Jaká jsou 3 největší rizika dlouhodobého portfolia?

Koncept dlouhodobého investičního portfolia je tu s námi již několik desítek let. V očích investorů se vždy jednalo o mimořádně oblíbený přístup k investování, a to ze dvou hlavních důvodů.

Účelem dlouhodobého nebo permanentního portfolia je totiž generovat přiměřeně stabilní a dostatečně vysoké zisky bez ohledu na to, co se zrovna děje na trzích nebo ve světě obecně.

Jedná se o jakýsi defenzivní nástroj složený z aktiv, se kterými má investor získat převahu nad trhy a které mají zajistit, že se mu z dlouhodobého hlediska jeho vklad zhodnotí.

Druhou výhodou je skutečnost, že tento typ portfolia nevyžaduje aktivní správu. To je obrovským lákadlem zejména pro „líné“ investory nebo obchodníky s vysokou averzí k riziku.

Umožňuje jim to soustředit se na jiné věci, s vědomím, že jsou jejich finance v bezpečí a že jim do karet hraje čas.

Poslední dobou však tento přístup začíná ukazovat poměrně významné trhliny. Vzhledem k povaze finančních trhů dneška lze identifikovat tři rizikové faktory, kvůli kterým dlouhodobá portfolia již nejsou tak lákavá, jako bývala v minulosti.

Dříve než si tyto faktory představíme by však bylo vhodné definovat, čím vlastně dlouhodobé portfolio je a z jakých částí se skládá.

Co je to dlouhodobé portfolio?

Dlouhodobé neboli permanentní portfolio se dle konceptu z první poloviny 80. let minulého století skládá ze čtyř částí, z nichž každá zabírá přibližně jednu čtvrtinu.

První z nich jsou dlouhodobé státní dluhopisy, které v době vzniku této strategie dokázaly generovat zisk ve výši více než 10 % ročně. Tyto doby jsou již bohužel dávno za námi. Na grafu níže je patrné, že od 80. let klesla úroková sazba až prakticky na nulu.

Dnešní dluhopisy lze považovat za nadprůměrné, pokud se jim vůbec podaří překonat inflaci.

Druhá čtvrtina portfolia je tvořena penězi, hotovostí. V minulosti, když zejména americký dolar dlouhodobě sílil, byla tato defenzivní strategie považována za normu.

Třetí částí konceptu dlouhodobého portfolia jsou akcie. Pozor, jedná se výhradně o akcie americké, čímž již nastiňujeme jedno z rizik.

Čtvrtou složkou klasického permanentního portfolia je zlato.

Tato cenná komodita jako jediná součást tradičního dlouhodobého portfolia ustála zkoušku času a i dnes zůstává důležitým a neměnným elementem dlouhodobých přístupů k investování.

U ostatních třech částí to již tak jednoznačné není. Pojďme se na ně podívat zblízka.

3 rizika dlouhodobého portfolia

Státní dluhopisy, hotovost a zaměření na americké akcie… z dnešního hlediska mají tato investiční aktiva mnohem menší váhu než ve svých zlatých časech.

Proč je tomu tak a čím bychom je mohli nahradit?

Státní dluhopisy

Co si budeme nalhávat – státní dluhopisy s výkonem nad 10 % ročně již dávno zavál čas. Dnes jsou normou spíše nižší jednotky procent.

Je jasné, že šikovný investor dokáže ve změti dnešních investičních aktiv najít výnosnější řešení s obdobnou mírou rizika.

Jedním z hlavních problémů, kterým dluhopisy čelí, je nárůst inflace – spousta dluhopisů jí nedokáže čelit a v praxi je jejich výnos nižší než míra znehodnocení finančních prostředků.

Jako mnohem lepší řešení se v tomto případě jeví investice do nějakého ETF, jež by zrcadlilo vývoj nějakého konkrétního tržního segmentu nebo i trhu jako takového.

Možností je zde celá řada, to svoje si zde najde prakticky každý investor.

Peníze

Výše jsme psali o nárůstu inflace a graduálnímu znehodnocování peněz.

Ve světle těchto skutečností se rozsáhlejší investice do fyzických peněz nejeví jako účinná defenzivní strategie, ale jako čirá hloupost.

Samozřejmě, akvizice finančních prostředků se může vyplatit při deflaci, ale řekněme si na rovinu – je celosvětová deflace v nejbližších letech vůbec pravděpodobná?

Pozvolná ztráta hodnoty je u peněz, zejména dolaru, dlouhodobý trend.

Americké akcie

Zde se problém netýká aktiva samotného, nýbrž zaměření výhradně na americké trhy.

Pokud má být dlouhodobé investiční portfolio dostatečně diverzifikované, není investice pouze do amerických akcií v zásadě kontraproduktivní?

Samozřejmě, nedělejme si iluze – americký akciový trh je největší na světě, spousta tamních firem má status globálního fenoménu.

Když však vezmeme v potaz neustálé politické klima v USA a skutečnost, že bychom v rámci tvorby permanentního portfolia měli cílit na diverzitu, dozajista by stálo za to poohlédnout se i po nějakých jiných trzích. Třeba i těch českých – i u nás se najdou zajímavé příležitosti.

Co si o tradičním konceptu dlouhodobého investičního portfolia myslíte vy? Jedná se o přežitek, který je vzhledem k dnešním trhům nutné aktualizovat, anebo se jeho význam ještě více utvrdí? Podělte se s námi o váš názor v komentářích.