Blíží se katastrofa: Akciové trhy jsou na pokraji kolapsu!

Příznaky vzniku bublin na finančních trzích jsou jasně patrné. Průmyslový index Dow Jones nedávno poprvé překročil hranici 40 000 a britský index FTSE 100 a francouzský CAC 40 v nedávné době oba dosáhly nových maxim.

Poměr forwardové ceny k zisku se ve Spojených státech nedávno obchodoval na úrovni násobku kolem 25 bodů, což je výrazně nad historickým průměrem 16, a toto vysoké ocenění přetrvává navzdory úrokovým sazbám nad 5 %.

Jak vznikají finanční krize a ekonomické bubliny? A jak jejich příchod rozpoznat?

Tyto trendy jistě opravňují k obavám z nových bublin na akciových trzích

Ne všechny bubliny jsou však stejné a jen některé jsou problematické pro širší ekonomiku. Jak jsme viděli po roce 2007, záleží na tom, zda splasknutí bubliny vyvolá řetězovou reakci, která na dlouhá léta podkope růst.

Z investičního hlediska mohou dva faktory poskytnout včasné varování, kde a kdy může bublina prasknout a zda po ní bude následovat korekce trhu nebo širší hospodářská krize.

• Prvním je základní nebo vnitřní hodnota akcie či jiného aktiva (ať už je produktivní, nebo neproduktivní).
• Druhá se týká způsobu financování tohoto aktiva (prostřednictvím vlastního kapitálu, hotovosti, nebo značného stupně pákového efektu).

Pomocí tohoto dvoufaktorového rámce můžeme hodnotit čtyři typy bublin

1. Produktivní aktivum financované vlastním kapitálem

První – a pro širší ekonomiku nejméně nebezpečný – zahrnuje produktivní aktivum financované především vlastním kapitálem nebo hotovostí investorů.

Představme si kapitálovou investici do telekomunikační nebo širokopásmové kabelové společnosti. Pokud bublina praskne, ztracený kapitál bude z velké části omezen nebo vyčleněn mezi přímými investory (těmi, kteří drží akcie), aniž by se to příliš přeneslo do širší ekonomiky.

Telekomunikační/kabelové společnosti navíc drží hmotná aktiva s vnitřní hodnotou, což omezuje riziko poklesu a představuje potenciál růstu v případě oživení ekonomiky.

2. Produktivní aktivum financované dluhem

Druhou kategorií je bublina produktivních aktiv financovaná dluhem, jako když se společnosti zadlužují, aby financovaly svou činnost nebo aby si udržely pokračující činnost.

V tomto případě může mít splasknutí bubliny systémové důsledky, protože se velké ztráty projeví v bankovním systému nebo na kapitálových trzích a v konečném důsledku zpomalí hospodářské oživení, protože finanční instituce budou řešit své ztráty a omezí poskytování úvěrů.

Ztráty pro ekonomiku však budou omezené, protože tento scénář se stále týká produktivních aktiv.

3. Neproduktivní aktivum financované vlastním kapitálem

Ve třetím scénáři jsou neproduktivní aktiva financována vlastním kapitálem nebo hotovostí, jako v případě velké části investic do kryptoměn.

Zde je podkladové aktivum neproduktivní v tom smyslu, že nebude v budoucnu přinášet tok peněžních toků. Pokud jeho hodnota klesne, neexistuje žádný fundamentální základ – obchodní nebo finanční, jako jsou tvrdá aktiva – ze kterého by se mohlo zotavit.

Stejně jako u první kategorie však financování vlastním kapitálem/penězi předpokládá, že přelévání bude omezeno.

4. Neproduktivní aktivum financované dluhem

Tím se dostáváme k neproduktivním aktivům financovaným dluhem. Nejlepším příkladem je hypoteční krize v letech 2008-2009.

Nadbytek bytů znamenal, že podkladová aktiva byla neproduktivní – neobydlené domy nebudou přinášet budoucí peněžní toky – a způsob financování prostřednictvím hypotečních a dluhových trhů znamenal, že kolaps cen nemovitostí vyvolá řetězovou reakci.

Na dnešních finančních trzích lze najít mnoho vysoce zadlužených, pravděpodobně neproduktivních aktiv.

Ještě znepokojivější je, že mnoho z nich existuje mimo působnost regulačního dohledu.

Například zhruba 70 % úvěrů a hypoték s pákovým efektem ve Spojených státech je nyní drženo v sektoru stínového bankovnictví, kde instituce přijímají dluhy a poskytují financování, aniž by podléhaly tradičním bankovním předpisům.

Také nemohou využít nouzových federálních záchranných mechanismů, pokud by se staly nelikvidními nebo nesolventními.

Vysoká cena zadlužení

Tyto investice s sebou samozřejmě nesou riziko z důvodu jejich zadluženosti a zůstává nejasné, zda jsou podpořeny produktivními nebo neproduktivními aktivy.

Vzhledem k tomu, že se nacházejí ve stínovém bankovním sektoru, je mnohem méně zřejmá struktura kapitálu (povaha a zdroje kapitálu použitého k financování investic).

Konkrétně nevíme, zda jsou investice financovány pomocí pákového efektu, nebo prostřednictvím úspor, které byly akumulovány v průběhu času. Navíc pokud se společnost zadlužila, je pro vnější osoby včetně regulátorů obtížné rozpoznat, jak moc je aktivum zadlužené.

Zatímco ztráta, kterou utrpěl někdo, kdo použil nashromážděné úspory, bude mít na širší ekonomiku jen omezený vliv, ztráty utrpěné z “vypůjčených” peněz, zejména při vysoké finanční páce, by se mohly ukázat jako nakažlivé.

Systém s malým přehledem o zdrojích a formách kapitálu, který je základem mnoha investic, je velmi rizikový.