Půl milionu korun na spořicím účtu vypadá jako slušný polštář. Ve skutečnosti je to auto s nastartovaným motorem, které stojí v garáži. Palivo hoří, vy nikam nejedete.
Inflace ukusuje z kupní síly každý rok, i když číslo na výpisu zůstává stejné, a za deset let pořídíte za stejnou částku podstatně méně. Banka vám to nepřipomene. Vydělává přesně na tom, že peníze leží ladem.
A pak přijde otázka, které se většina lidí vyhýbá: z čeho budete žít, až přestanete chodit do práce? Že státní důchod sám o sobě životní úroveň neudrží, není názor, ale aritmetika demografie.
Kdo si chce zachovat příjem, na jaký je zvyklý, musí si ho postavit sám.
Jenže představa renty 70 000 Kč měsíčně zní většině lidí jako pohádka pro šťastné dědice.
Není to pohádka. Je to rovnice. A má tři proměnné, z nichž dvě máte plně ve svých rukou.
Rozdíl mezi lidmi, kterým to vyjde, a těmi, kterým ne, málokdy leží ve výši příjmu. Leží v pořadí kroků. Jedni si nejdříve spočítali cílovou částku a od ní odvodili měsíční vklad. Druzí odkládají, co zbyde, a doufají, že to nějak dopadne.
Po dvaceti letech mezi nimi zeje propast, kterou už žádná výplata nedožene.
Půl milionu je v této rovnici skvělý start. Sám o sobě vám zmíněnou rentu nezajistí a číslo, které z něj po třiceti letech opravdu vypadne, vás nepotěší.
Zajímavé začne být teprve ve chvíli, kdy k němu přidáte pravidelný vklad a necháte oboje pracovat dostatečně dlouho. Trpělivost tady vydělává více než chytrost.
- V následující části najdete celý výpočet. Kolik korun musí portfolio mít, abyste z něj mohli dlouhodobě brát 70 000 Kč měsíčně v dnešní kupní síle.
- Jakou částku musíte k půl milionu každý měsíc přidávat při horizontu 20, 25, 30, 35 a 40 let.
- Z čeho se takové portfolio skládá a které dva prohřešky ho spolehlivě rozbijí.
Jeden z nich připraví českého investora v modelovém výpočtu o více než 14 000 Kč měsíční renty a skoro nikdo o něm nemluví, protože se schovává v jednom jediném nenápadném čísle.
Obsah článku