...nebo už máte účet?
Přihlašte seNa rozdíl od běžné recese znamená ekonomická krize naprostý kolaps systému. Ztráty zaměstnání a propady investic jsou v takové situaci nevyhnutelné. Zjistěte, jak se na ni připravit a co dělat, když udeří.
Ekonomická krize je z historického hlediska pro aktuální generace víceméně jenom takovým strašákem. Jelikož nikdo ze žijících lidí nemá s ničím takovým žádnou osobní zkušenost.
Známe tento pojem jenom z knih a dokumentů. Často se však ekonomická krize zaměňuje s ekonomickou recesí nebo finanční krizí. Což jsou ale rozdílné pojmy.
Ekonomická krize je naprosté rozbití systému, které se kvantitativně projevuje hlubokým propadem HDP, vysokou deflací a velmi vysokou nezaměstnaností.
Akciové trhy jsou během krizí v naprosté depresi a kurzové propady celkového trhu o více jak 90 % jsou skutečnou hrozbou. Jedná se proto o noční můru každého investora.
Nejenomže pravděpodobně ztratíte práci, ale přijdete o většinu hodnoty svého investičního portfolia. Tedy za předpokladu, že investujete bez zdravého rozumu. Pokud se ve vašem portfoliu vyskytuje ochranná složka, nemusíte čelit až tak hlubokým ztrátám.
Ekonomické krize většinou udeří dost neočekávaně, protože jsou důsledkem kombinace špatných událostí. Na rozdíl od ekonomické recese jsou pro společnost zničující. Z krize se společnost dostává i klidně celou jednu generaci.
Ekonomická krize je naprosté rozbití systému a trvá hrozně dlouho, než začne nový růst. Kapitál, který funguje jako motor ekonomiky, přestane proudit. Všechny penězovody přestanou téct.
Neinvestuje se, není možné platit mzdy, takže dochází k masivnímu propouštění. Během velmi krátkého času se octnou miliony lidí na dlažbě. Spotřeba klesne na minimum, což problém ještě prohloubí.
John Maynard Keynes v reakci na Velkou hospodářskou krizi před téměř 100 lety navrhoval, že nízkou soukromou spotřebu a absenci investic lze nahradit státními výdaji, čímž se spotřeba a investice soukromého sektoru nahradí.
Mělo jít o stimul, který reálnou ekonomiku zase dostane na nohy. Jeho “recept” se běžně používá a proto není překvapením, že od roku 1929 jsme žádné ekonomické krizi nečelili.
Jak jsem již psal v úvodu, často se mezi ekonomické recese a ekonomické krize dává rovnítko. Používají se oba pojmy jako synonyma. Leč jde o dva naprosto odlišné stavy.
Recese jako jako dočasné uvíznutí v zácpě, po čemž lze pokračovat zase v jízdě. Krize je bouračka, při které jako by se zastavil čas.
Ekonomická krize je jako bouračka, při které se zastaví čas.
Když existuje hrozba ekonomické krize, centrální banka má tendenci reagovat velmi agresivní uvolněnou měnovou politikou. Základní úrokové sazby na nule nejsou v takových případech nic neobvyklého.
Nicméně to může být málo a proto se mohou centrální bankéři obrátit k nekonvenčním nástrojům, jako jsou kvantitativní uvolňování a kontrola výnosové křivky.
Potenciální recesi lze řešit velmi nízkými sazbami, ale když hrozí rozbití systému, musíte využít mnohem více nástrojů.
Je dost možné, že kdyby Fed nezačal používat kvantitativní uvolňování po vypuknutí finanční krize z roku 2008, možná by z toho byla ekonomická krize jako ve 30. letech minulého století.
Identifikovat příčinu ekonomických krizí je velice těžké a to i retrospektivně. Jedná se o natolik extrémní situace, že jde určitě vždy o konfluenci mnoha faktorů.
Když se podíváme na Velkou hospodářskou krizi, najdeme celou řadu faktorů, které situaci zhoršily. Systém se sesypal jako domeček z karet.
Proto máme nyní mechanismy, které mají něčemu takovému zabránit. Na jaře 2023 jsme mohli sledovat, že jakmile začaly mít některé banky problémy, Fed a FDIC začaly problémové instituce okamžitě odstřihávat ze systému.
Pro ohrožené, leč zdravé banky centrální banka uvedla nástroj Bank Term Funding Program (BTFP) a vedle toho měly k dispozici diskontní okno. BTFP bylo speciální v tom, že komerční banky si půjčovaly likviditu za kolaterál, který byl oceněn v nominální hodnotě, nikoliv v tržní. Což je samozřejmě velice nestandardní.
BTFP a diskontní okno slouží pro dodání likvidity bankám, které jej potřebují. BTFP byl dočasný nástroj, který fungoval pouze rok.
Mezi příčiny ekonomické krize patří celý soubor a většinou jde o jejich kombinaci:
V historii bylo běžné, že když udeřila ekonomická krize, většinou jí předcházela kombinace velkých problémů.
Finanční, měnová nebo bankovní krize automaticky neimplikuje, že musí nastat ekonomická krize. Ačkoliv se markantně zvýší ta pravděpodobnost, když se situace neřeší.
Existuje všeobecná shoda na tom, že kdyby autority v roce 1929 a 1930 udělaly správná rozhodnutí, byla by z toho maximálně ekonomická recese.
Extrémní spekulace na burze a ohromné zadlužování bylo jednou z příčin bankovní krize, kdy se zhruba 9 000 bank dostalo do platební neschopnosti. Spolu s tím zmizela všechna depozita vkladatelů.
Lidé najednou neměli úspory pro svou spotřebu a investice. Zatímco podniky neměli na mzdy a kapitálové investice. Důvěra spadla na bod mrazu.
Někteří autoři jsou přesvědčeni, neboli ekonomičtí historici, že příčinou pro krizi bylo uvalení cel na import z roku 1929, tzv. Smoot–Hawley Tariff Act. Jde tedy o dost konkrétní a technickou záležitost.
Technicky mělo uvalení cla způsobit odvetu ze strany obchodních partnerů, což mělo snížit poptávku po produktech exportního sektoru. Má to ovšem velkou díru, protože export se tehdy podílel malým dílem na HDP.
Monetaristi jsou naopak přesvědčeni, že příčinou krize byla ohromná kontrakce v peněžní zásobě. Během velké hospodářské krize v letech 1929 až 1932 se míra kontrakce v peněžní zásobě M2 dostala až na téměř -12 %. Rok 1932 je taktéž považován jako dno krize.
Příčiny lze proto rozdělit mezi ryze ekonomické, finanční (peněžní), behaviorální nebo jejich kombinace. Co ekonomická škola, to jiný záběr na faktory příčin. Kde někteří vidí příčinu, jiní považují za záměnu s následkem.
Žádný spolehlivý ukazatel pro předpovězení ekonomických krizí neexistuje. Můžeme se akorát obrátit na ty stejné indikátory jako v případě ekonomických recesí.
To znamená převrácenou výnosovou křivku, Conference board leading economic index, CAPEXy společností, indexy nákupních manažerů (PMI) ve službách a průmyslu, spotřebitelská důvěra a mnoho dalších.
Převrácená výnosová křivka nastává tehdy, když jsou spready mezi dlouhodobými a krátkodobými výnosy záporné.
Ekonomické krize jsou něco velmi vzácného a k poslední došlo v USA před téměř 100 lety. Je proto nesmysl investovat způsobem, který vás 100% proti krizi zajistí. To byste museli mít celé portfolio třeba ve zlatě nebo ve státních (amerických) dluhopisech.
Jak už jsem naznačil výše, ekonomická krize je pojem nadužívaný. To znamená, že se s ním často setkáte v souvislosti s různými recesemi nebo sektorovými krizemi.
Určitě se ale vyplatí mít ochrannou složku portfolia, která je právě z těchto aktiv složená. Zlato se historicky vskutku výborně osvědčilo, když nastaly obavy ohledně vývoje reálné ekonomiky.
Z podstaty ochranné složky nemá význam, aby byla příliš vysoká, protože se dlouhodobě budete obírat o výnosy, které akciový trh nabízí. Podle mého názoru nemá logiku držet více jak 20 % portfolia ve fyzickém zlatě a stříbře. Myslím si, že dokonce cokoliv nad 10 % je příliš.
Často se lze setkávat s tím, že někteří poradci radí svým klientům i větší podíly. Dovolil bych si ale tvrdit, že jde o čirý amatérismus. Zlato negeneruje žádné cash flow a s jeho fyzickým držením jsou dokonce spojené náklady. Je to šutr ze země, který funguje akorát jako zajištění. Nic víc ve zlatě nehledejte, a proto by nemělo zaujímat větší podíl v portfoliu.
Co se týká amerických státních dluhopisů, zde má klidně smysl mít větší podíl. Pokud investor nemá rád riziko, nemá čas sledovat a analyzovat trh, těch 40 % portfolia ve státních dluhopisech dává zřejmě logiku.
U dluhopisů se ale investor musí smířit s tím, že když je drží dlouhodobě, nominálně více jak 4-5 % v průměru nepřinesou. Po očištění o inflaci jste proto rádi, když dosáhnete průměrného výnosu okolo 2 %.
Dluhopisy v portfoliu tudíž neslouží k velkému zbohatnutí. Jde o polštář, který částečně kompenzuje ztráty, když na akciový trh udeří medvědí trh. A dlouhodobě vám vykompenzuje inflaci plus k tomu něco málo přihodí.
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a už vám nic neuteče.
Jednou týdně vám do schránky přijde naše Burza s odstupem, ve které odhalujeme to nejzajímavější, co se na finančních trzích stalo.
Dvakrát měsíčně se pak můžete těšit na sérii Kam tečou peníze, kde se do hloubky věnujeme ekonomice, politice a tomu do jakých finančních aktiv může být zajímavé investovat.
Je to úplně zadarmo a kdykoliv se můžete odhlásit. Mějte všechny důležité informace ve své emailové schránce. Pomůžeme vám dělat chytrá finanční rozhodnutí. Stačí se přihlásit k odběru vyplněním formuláře níže.
Vystudovaný ekonom a znalec díla Adama Smithe, Davida Ricarda a Johna Keynese, který publikuje obsah o technické analýze kapitálových trhů, fundamentální analýze, makroekonomii a měnové politice.
Jaroslav je přesvědčen, že právě tyto disciplíny jsou zásadní pro pochopení celého kontextu finančního trhu, a snaží se čtenáře vybavit ucelenou myšlenkovou mapou pro přemýšlení nad finančním světem.
“Pro investory je důležitý komplexní znalostní základ, díky kterému může každý minimalizovat rizika.”
94 %
90 %
86 %
