním. Z toho vyplývá, že pokud existuje něco, co je lepším prostředkem směny a lepším uchovatelem hodnoty, nahradí to nakonec všechny peníze a stane se dominantním platidlem na celém světě.

Jak říká Saifedean Ammous ve své knize “The Bitcoin Standard”.

“Volba lidí je subjektivní, a proto neexistuje žádná ‘správná’ a ‘špatná’ volba peněz. Existují však důsledky této volby.”

Pište si svůj vlastní blog

Líbil se vám tento článek?
17
0

Autor

Kryptoměny beru jako jednu z největších příležitostí svého života. Byla by škoda ji promeškat.

Sdílejte tento článek

Mohlo by vás zajímat

Diskuze (0 komentářů)

Připojte se k diskuzi

Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přihlašte se a buďte první! Napište svůj názor a zahajte diskuzi.