Držíte burzovně obchodovaný fond (ETF) kopírující index S&P 500 a považujete ho za široce rozloženou sázku na americkou ekonomiku? Jedno číslo vás možná překvapí.
Deset největších firem dnes tvoří 41 % indexu. Dvě pětiny peněz tak nejsou rozprostřené mezi stovky podniků, ale plynou do hrstky největších hráčů.
První instinkt velí jasně. Podobnou koncentraci jsme viděli před splasknutím technologické bubliny, takže nastal čas k prodeji. Jenže podobná zkratka se může prodražit.
Americký trh je skutečně drahý. Ukazatel CAPE, který porovnává ceny akcií s desetiletým průměrem zisků očištěným o inflaci, vystoupal nad 41,8 bodu. Historický medián činí přibližně 16 bodů a vrchol před pádem internetové horečky dosáhl hodnoty 44,2.
CAPE si představte jako barometr, nikoliv budík. Ukazuje, že se zhoršili podmínky pro budoucí výnosy.
Neřekne vám ale, zda bouřka přijde zítra, nebo až za několik let. Samotné vysoké ocenění proto nefunguje jako automatický pokyn k prodeji.
Ani rekordní koncentrace nepřináší jednoznačný verdikt. Deset největších firem sice tvoří 41 % indexu, ale zároveň na ně připadá zhruba 35 až 40 % zisků. Jejich váha tak nestojí pouze na nadšení investorů. Dnešní lídři reálně vydělávají.
Zde se srovnání s rokem 2000 začíná lámat.
Rozhodující už není pouze částka, kterou investor platí za současné zisky. Důležitější je, zda obří investice do umělé inteligence vygenerují dostatek budoucích tržeb dříve, než technika zastará a financování narazí na překážky.
Místo hledání odpovědi na otázku, zda jde o bublinu, se podíváme na pět měřitelných testů.
Dva z nich vysílají zřetelné varování. Zbývající tři rozhodují o tom podstatném: zda dává smysl široký index nadále držet, zředit jeho koncentraci, nebo riziko aktivně snížit.
Obsah článku