...nebo už máte účet?
Přihlašte se
Banky z bezpečnostních důvodů drží v hotovosti jen malé množství peněz. Nemají tedy k dispozici dostatek hotovosti, aby mohly uspokojit požadavky na výběr všech klientů najednou. V důsledku toho, může hrozit, že když více lidí požádá o výběr ze svých účtů, bankám dojdou finanční prostředky a hrozí jim platební neschopnost nebo bankrot.
Nebojte, jedná se o krajně nepravděpodobnou událost vyvolanou celou řadou okolností. Nelze ji však vyloučit. Tento fenomén je známý jako “run na banku” a v některých případech může být spuštěn pouze nedůvěrou veřejnosti, která nemusí nutně odrážet skutečný stav banky.
V průběhu dějin se odehrálo několik slavných příkladů runů na banky, které přinesly důsledky pro celé ekonomiky. Mezi ty nejznámější patří bankovní krize z roku 1930 během Velké hospodářské krize ve Spojených státech nebo nedávnější globální finanční krize v roce 2008.
V článku si vysvětlíme co run na banku je, zaměříme se na faktory, které mohou vést k vzniku runu na banku, a na opatření, která mají zabránit jeho šíření. V závěru si také představíme několik konkrétních příkladů runů na banky.
Bankovní runy nastávají, když velké množství lidí začne vybírat peníze z banky, protože se obávají, že instituci dojdou peníze. Bankovní run je obvykle spíše důsledkem paniky než skutečné platební neschopnosti finanční instituce. Bankovní run vyvolaný strachem však může banku přivést do skutečné platební neschopnosti. To, co začíná jako neopodstatněná panika, se tedy nakonec může změnit v platební neschopnost.
Většina institucí má stanovený limit, kolik peněz může každý den uložit do svých trezorů. Tyto limity jsou stanoveny na základě potřeby a z bezpečnostních důvodů.
Zároveň jsou komerční banky povinny udržovat minimální objem hotovostních rezerv v pohotovosti, a to buď v bankovním trezoru, nebo na účtu u centrální banky, aby se minimalizovala rizika spojená s nadměrným vybíráním hotovosti z bank.
Přečtěte si více: Co se děje s vašimi penězi v bance. Jsou tam v bezpečí?
Vzhledem k tomu, že banky obvykle drží pouze malé procento vkladů jako hotovost v pokladně, musí čas od času zvýšit svou hotovostní pozici, aby uspokojily požadavky klientů na výběry. Jednou z metod, kterou banka používá ke zvýšení hotovosti, je odprodej vlastních aktiv – někdy za výrazně nižší ceny, než kdyby nemusela rychle prodávat. Ztráty z prodeje aktiv za nižší ceny mohou vyvolat obavy, které mohou vyvolat další výběry – jedná se o sebenaplňující proroctví.
Rozhodující vlastností každé banky je důvěra. Pokud se důvěra klientů náhle sníží nebo ztratí, může to vyvolat paniku (ať už racionální, nebo ne). Díky globálním bankovním regulacím nejsou bankroty bank typickou příčinou runů na banky. Bankovní run nejčastěji vzniká v důsledku strachu veřejnosti, která banku tlačí do nedostatečné likvidity, a nikoliv v důsledku skutečné platební neschopnosti. Bankovní run však může dotlačit instituci k bankrotu, pokud banka není schopna udržet regulatorní požadavek na vlastní kapitál.
Řízení denních rezerv je zásadní funkcí každé banky, ale když si peníze vybírá více klientů, než je plánováno, může mít banka s pokladní funkcí problém – čím větší je výběr nad rámec plánovaných rezerv, tím vyšší je riziko selhání. Pokud zákazníci vnímají rostoucí riziko nad rámec svého individuálního pohodlí, může to vést k posílení cyklu, který vyvolá ještě více výběrů.
Co je příčinou runu na banku? Jedním z hlavních faktorů, které přispívají k runu na banky, je šíření strachu ze ztráty uložené hotovosti. Ten nutí klienty jednat okamžitě, aniž by si zprávu ověřili. Bankovnictví s částečnými rezervami znamená, že banka si ponechává pouze část peněz uložených v jejích prostorách. V důsledku toho přijde o veškeré dostupné fyzické peníze, když si mnoho spotřebitelů vybere své prostředky najednou. Nedostatek hotovosti posléze přivádí banku do platební neschopnosti
Banka může jako způsob řešení paniky omezit maximálně výběr na jednoho zákazníka nebo úplně pozastavit všechny výběry – úplné zastavení je drastické opatření obvykle přijaté po konzultaci s regulačními orgány.
V situaci, kdy bankovní instituce čelí hrozbě platební neschopnosti v důsledku runu na banku, může použít mnoho technik k jeho zmírnění. Následující čtyři jsou nejvíce využívané:
Banka může run na banku zpomalit umělým zpomalením procesu výběru hotovosti. Během recese ve Spojených státech ve 30. letech 20. století banky, které se obávaly runu, nechávaly své zaměstnance a jejich příbuzné stát dlouhou frontu před pokladnami a provádět malé a pomalé vklady nebo výběry. To bankám pomohlo získat čas před zavírací dobou. Tuto techniku nyní nahradily “technické problémy”, které v éře digitálního bankovnictví zpožďují nebo zastavují dokončení transakcí.
Ideálním řešením je spolupráce s úřady, aby bylo možné získat přístup ke krátkodobé likviditě, uspokojit požadavky na výběry nebo získat vlastní kapitál k uspokojení požadavků.
Pokud hotovostní rezervy banky nezvládají množství výběrů, může si banka půjčit peníze od jiných komerčních bank nebo od centrální banky. Podaří-li se jí půjčit dostatečně významnou sumu, může to zabránit bankrotu banky.
Centrální banka je někdy označována jako věřitel poslední instance. Její povinností je chránit zdraví jí podléhajícím institucím tím, že půjčuje peníze bankám, které mají problémy, a zabránit tak vlně bankrotů a kaskádovitému negativnímu dopadu na bankovní systém.
Příklad z nedávné minulosti? V první polovině roku 2023 se objevily četné problémy o regionálních amerických bank a Federální rezervní systém vyhlásil nový krátkodobý “Program termínovaného financování bank” (Bank Term Funding Program – BTFP), který měl podpořit instituce vyžadující likviditu k plnění závazků.
Pojištění vkladů klientů zaručuje, že v případě krachu banky dostanou své peníze zpět až do výše pojištěné částky. V České republice jsou bankovní vklady pojištění ve 100% výši až do 100 000 eur.
Poprvé se pojištění vkladů začalo využívat ve Spojených státech po Velké hospodářské krizi, kdy byla v roce 1933 založena Federální společnost pro pojištění vkladů (FDIC). Tento orgán obnovil důvěru veřejnosti v bankovní systém – jeho úkolem bylo zajistit, aby klienti dostali své peníze zpět, pokud se některá z bank dostane do platební neschopnosti.
Pokud se banka zhroutí, může také pojistitel, jako je FDIC, usnadnit řešení problémů – například napomoci převzetí zranitelné banky (a jejích klientů) bankou s vysokými kapitálovými rezervami. Klientům pak zůstane přístup k jejich vkladům v rámci sloučené banky. Méně žádoucí možností je, aby FDIC zranitelnou banku v podstatě zabavil a provedl dražbu aktiv, za účelem získání prostředků, které by vrátil vkladatelům. Výtěžek z prodeje pokryje částky přesahující záruku pojišťovacího fondu.
V rámci řízení pokladny a rozvahy může banka motivovat své klienty, aby využívali dlouhodobé termínované vklady a získali z těchto peněz vyšší úroky. Protože se jedná o termínované vklady bez možnosti výběru, mohou si klienti své peníze vybrat až po uplynutí sjednané doby, nikoli na požádání.
Termínované vklady účinně blokují závazky banky, takže banka může přežít run na banku, i když zákazníci vyberou jiné vklady.
V moderní historii je run na banky často spojován s Velkou hospodářskou krizí. Po krachu na burze v roce 1929 začali američtí vkladatelé panikařit a hledat útočiště v držení fyzické hotovosti. Počátkem 30. let 20. století došlo k dominovému efektu, který se projevil sérií runů na tisíce bank.
V reakci na runy na banky ve 30. letech 20. století zřídila americká vláda několik regulačních mechanismů, které se snažily zabránit runům na banky, včetně zmíněného FDIC, který dnes pojišťuje vkladatele až do výše 250 000 dolarů na bankovní instituci.
K runům na banky však stále dochází. Mezi novější příklady významných runů na banky patří runy na banky Silicon Valley Bank, Washington Mutual Bank a Wachovia Bank.
Krach velkých investičních bank, jako jsou Lehman Brothers, AIG a Bear Stearns, nebyl důsledkem runu na banky. Úpadek těchto bank byl spíše důsledkem úvěrové krize a krize likvidity zahrnující
K runům na banky čas od času dochází, ale jedná se o velmi výjimečné situace. Jak už tušíte, jde o situaci, kdy se klienti bank hrnou do bank, ať už fyzicky nebo online, aby si vybrali peníze, protože ztratili důvěru v danou instituci. V extrémních případech mohou způsobit kolaps banky, jako se to stalo v roce 2023 při uzavření Silicon Valley Bank.
Chcete-li snížit riziko ztráty peněz při runu na banku, můžete udržovat výši svého vkladu pod pojištěným limitem, který činí 100 000 eur na vkladatele a pojištěnou banku. Chcete-li si pak uložit v bance ještě více finančních prostředků, není problém si otevřít účet v jiné finanční instituci a získat stejnou ochranu.
Určitě stojí za to, vědět, co run na banku znamená, ale je zbytečné se této situace nějak extrémně bát.
K runu na banku dochází, když si velký počet klientů současně vybere své vklady z banky, obvykle z obavy, že banka je nebo by se mohla stát insolventní. To může vést k sebenaplňujícímu se proroctví, protože hromadný výběr peněz způsobí, že banka bude mít problémy s likviditou nebo dokonce zbankrotuje.
Ano, run na banku může potenciálně vést k větší finanční krizi. Pokud dojde k runu na více bank současně, může to vyvolat dominový efekt, který ovlivní celý finanční systém. Výsledkem může být i úvěrová krize, kdy se banky budou zdráhat půjčovat si navzájem, což krizi dále prohloubí.
Banky se snaží udržovat dostatečnou úroveň kapitálu a likvidity, aby mohly v období napětí pokrýt výběry klientů. Mohou také zavést důsledné postupy řízení rizik a transparentně informovat o svém finančním zdraví, aby si udržely důvěru klientů. Kromě toho se banky mohou spolehnout na centrální banky, které jim v krizových situacích poskytnou nouzovou likviditu.
Pojištění vkladů je ochranný mechanismus, který garantuje vkladatelům jejich prostředky až do určité výše, pokud se jejich banka dostane do platební neschopnosti. To pomáhá udržet důvěru vkladatelů, protože vědí, že jsou jejich peníze chráněny i v případě, že banka čelí finančním potížím. Pojištění vkladů tak pomáhá zabránit vybírání vkladů z bank díky tomu, že snižuje motivaci klientů vybírat své prostředky v době nejistoty.
Centrální banky působí jako věřitel poslední instance a mohou poskytnout bankám, které čelí runu, nouzovou likviditu. To pomáhá stabilizovat finanční systém, protože zajišťují, aby banky měly potřebné prostředky k uspokojení požadavků klientů na výběr peněz.
Ačkoli moderní bankovní regulace a pojištění vkladů výrazně snížily pravděpodobnost hromadného vybírání vkladů, stále k němu může dojít v době mimořádných hospodářských potíží nebo při náhlé ztrátě důvěry v banku nebo širší finanční systém. Centrální banky a regulační orgány jsou však v současné době dobře vybaveny k tomu, aby takové situace zvládly a zabránily jejich eskalaci.
Klíčovým způsobem, jak ochránit své finanční prostředky v případě runu na banku, je zajistit, aby se vaše vklady nacházely v limitech, na které se vztahuje pojištění vkladů. Své prostředky můžete také diverzifikovat tím, že je budete držet ve více bankách.
Bankovní run může mít pro postiženou banku závažné důsledky, včetně nedostatku likvidity, ztráty důvěry zákazníků a možné platební neschopnosti. V některých případech může vést k jejímu uzavření nebo k nucené fúzi či akvizici jinou finanční institucí. Bankovní run také poškodí pověst banky, což jí v budoucnu ztíží získávání nových zákazníků. V extrémních případech může run na banku přispět k širší finanční krizi, která ovlivní ostatní banky a celou ekonomiku.
Publicista a aktivní investor s více než desetiletou praxí preferující strategii hodnotového investování.
O investování a finanční trhy se začal zajímat v roce 2013, kdy si prošel náročnou zkušeností jako aktivní denní obchodník. Tato negativní zkušenost vedla k hlubšímu studiu, které mu v následujících letech umožnilo dlouhodobě a úspěšně investovat.
Ve své strategii kombinuje pasivní a aktivní přístup s důrazem na akciové trhy. Inspiraci čerpá z metod Warrena Buffetta a Benjamina Grahama, stejně jako od českého investora Daniela Gladiše. Svým čtenářům předává nabyté vědomosti prostřednictvím článků zaměřených na investiční strategie, psychologii obchodování a analýzy jednotlivých akcií
„Největším nepřítelem investora jsou jeho vlastní emoce.“ – Benjamin Graham
94 %
89 %
86 %
Diskuze (0 komentářů)
Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přihlašte se a buďte první! Napište svůj názor a zahajte diskuzi.