Učebnice tvrdí, že čím vyšší riziko, tím vyšší očekávaný výnos – tak zní CAPM (model oceňování kapitálových aktiv; spojuje riziko a očekávaný výnos přes betu).
Jenže data z mnoha zemí a dekád popisují pravý opak: nízkovolatilní a low-beta akcie dlouhodobě překonávají ty “dramatické”.
Tento jev se nazývá low-volatility anomálie (pozorování, že akcie s nižší kolísavostí mají dlouhodobě vyšší výnosy než akcie s vyšší kolísavostí) a není to marginální detail – je zdokumentován napříč 33 trhy od roku 1990 a v dalších historických obdobích.
Pro investora to je jasný vzkaz: větší nervy neznamenají větší peníze.
Jedno z nejvlivnějších vysvětlení nabízí chování správců fondů. Mnoho správců nemůže (nebo nechce) používat pákový efekt, a tak honí vyšší očekávaný výnos tím, že převažují akcie s vysokou betou.
Tím je zdraží a jejich budoucí rizikově očištěné výnosy klesnou. Naopak “nudné” nízkobeta tituly zůstanou podhodnocené. Tahle tržní mechanika systematicky vytváří prémii pro defenzivnější akcie.
Není to kouzlo, je to mikroekonomie investorů: pravidla, pobídky a benchmarky
Když se správce fondu řídí podle benchmarku (srovnávací index), má pobídku držet “neklidné” akcie – když trh roste, akcie s vysokou betou vypadají skvěle.
Pokud mu navíc nastavení fondu brání v pákování, nedostane se k “levnému” zvětšení expozice na defenzivnějších titulech a sáhne po těch cykličtějších.
Tohle omezení páky a relativní hodnocení pomáhá vysvětlit, proč beta–výnos vztah v reálných datech neodpovídá učebnici.
Novější výzkum shrnuje, že kromě páky hrají roli i limity arbitráže (praktické překážky, proč nejde snadno využít neefektivitu) a obliba “loterijních” akcií (investoři mají rádi šanci na jackpot).
Z praxe víme, že nejdůležitější není “lovit” jednotlivé tickery, ale systematicky vystavit portfolio nízkému riziku.
Do hry zde vstupují strategie minimální volatility, které se snaží systematicky upravit složení portfolia tak, aby co nejvíce omezily kolísání jeho hodnoty.
Velcí poskytovatelé indexů, například MSCI, používají tzv. Min Vol indexy, které se snaží snížit volatilitu v rámci původního (rodičovského) indexu.
Tyto indexy využívají kovarianční matici a soubor omezení – například podle sektorů, velikosti firem nebo likvidity – aby dosáhly co nejnižší očekávané volatility, aniž by příliš zvýhodňovaly jediný typ akcií.
Jak to uchopit jako retailový investor: jednoduché kroky, jasná očekávání, nulový heroismus
Přidejte “defenzivní šroub” do jádra portfolia
U globální složky můžete zvážit ETF (burzovně obchodovaný fond) sledující min volatility/minimum variance (strategii s cílem minimalizovat kolísání).
Zaměřte se na metodiku těchto ETF: jaké jsou sektorové limity, jak se řeší koncentrace a jak často probíhá rebalancování (přeskupení vah podle metodiky). Cílem není vyhrát každý měsíc, ale zlepšit poměr výnos/kolísání v čase.
Už na screeneru filtrujte “zbytečný hluk”
Ptejte se: jaká je beta (citlivost akcie na tržní pohyb), dlouhodobá historická volatilita (kolísavost výnosů) a likvidita?
Mnohé nízkobeta tituly mívají nižší objemy obchodování a větší price impact (dopad jednotlivých pokynů na cenu) – to je daň za defenzivnost a je fér ji znát dopředu.
CAIA připomíná, že nízká beta často chodí ruku v ruce s nižší obchodní aktivitou – plánujte limitní pokyny (příkazy s pevnou cenou), buďte trpěliví, neplaťte zbytečné spready (rozdíl nákup/prodej).
Vnímejte, kdy low-volatility přístup prohrává – a proč je to dobrá zpráva
Když trhy euforicky stoupají a “rally” táhnou cyklické rakety, defenziva zaostává. To je vlastnost, ne chyba. Odměnou bývá odolnější dno v horších časech a lepší drawdown profil (charakter propadů; jak hluboké a jak rychle se vrací).
S&P DJI na case-study ukazuje, že low-volatility přístup přidává nadvýnos zejména ve stresových fázích, zatímco v “risk-on” fázích může zaostat – přesně, jak byste čekali.
Pointa: hrajte dlouhodobou hru, ne kolo štěstí.
Nečekejte zázrak, dejte přednost disciplíně
Nízko-volatilní přístup není svatý grál, ale rodič rozumné expozice na akcie. Když přijde období, kdy beta letí, váš přístup bude vypadat nudně.
Když přijde výplach, budete rádi za menší rozkmit. Cíl je vyšší Sharpe ratio (výnos na jednotku rizika) portfolia v letech, ne v týdnech.
Nesmíte to “překroutit” na lov akcií bez příběhu
Nízkovolatilní ≠ “bezcenné”. Fundament dál hraje roli: ziskovost, investiční disciplína (jak firma alokuje kapitál) a hodnotové charakteristiky (ocenění) pomáhají vysvětlit část výnosů low-volatility přístupů.
Pokud tedy zkoušíte stock-picking nekupujte cokoli jen proto, že to má nízkou volatilitu – koukejte i na kvalitu.
Slovo závěrem
Data dlouhodobě ukazují, že nudné akcie nemusí být trestány nízkým výnosem – často je to naopak.
Ekonomika motivací (páka, benchmarky, lidská touha po “jackpotu”) tlačí profesionály do vysoké bety, což zanechává prémii v klidnějších koutech trhu.
Využijte ji chytře: seznamte se s metodikou low-volatility přístupu, přijměte, že někdy zaostanete, a zaměřte se na disciplínu místo adrenalinu.
V maratonu investování bývá vítěz ten, kdo neběží na hraně, ale drží stálé tempo – a přesně to nízkovolatilní přístup nabízí.
Poslouchejte naše podcasty, ať vám nic neunikne!
Víte, že máme dva podcasty? V krátkém podcastu Burza s odstupem každý týden odhalujeme to nejzajímavější, co se na finančních trzích stalo.
Dvakrát do měsíce si pak můžete poslechnout podcast Kam tečou peníze, kde se do hloubky věnujeme ekonomice, politice a tomu do jakých finančních aktiv může být zajímavé investovat.
Získejte díky těmto podcastům exkluzivní pohled na investiční strategie a naučte se, jak správně investovat a nakládat s osobními financemi.
Odebírejte a poslouchejte tyto podcasty, ať vám nic zajímavého neunikne.
94 %
90 %
