Dvanáct tisíc korun měsíčně. Na výplatní pásce je to nudné číslo, na trvalém příkazu z investičního účtu je to něco úplně jiného. Zaplacené energie, nájem menšího bytu, celá měsíční útrata za jídlo dvoučlenné domácnosti.
Peníze, které přijdou i ve chvíli, kdy ležíte s chřipkou, kdy vás zaměstnavatel propustí nebo kdy si po padesátce řeknete, že už toho bylo dost.
Většina lidí se k této částce snaží dostat přesně opačným směrem, než by měla.
- Odkládají peníze na spořicí účet,
- sledují, jak úroková sazba klesá pod inflaci,
- v hlavě jim běží nepříjemná otázka: kolik toho ještě musím naspořit?
Pak narazí na akcii s 10% dividendovým výnosem a působí to jako zkratka. Není. Je to nejdražší past, do které český investor pravidelně padá.
Představte si les a sad.
- V lese kácíte stromy a topíte jimi – dřevo máte hned, les mizí.
- V sadu sklízíte ovoce a stromy necháte růst, takže vám příští rok dají více než letos.
Renta z portfolia je právě ten sad. Rozdíl mezi lidmi, kteří si ji skutečně vyplácejí, a těmi, kteří o ní deset let mluví, přitom nespočívá ve výši jejich příjmu. Spočívá v tom, že si první skupina na začátku sedla k papíru a spočítala tři čísla.
Druhá skupina se řídila pocitem. A každý rok, kdy tu rovnici odkládáte, vás stojí více než kterákoliv špatně vybraná akcie.
Složené úročení totiž neumí dohnat ztracený čas, umí ho jen využít.
Ta tři čísla znějí nudně: cílová čistá renta, hrubý dividendový výnos portfolia a daň. Jenže jakmile je dosadíte správně, vypadne z nich přesná částka, kterou potřebujete – a stejně přesný počet let, za který se k ní se svou dnešní úložkou dostanete.
Většinu lidí to číslo napoprvé zabolí. Pak zjistí, že jde zkrátit skoro o třetinu, a to zcela legálně.
Na dalších řádcích najdete kompletní výpočet potřebného kapitálu při různých výnosech, dvoufázový plán akumulace a konverze do renty, modelové rozdělení portfolia do tří stavebních kamenů i konkrétní tituly s doloženou historií výplat.
A hlavně tři rizika, která celý plán rozbijí dříve, než začne fungovat.
Obsah článku