Americké akcie během historického výprodeje ztratily téměř 50 % hodnoty. Kdo dokázal využít následnou příležitost, mohl výrazně vydělat. Historie však odhaluje i jednu nepříjemnou past.
Nenechte si ujít důležité novinky! Přidejte si obsah z Finex.cz do oblíbených na Zprávy Google.
Představte si, že se jednoho rána podíváte na své investiční portfolio a zjistíte, že jste přišli téměř o 50 % peněz.
Z původních 100 000 USD vám zbývá přibližně 52 000 USD. Ekonomika zpomaluje, ceny zboží prudce rostou a finanční trhy čelí obrovské nejistotě.
Přesně takovou situaci zažili američtí investoři v letech 1973 až 1974. Index S&P 500 během 21 měsíců ztratil 48,2 % své hodnoty. Šlo o jeden z nejhlubších akciových propadů poválečné historie.
Z dlouhodobého pohledu však nastala mimořádná nákupní příležitost.
Investor, který by hypoteticky nakoupil na samotném dně, mohl během následujících necelých šesti let dosáhnout téměř 95% nominálního zhodnocení (výnosu před započtením inflace).
Ani tak výrazný výnos však nemusel znamenat skutečné zbohatnutí. Rozhodující roli totiž sehrála inflace.
Na začátku roku 1973 panoval na Wall Street poměrně velký optimismus. Mezi investory byly mimořádně oblíbené akcie skupiny označované jako Nifty Fifty. Šlo o přibližně padesátku respektovaných amerických podniků, od kterých se očekával dlouhodobý růst.
Patřily mezi ně například McDonald’s, Xerox nebo Johnson & Johnson.
📉 Pokud začne zpomalovat růst tržeb
💰 Pokud AI začne snižovat jejich marže
🏗️ Pokud budou investice dál růst rychleji než zisky
🤖 Už dnes považuji investice za přehnané
🚀 O návratnosti zatím nepochybuji
Mnoho investorů věřilo, že akcie podobných firem stačí koupit a držet bez ohledu na jejich cenu. Za některé podniky proto platili mimořádně vysoké násobky zisků.
Jenže americká ekonomika začala čelit stále vážnějším problémům.
Inflaci doprovázelo zpomalování hospodářského růstu a situaci výrazně zhoršila ropná krize. Podle historického přehledu americké centrální banky (Fed) vzrostla cena ropy z přibližně 2,90 USD za barel před embargem až na 11,65 USD v lednu 1974.
Akciový trh začal klesat ještě před vypuknutím ropné krize. Ta však problémy prohloubila a investorům zasadila další ránu.
Historická data ukazují rozsah následného výprodeje:
Výprodej se přitom nevyhnul ani zavedeným firmám.
Podle historické analýzy agentury Reuters ztratily akcie skupiny Nifty Fifty přibližně 60 %. Samotné akcie McDonald’s a Xeroxu odepsaly kolem 72 %, přestože se jejich podnikání nevyvíjelo zdaleka tak špatně jako jejich burzovní ocenění.
Kvalitní podnik totiž automaticky neznamená výhodnou investici. Pokud za akcie zaplatíte příliš mnoho, můžete prodělat i při růstu firemních zisků.
Největší příležitost se otevřela na začátku října 1974, kdy americký akciový trh dosáhl svého dna.
Představme si dva investory. Oba mají k dispozici 100 000 USD a chtějí je dlouhodobě investovat do amerických akcií.
Podle historických údajů o vývoji S&P 500 se index vrátil nad předchozí rekord až 17. července 1980. V daný den uzavřel na 121,44 bodu.
Výsledky obou investorů se proto výrazně lišily.
| Modelová investice 100 000 USD | Nákup v lednu 1973 | Nákup v říjnu 1974 |
| Hodnota v říjnu 1974 | 51 796 USD | 100 000 USD |
| Hodnota v červenci 1980 | 100 998 USD | 194 990 USD |
| Nominální výnos od nákupu | +1,0 % | +95,0 % |
| Reálný výnos po inflaci | −48,0 % | +20,5 % |
Zdroj: Vlastní výpočty na základě historických uzavíracích hodnot indexu S&P 500 a amerického indexu spotřebitelských cen CPI.
Rozdíl je značný. Investor nakupující na dně by zvýšil nominální hodnotu svého portfolia o 95 %. První investor by se po více než sedmi letech teprve dostal mírně nad počáteční vklad.
Jenže právě zde vstupuje do hry inflace.
Podle historických údajů amerického statistického úřadu zveřejněných prostřednictvím Fedu se spotřebitelské ceny mezi lednem 1973 a červencem 1980 zvýšily přibližně o 94 %.
Původních 100 000 USD tak mělo v červenci 1980 o zhruba 50 % nižší kupní sílu. Investor, který se nominálně vrátil na počáteční hodnotu portfolia, byl ve skutečnosti stále hluboko v reálné ztrátě.
Také investor nakupující na dně získal podstatně méně, než by naznačoval samotný růst akciového indexu. Po očištění o inflaci dosáhl 20,5% zhodnocení za necelých šest let.
Do výpočtu však nejsou zahrnuty dividendy, jejichž reinvestování by celkový výsledek vylepšilo.
Historický návrat akciového indexu na původní maximum neznamená, že investoři získali zpět také původní kupní sílu. V období vysoké inflace může být rozdíl mezi nominálním a reálným výnosem mimořádně výrazný.
Z dnešního pohledu je snadné říci, že říjen 1974 představoval ideální okamžik k nákupu amerických akcií.
Investoři tehdy ale netušili, zda trhy nezačnou znovu prudce klesat. Ekonomické problémy přetrvávaly a nikdo nemohl předem spolehlivě určit, že výprodej skutečně skončil.
Právě v tom spočívá zásadní problém časování akciového trhu.
Při pohledu na historický graf může investování působit jednoduše. Stačí nakoupit na nejnižším bodě a následně trpělivě čekat. Ve skutečnosti však tržní dno poznáme s jistotou až zpětně.
Praktickým řešením může být pravidelné investování. Investor nakupuje postupně, nesnaží se odhadnout přesné dno a během poklesů získává za stejnou částku větší množství akcií. Ani tento přístup samozřejmě zcela neodstraňuje riziko ztráty.
Z mého pohledu je nejcennější lekcí historického krachu skutečnost, že největší investiční příležitosti často vznikají v době, kdy na trhu převládá pesimismus.
Samotný výrazný propad však ještě není důvodem k nákupu. Rozhoduje kvalita podnikání, cena, investiční horizont a schopnost zvládnout případné další ztráty.
Rok 1974 ukazuje, že trpěliví investoři mohou být za podstoupené riziko odměněni. Stejně důrazně ale připomíná, že návrat trhů k růstu a skutečné zhodnocení peněz jsou dvě odlišné věci.
Představte si, že jste koupili Palantir ještě před jeho raketovým růstem.
Tenhle vlak už ujel.
Jedna z největších příležitostí AI boomu se podle nás ale může skrývat ve firmě, o které většina investorů nikdy neslyšela.
Co když právě teď stojíme před podobnou příležitostí?
Publicista a aktivní investor s více než desetiletou praxí zaměřující se na hodnotové investování a akciové trhy. Vystudoval České vysoké učení technické v Praze (ČVUT).
Ve své investiční strategii kombinuje aktivní i pasivní přístup a zaměřuje se především na kvalitní růstové společnosti a value investice. Ve svých článcích se věnuje investičním strategiím, psychologii investování a analýze jednotlivých akcií.
94 %
90 %
