Akciové burzy nabízí desítky tisíc různých titulů, v nichž někdy aby se čert vyznal. Jakkoli jsou trhy místem neomezených možností, laik by je mohl vnímat jako místo naprostého chaosu, kde se výběr vhodného titulu může jevit jako zdánlivě neřešitelný úkol.
Nejen drobní investoři, ale i velcí hráči proto rádi pracují s různými klasifikačními systémy, které tržní galimatyáš rozdělují do jasných, srozumitelných a logických kategorií. Ačkoliv je každá firma svým způsobem unikátní, spousta z nich působí ve stejných odvětvích, využívá podobný obchodní model a roste či klesá vlivem stejných trendů.
Mezi standardně používané klasifikační systémy se řadí také Industry Classification Benchmark neboli ICB, jenž si představíme v tomto článku.
Co je to ICB?
Klasifikační systém Industry Classification Benchmark vzešel ze spolupráce Dow Jones & Company, Inc. a FTSE International Limited. Vznikl v roce 2005, přičemž od roku 2011 jej spravuje již pouze FTSE Russell, dceřiná společnost London Stock Exchange Group (LSEG). V současnosti platí za jeden z nejrozšířenějších systémů tohoto typu na světě – využívá jej např. LSE, NYSE Euronext nebo NASDAQ.
Stejně jako GICS slouží k rozčlenění akciového trhu do jasně definovaných a standardizovaných sektorů, které jsou dále rozděleny do několika podkategorií. Cílem ICB je usnadnit práci všem účastníkům trhu – umožňuje totiž cíleně analyzovat jednotlivá odvětví, dynamicky spravovat portfolio a alokovat zdroje podle aktuálních sektorových trendů.
V praxi investoři cyklicky přesouvají prostředky mezi jednotlivými sektory podle toho, jak se konkrétním sektorům právě daří či spíše jaké jsou jejich vyhlídky.
Historie ICB jako takového se začala psát již v roce 1962, kdy vznikl původní klasifikační systém pro FT Actuaries All-Share Index (dnes FTSE All-Share® Index). S tím, jak se trhy během let měnily, se samozřejmě průběžně měnil i sám systém. Od roku 2011 je výhradním vlastníkem a správcem ICB skupina FTSE.
Struktura ICB
Účelem ICB je rozdělit akciový trh do pevně daných, standardizovaných kategorií s rostoucí mírou specifičnosti, což investorům umožňuje srovnávat jednotlivá odvětví mezi sebou a snadněji alokovat své prostředky.
Systém ICB pracuje s čtyřstupňovým rozdělením trhu. Ke konci roku 2021 byl počet a zastoupení těchto kategorií následující:
- 11 odvětví
- 20 supersektorů
- 45 sektorů
- 173 podsektorů
Klíčem pro zařazení firmy do konkrétního podsektoru je zde činnost, která jí generuje největší objem tržeb. Zdroj tržeb je zjišťován prostřednictvím nejrůznějších auditů či zpráv předložených vedením společnosti.
Jelikož jsme se specifikům rozdělení na jednotlivé kategorie věnovali již v článku o GICS a oba systémy řeší hlavní klasifikaci trhu v podstatě identicky, nebudeme se jednotlivým odvětvím věnovat dopodrobna. Uvedeme jen 11 hlavních odvětví a v závorce za nimi tři čísla – kolik zahrnují supersektorů, sektorů a podesktorů.
- Technologie (1, 2, 8)
- Telekomunikace (1, 2, 3)
- Zdravotnictví (1, 3, 10)
- Finanční služby (3, 8, 17)
- Reality (1, 2, 13)
- Spotřební zboží/služby základní (5, 8, 39)
- Spotřební zboží/služby zbytné (2, 4, 13)
- Průmysl (2, 7, 38)
- Základní materiály (2, 4, 17)
- Energie (1, 2, 9)
- Utility/distribuční služby (1, 3, 6)
Kde se ICB používá?
Klasifikační systém ICB se stejně jako GICS používá na různých burzách z celého světa, kde slouží ke kategorizaci, analýze a hodnocení nejrůznějších aktiv. Mezi nejznámější z nich patří např. London Stock Exchange, NYSE Euronext nebo NASDAQ. V současnosti ICB zahrnuje více než 100 000 různých aktiv.
Z hlediska nás, drobných investorů, ale i větších institucí se jedná o drahocenný nástroj, protože umožňuje mimo jiné zpracovat a realizovat investiční strategie ušité na míru konkrétnímu investorovi, analyzovat dopady nových trendů na portfolio, srovnávat jednotlivé firmy mezi sebou či se sektorovým benchmarkem a v neposlední řadě usnadňuje vyhledávání vhodných investičních příležitostí napříč trhy.
Jaké jsou rozdíly mezi ICB a GICS?
Obecně vzato jsou odlišnosti mezi těmito systémy spíše kosmetické a nemají na investory valnější vliv. V minulosti při bližším pohledu zejména spotřebitelský sektor vítězil GICS – ten jej totiž rozděloval na spotřební a zbytné artikly, čímž lépe odrážel cykličnost trhu, zatímco ICB tuto oblast řešil pouhým rozdělením na spotřební zboží a služby.
Z investičního hlediska je varianta GICS vhodnější, neboť v recesi zpravidla trpí firmy nabízející zbytné zboží, zatímco ty nabízející sortiment, jenž cílí na uspokojení základních lidských potřeb, jsou vůči recesím odolnější. ICB však v současnosti tuto skutečnost již reflektuje, takže je volba konkrétního systému spíše jen otázkou osobních preferencí.
Závěrem
ICB se v současnosti řadí mezi nejrozšířenější systémy používané ke klasifikaci akciových trhů. Je kvalitně zpracovaný, flexibilní a nabízí investorům mocný nástroj, což odráží také skutečnost, že jej využívají i jedny z nejvýznamnějších finančních institucí na světě.
Oproti GICS se liší jen drobnými detaily na nižších úrovních. Ať už si tedy pro tržní analýzu vyberete kterýkoliv z těchto systémů, budete mít k dispozici kvalitní nástroj, jenž vám umožní poskládat si portfolio k obrazu svému.
