Nic, investuji dlouhodobě a držel bych dál
Silný růst akcií zvýšil hodnotu úspor, ale také riziko mnoha portfolií. Vyšší výnosy dluhopisů dávají investorům před penzí možnost část zisků přesunout do stabilnější složky.
Silný akciový trh udělal investorům před důchodem jednu příjemnou a jednu nepříjemnou věc.
Zvedl hodnotu jejich úspor, zároveň však v mnoha portfoliích nenápadně zvýšil podíl akcií právě ve chvíli, kdy začíná být citlivost na hlubší propad mnohem důležitější.
Index S&P 500 od začátku roku přidal okolo 13 % a za předchozí tři roky téměř 80 %. Současně se výnos desetiletého amerického státního dluhopisu podle databáze Federal Reserve Economic Data (FRED) k 5. srpnu držel na 4,63 %.
Pro investora blížícího se penzi jde o neobvyklou kombinaci: může část akciových zisků realizovat a konzervativní část portfolia již nemusí znamenat zanedbatelný úrok.
Rebalancování není předpověď, že akciový trh musí klesnout. Jde o návrat k rozložení rizika stanovenému předem. Pokud mělo portfolio tvořit 60 % akcií a 40 % dluhopisů, několik silných let může tento poměr výrazně posunout.
Stačí jednoduchý příklad. Akciová část portfolia vzroste o 80 %, dluhopisová zůstane beze změny. Z původních 60/40 se bez jediného vašeho rozhodnutí stane přibližně 73/27.
Investor si může připadat stejně konzervativně jako dříve, ve skutečnosti však nese podstatně vyšší akciové riziko.
Právě před začátkem čerpání peněz má tento rozdíl větší váhu.
Velkým strašákem brzkých penzistů je riziko sekvence výnosů: pokud trh prudce klesne v prvních letech penze a investor zároveň vybírá peníze, prodává více aktiv za nízké ceny a portfolio má menší základnu pro následné zotavení.
Proto bych se nedíval na rebalancování jako na “útěk z akcií”. Vnímám jej spíše jako servis portfolia.
Vyšší úrokové sazby mají pro držitele dluhopisů dvě tváře. Když tržní výnosy rostou, ceny dříve vydaných dluhopisů klesají.
Pro investora, který teprve buduje konzervativní část portfolia, však vyšší počáteční výnos zlepšuje dlouhodobou výchozí pozici.
Nic, investuji dlouhodobě a držel bych dál
Analýza společnosti Vanguard ukazuje, že počáteční výnos dluhopisového portfolia je dobrým vodítkem pro jeho delší budoucí celkový výnos.
V aktualizaci modelu z 22. července 2026 Vanguard snížil odhad průměrného ročního výnosu amerických akcií na příštích deset let na 4,2 až 6,2 % kvůli vyšším oceněním, zatímco očekávané výnosy širokého amerického dluhopisového trhu mírně zvýšil.
To neznamená, že dluhopisy mají akcie překonat. Znamená to něco praktičtějšího:
Investor už nemusí přijímat velmi nízký úrok jen proto, aby snížil kolísání portfolia.
Ve vzduchu se přitom vznáší ještě jedno riziko. Pokud vysoké investice technologických firem do infrastruktury pro umělou inteligenci nepřinesou očekávanou návratnost a hospodářství zpomalí, americká centrální banka (Fed) by mohla snížit sazby.
To by cenám kvalitních dluhopisů pomohlo. Na takové prognóze bych však samotné rebalancování nestavěl. Je to možný vedlejší přínos, ne základ celé úvahy.
Nejsilnější část argumentu podle mě nespočívá ve spekulaci na pokles sazeb.
Klasické portfolio 60/40 je rozumný orientační bod, nikoliv univerzální recept. Investor s vysokou státní penzí vůči svým výdajům může snést vyšší podíl akcií.
Člověk, který bude od prvního roku důchodu financovat většinu výdajů z portfolia, může mít naopak důvod držet větší stabilizační složku.
U českého investora je třeba přidat ještě jedno riziko: měnu. Americký státní dluhopis s výnosem přes 4 % může v korunovém vyjádření dopadnout jinak podle pohybu kurzu dolaru vůči koruně (USD/CZK).
U konzervativní části portfolia proto dává smysl sledovat nejen výnos a duraci, tedy citlivost ceny dluhopisu na změnu sazeb, ale také měnové riziko a případné zajištění.
Při samotném rebalancování bych dal přednost předem stanovenému postupu před jednorázovým velkým přesunem. Část odchylky lze srovnat novými vklady, úroky či dividendami a teprve zbytek prodejem přerostlé složky.
Investor tím snižuje potřebu trefovat konkrétní den a zároveň se vrací k předem stanovenému rizikovému profilu.
Silný růst akcií a vyšší dluhopisové výnosy vytvořily pro investory před důchodem příznivější podmínky k úpravě portfolia, než jaké nabízelo období velmi nízkých sazeb.
Rebalancování přitom není sázka na krizi.
Je to způsob, jak po dobrých letech nenechat dosavadní vítěze rozhodnout za vás, kolik rizika budete nést v prvních letech penze.
Většina lidí nikdy této renty nedosáhne. Ne proto, že málo vydělávají. Ale protože nikdy nespočítali, kolik vlastně potřebují.
Ukážeme vám, kolik peněz budete potřebovat, kolik musíte každý měsíc investovat a jak dlouho vám cesta k rentě může trvat.
Je to 5 milionů, 10 milionů, nebo ještě víc?
Publicista a aktivní investor s více než desetiletou praxí zaměřující se na hodnotové investování a akciové trhy. Vystudoval České vysoké učení technické v Praze (ČVUT).
Ve své investiční strategii kombinuje aktivní i pasivní přístup a zaměřuje se především na kvalitní růstové společnosti a value investice. Ve svých článcích se věnuje investičním strategiím, psychologii investování a analýze jednotlivých akcií.