Vybudování portfolia pro pravidelný dividendový příjem obvykle vyžaduje opatrné balancování mezi výnosem a podstupovaným rizikem.
Americký realitní trh nabízí dva tituly, které se na první pohled jeví jako ideální řešení. První poskytuje dividendový výnos kolem 5,5 % a druhý přibližně 7,3 %.
Oba fondy spravují nemovitosti s dlouhodobými nájemními smlouvami, jež vytvářejí relativně předvídatelné peněžní toky. Vyšší počáteční výnos ovšem automaticky neznamená lepší investiční příležitost.
Sedmiprocentní dividenda představuje příležitost především ve chvíli, kdy je bezpečně krytá provozními výsledky a akcie se obchoduje s přijatelným oceněním.
Často spíše funguje jako kompenzace za skryté riziko. Co se stane, pokud se klíčový nájemce dostane do finančních potíží? A neoceňuje trh akcii příliš nízko, ačkoliv její výsledky dlouhodobě rostou?
Toto dilema dobře ilustruje srovnání dvou významných amerických realitních fondů. Zatímco jeden rozkládá své příjmy mezi více než 1 800 nájemců, druhý získává většinu nájemného od pouhých dvou silných skupin.
Při porovnání bezpečnosti dividend, zadlužení a tržního ocenění tak vyvstává důležitá otázka: Vyplatí se připlatit za bezpečnější strukturu příjmů, nebo současný diskont (sleva vůči vnitřní hodnotě) u druhého titulu představuje šanci k dosažení nadstandardního zhodnocení?
Obsah článku