...nebo už máte účet?
Přihlašte se
Každý, kdo se někdy aspoň trochu zajímal o poštovní známky, nejspíš zná modrý Mauritius. Méně lidí už ví, že legendární, nikoliv ovšem nejvzácnější a ani nejdražší známku na světě, koupil v roce 2016 s dalšími mauricijskými filatelistickými poklady investor z České republiky.
Celý soubor má hodnotu zhruba 165 milionů korun a časem určitě jeho cena ještě poroste. Právě takové příběhy vedou obvykle konzervativní zájemce, aby zauvažovali o nákupu potištěných papírků, které už desítky let vzrušují sběratele a také investory na celém světě.
Ostatně, poštovní známky si jako investiční nástroj nevedou úplně špatně. Podle indexu GB 250, který sleduje 250 investičních a skvěle obchodovatelných známek Spojeného království, rostla cena tohoto aktiva v posledních čtyřiceti letech ročně o 10 procent.
Největší nárůst zaznamenaly za hospodářské krize v roce 2008, a to o 38,6 procenta. Nejlepší sledovaná známka vyrostla o 93,5 procenta, nejméně úspěšná o 8,6 procenta.
Agentura Bloomberg pak konstatuje, že investice do známek je vůbec nejbezpečnější ze všech. Není divu, že o ní uvažují starší lidé, kteří se obávají, že nákup akcií či dluhopisů nemusí v kratší době přinést kýžené zhodnocení. Uchylují se k nim investoři jako k určitému zajištění při diverzifikaci portfolia.
V neposlední řadě vývoj jejich ceny zajímá začátečníky i zkušené sběratele, kteří si začínají uvědomovat, že se zhodnocení sbírek stává příjemnou součástí jejich hobby. Nejvzácnější a nejhodnotnější kusy jsou pak už delší dobu v hledáčků velkých institucionálních hráčů, jako jsou fondy, banky a další instituce.
Známky patří k alternativním investicím a mezi hmotná aktiva, podobně jako umělecké předměty, investiční alkohol, mince, drahé kovy, šperky či cenné sběratelské předměty. S nimi mají společnou výhodu jedinečnosti, nového modrého Mauritia už nikdo nevytiskne.
Filatelie, jak se záliba sbírání a výzkumu poštovních známek nazývá, se nikdy nestala renomovanou pomocnou vědou historickou, jako třeba numismatika, má ale dlouhou a bohatou tradici.
Známky nadšenci sbírají už od doby jejich vzniku před polovinou 19. století a ačkoli původně sběratelé doslova opovrhovali cenovým zhodnocením jejich miláčků, brzy se začali po vzácných kusech pídit zámožní lidé, jako šlechtici, obchodníci a podnikatelé, takže vzniklou poptávku uspokojovali specializovaní obchodníci. V tomto i dalších ohledech tak mají známky hodně společného s mincemi a jsou i podobně, ne-li více populární.
Základem filatelie je poštovní známka, tedy vlastně cenný papír sloužící k zaplacení poštovní služby (známkou tedy nejsou třeba kolky), obchodují se i další filatelistické materiály, o které mají sběratelé zájem: aršíky, příležitostné tisky, zkusmé tisky a makulatury, obálky prvního dne vydání, celistvosti (celé dopisy prošlé či neprošlé poštou), dopisnice (korespondenční lístky), razítka a další.
Prozíravý investor, kterému přeje štěstí, může díky nákupu známek slušně vydělat. Ideálním příkladem je raketový nárůst ceny čínských poštovních známek ze 60. a 70. let minulého století.
“Například aršík Čínské divadlo z roku 1962 se prodával zhruba za 30 Kčs, dnes je jeho cena desettisíckrát vyšší – tedy 300 tisíc Kč. Investoři přitom uvažovali takto: Aršík Divadlo má náklad 20 tisíc kusů, Číňanů jsou stovky milionů a píše se, že jich brzy bude miliarda. Podle literatury jde o pracovitý národ se sklony k šetrnosti, až se trochu vzmůžou, jistě alespoň část z nich bude kupovat známky. To se ukázalo jako správný předpoklad, který praxe dokonce vysoce překonala. Krajanské kolonie úspěšných Číňanů v rozvinutých státech a velký počet bohatých doma vyhnal ceny známek do astronomických výšek – a stále stoupají,” vysvětluje předseda Komise znalců Svazu českých filatelistů František Beneš. Zároveň ovšem připomíná, že kdo podobně sázel na známky indické, trpce se zklamal. Mezi Indy zkrátka filatelie není ani zdaleka tak populární jako mezi Číňany.
Ať už se začne o známky jako investiční aktivum zajímat totální laik nebo zkušený sběratel, pro kterého bylo zhodnocení dříve zcela vedlejší, musí se začít vzdělávat stejně jako v jakékoli jiné oblasti. V porovnání s akciovým trhem či kryptoměnami, kde je nyní problém spíše s informačním přehlcením, je ve filatelie situace opačná. Kvalitních zdrojů na internetu příliš mnoho není a zodpovědný investor se musí obrátit na tradiční zdroje, jako jsou knihy nebo konzultace s odborníky.
Problém nastává už v případě sledování vývoje ceny známek. Zájemci mohou zapomenout na přehledné a podrobné grafy jako v případě tradičních investičních nástrojů.
Garantem je v této oblasti především společnost Stanley Gibbons ze Spojeného království, která vydává katalogy a patří k předním obchodníkům se známkami. Několik jejích indexů sleduje vývoj ceny investičních známek, vesměs Spojeného království, zemí Commonwealthu a Číny, bohužel veřejně dostupná data jsou poměrně stará. Tak třeba podle China Indexu vzrostla cena čínských hodnotných investičních známek mezi lety 2006 až 2012 v průměru o 380 procent.
Základní údaje o aktuální ceně známek udávají katalogy renomovaných firem, jako je Michel, zmíněný Gibbons, Scott, Yvert a Tellier a další. Katalogy přinášejí jakýsi ideální cenový záznam, který ovšem není reálnou obchodní cenou.
Známky se obvykle obchodují pod katalogovou cenou, často velmi hluboko, ale některé velice žádané kusy stojí na trhu naopak mnohem více peněz. Výrazně přesnější a aktuálnější údaje dají záznamy dosažených cen v aukčních katalozích, kde si lze stanovit vývoj hodnoty dané emise a predikovat budoucnost. V České republice patří k renomovaným společnostem třeba aukční dům Burda Auction, Aukce Jiří Majer, Filatelie Klim, Filatelie Flaška a další. Tyto firmy obvykle archivují na webu výsledky aukcí, takže si lze učinit rámcovou představu o vývoji cen.
Existuje rozsáhlá odborná literatura zaměřená ovšem vysloveně na sběratelské a badatelské hledisko, kdežto investiční rozměr zůstává popelkou. K nezaplacení je konzultace se zkušeným sběratelem, který chápe ekonomickou hodnotu své záliby, případně znalcem. Kdo hodlá investovat do známek větší sumy, udělá nejlépe i v případě, že není laikem, pokud se poradí za provizi s renomovaným obchodníkem nebo mu akvizici přímo svěří.
Známky se totiž tak trochu podobají akciím. Stejně jako existuje pouze zlomek úspěšných firem, které doslova ženou trh kupředu, jen zlomek známek přináší velké zisky a zhodnocení. Problematika je dosti složitá a předpovídání budoucího vývoje velice obtížné. Třeba některé známky, které se v meziválečném období obchodovaly za vysoké ceny a byl o ně obrovský zájem, například rakouské, dnes zajímají jen málokoho. Problém tkví v nabídce a poptávce. Jakmile poměrně značný počet známek uspokojí poptávku omezeného množství sběratelů, vzniká problém. Ten panuje stejně tak v případě známek Maďarska, Německa, Polska, Kanady a dalších zemí.
Nejvzácnější a nejcennější známkou na světě je jednocentovka Britské Guyany z roku 1856, krásou zrovna neoplývá. Proslulá rarita se v New Yorku prodala předloni za 8,3 milionu dolarů. Výrazně ztratila na ceně, v roce 2014 ji vydražila britská aukční síň Sotheby´s za 9,48 milionu dolarů.
Riziko představují také známky závislé pouze na lokální nabídce, kde chybí zájem globálního kapitálu. To se týká třeba známek Jižní Ameriky, ale i známek československých. Ty sice zaznamenaly v posledních pěti letech u některých kusů až stoprocentní zhodnocení v případě rarit první republiky a zájem přetrvává, je ovšem omezený na český a slovenský kapitál, což představuje do budoucna jisté riziko, chybí globální likvidita.
Tak jako v jiných investičních odvětvích tedy platí známá poučka “Ujistěte se, že víte, co děláte”. Odborníci doporučují ke koupi především první a slavné emise, vzácné koloniální známky a hodnotné klasické kusy, tedy známky tištěné obvykle zhruba do roku 1880. Obecně není třeba vyhledávat jen extrémně drahé položky Spojeného království, o hezké koloniální známky i nižších cenových kategorií bývá obvykle velký zájem a to platí i o klasických známkách Evropy a Spojených států.
I tak většina lidí investuje naprosto chybně, podle znalce Františka Beneše nejrozšířenější způsob sbírání u nás i v zahraničí je odběr známek v novinkové službě pošty. Vzhledem k naprostému převisu nabídky nad poptávkou jde o předem chybnou kalkulaci. “Přirozenou generační obměnou klesá počet sběratelů předchozích časových údobí, ovšem známky z nich z trhu nemizejí – jejich ceny se tedy snižují. A když pak dojde ke zrušení jejich platnosti, ceny se obvykle doslova zhroutí,” objasňuje Beneš.
Vzhledem k tomu, že trh je doslova zahlcený padělky, není rozumné a bezpečné nakupovat známky na běžných internetových portálech, od jednotlivců přes inzerát a podobně.
Vzhledem k materiálu a technice výroby je pro padělatele mnohem snazší vyrobit falsum známky než třeba mince, proto musejí být kupci ve střehu. Zájemce, který není expert, by se měl spoléhat jen na prověřené obchodníky s dlouhodobou historií a své záměry s nimi konzultovat předem.
Kvalitní kusy je obvyklé dražit také na aukcích renomovaných aukčních domů, které mají výhodu mimořádně široké nabídky. Aukce u nás jsou už srovnatelné s nabídkou v zahraničí. Běžné je, že drahé známky se už nabízejí ke koupi s atestem renomovaného znalce, který zaručuje jejich pravost. Dražit lze obvykle na dálku, nakupující musí samozřejmě počítat s odvodem daně a provizí obchodníka, obojí je u nás obvykle výrazně nižší než v zahraničí.
Zkušení obchodníci uvádějí jako nejnižší limit pro skutečně vážnou investici 5 milionů korun. Není ale nutné vynaložit tolik peněz, stačí i statisíce či desetitisíce, ostatně i příležitostné nákupy za pár tisíc korun. Podle odborníků dává smysl věnovat známkám pět procent portfolia.
Skladba portfolia investičních známek by podle soudního znalce v oboru filatelie Davida Kopřivy měla vypadat následovně:
Jedná se samozřejmě pouze o příklad možného portfolia. Je ale na každém, do čeho a kolik peněz se rozhodne investovat.
Stav známky je zcela rozhodující pro její cenu jako investičního nástroje i sběratelského předmětu. Sběratelé původně známky vůbec neposuzovali podle vzácnosti, hodnoty či zachovalosti, jejich cílem byla co nejúplnější sbírka. To se časem změnilo až k dnešnímu stavu, kdy se zájem sběratelů i investorů shoduje na co nejkvalitnějším kusu. Mimořádně krásná známka může mít i mnohonásobně větší cenu než průměrná a obzvlášť to platí pro klasické známky, respektive emise, kde kvalitních kusů z různých příčin, jako jsou třeba výrobní potíže či choulostivost materiálu, vzniklo velmi málo.
Může to platit i pro jednotlivé charakteristiky známky, existují například emise s výrobně podmíněnými vadami zoubkování, posunem obrazu, nekvalitními barvami a podobně. Za výborně či dokonce mimořádně zachovalé kusy jsou sběratelé ochotni platit mnohem vyšší ceny, než udává katalog.
Nakupující se musí vyznat také v základních značkách, které udávají stav dochované známky. Nejzákladnější jsou tyto:
Známky mají pověst mimořádně choulostivého materiálu, který extrémně snadno podléhá zkáze. Vzhledem k tomu, že je tvoří papír a lep, je na tom dost pravdy, vlhkost, oheň, mastnota, plísně nebo sluneční záření jsou skutečně jejich velkými nepřáteli.
Otázka uchování úzce souvisí s kvalitou známek. Kvůli silnému poškození jsou prakticky neprodejné i jinak drahé a vzácné kousky.
Sběratelé obvykle prezentují svoje sbírky v albech, která jsou pro investory nevhodná vzhledem k tomu, že vznikají zčásti samovýrobou z předtištěných či čistých listů a ochranných pásků. Mnohem vhodnější jsou běžně komerčně vyráběné zásobníky s ochrannými mezilisty a páskami z transparentní fólie, za které se známky zasunují. Laici je obvykle zaměňují a označují za alba, někdy se pod tímto nepřesným názvem i nabízejí ke koupi. Pro nešikovné majitele, kteří vůbec nechtějí se známkami manipulovat v obavě z poškození, je ideální ponechat je v původním kvalitním balení určeném k přepravě od obchodníka a třeba uložit do bezpečnostní schránky v bance a pouze jednou za čas kontrolovat, zda jsou v pořádku.
Tak jako každé investiční odvětví má také pořizování poštovních známek svá rizika. Trh je poměrně malý, obnáší jen asi 5 miliard liber. Velkou hrozbou je jeho zahlcení, které může být spojené třeba s poklesem počtu sběratelů, kteří mají o danou sérii zájem.
V posledních desetiletích výrazně vzrostl počet sběratelů v zemích s rostoucí ekonomikou a životní úrovní, zejména v Číně, Indonésii či Iránu a některých arabských zemích. Celkem se jejich počet mezi lety 2004 a 2009 zvýšil ze 30 na 48 milionů. Nyní se filatelii celosvětově věnuje asi 70 milionů lidí. Vývoj nelze předvídat. Skutečně se bude mladá generace, pro kterou jsou dnes samozřejmostí kryptoměny a NFT tokeny či jiná digitální aktiva zajímat za pár let o tak staromódní nástroj? Těžko říci, jsou tu samozřejmě také velcí hráči, kteří zřejmě část portfolia vždy budou ve známkách držet.
Investici do nyní populární a draze obchodované známky může v budoucnu zmařit módní výkyv. Extrémním rizikem jsou padělky a předražené kusy, jimiž se to zejména na internetu jenom hemží.
Chybné investici se lze každopádně vyhnout vzděláváním, trpělivostí a především spoluprací s důvěryhodnými a prověřenými obchodníky.
Známky se obchodují už téměř 200 let a patří k tradičním investičním nástrojům, což jim dává jistou stabilitu. Hodnotné kusy prověřené na trhu rostou na ceně, jsou neopakovatelné a tím jedinečně vzácné. Jsou také neobyčejně likvidní, a to podle expertů dokonce v řádu hodin, protože počet zájemců výrazně převyšuje počet dochovaných kusů. Nutno říct, že to se ale týká jen zlomku známek obvykle vysoké ceny.
Poštovní známky mají také oproti řadě ostatních hmotných aktiv výhodu mimořádné skladnosti. Mnoho bohatých Židů uprchlo před nacisty se vzácnostmi za víčkem kapesních hodinek a díky nim mohli v emigraci začít nový život.
Co si o filatelii myslíte vy? Máte s investováním do poštovních známek nějaké zkušenosti? Podělte se s námi o ně níže v komentářích.
Vystudovaný historik a dlouholetý novinář se zajímá o význam a přínos alternativních investic pro retailové investory.
Michal doporučuje sběratelům, aby se o svou vášeň více zajímali také z pohledu jejího potenciálu uchovat hodnotu. A investorům radí, aby neopomíjeli příležitost nakupovat třeba umělecké předměty. Potěší krásou a ještě zajistí portfolio.
„Mince, známky nebo starožitnosti dnes považují mnozí mladí investoři za staromódní investiční nástroj, navíc vyžadující hodně znalostí. Nevědomky tak v odmítavém postoji napodobují svůj protipól: starší konzervativce, kteří zase nedůvěřují akciím a kryptoměnám. Oba tábory se tak zbytečně ochuzují o benefity zajímavých aktiv.“
94 %
89 %
86 %
Diskuze (0 komentářů)
Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přihlašte se a buďte první! Napište svůj názor a zahajte diskuzi.