...nebo už máte účet?
Přihlašte se
Aktuální cena nadhodnocené akcie není racionálně odůvodnitelná výhledem na budoucí výkonnost. Je zpravidla charakterizovaná vysokým P/E ratiem, případně forward P/E ratiem. Kvůli tomu analytici a další odborníci očekávají, že její cena nakonec poklesne.
Nejsou to však pouze jednotlivé akcie, které mohou být nadhodnocené, často se může jednat o “problém” celého akciového trhu.
Nadhodnocení akcie nebo trhu může být výsledkem rozmachu obchodování založeného na emocích, případně dopadem nelogických rozhodnutí, která jsou vedená instinktem namísto racionálního úsudku. Fakty nepodložená rozhodnutí řady investorů posléze vedou k umělému nafouknutí ceny akcie nebo i trhu. K nadhodnocení ovšem může docházet i v důsledku zhoršení fundamentální a finanční síly společnosti. Potenciální investoři by se měli vyhýbat placení nadměrných částek za nákup akcií, protože posléze mohou čekat na zhodnocení své investice i několik desetiletí.
Dobrým příkladem jsou velmi populární akcie Coca-Cola a akcie Microsoft. Skvělé společnosti, řeknete si možná, v jejich minulosti se však objevila velmi dlouhá období, ve kterých byla investice do těchto společností ztrátová. Pokud byste investovali do akcií Microsoft před splasknutím dot-com bubliny na začátku roku 1999, čekali byste až do roku 2017 – celých 18 let! než by se vaše investice dostala do zisku. Podobné období za sebou mají i akcie Coca-Cola. Investice do této společnosti realizovaná v roce 1971 by byla ve ztrátě až do roku 1986. To je také nebezpečí, které je spojeno s investicemi do populárních akciových titulů.
Nejoblíbenější metrikou používanou k ocenění veřejně obchodovatelných společností je P/E ratio, které vyjadřuje aktuální cenu akcií společnosti vůči jejím ziskům.
Nadhodnocená společnost se obchoduje za přehnaně vysoký násobek tohoto měřítka ve srovnání s jejími konkurenty.
V dnešním článku se podíváme na to, proč mohou být akcie společnosti nadhodnocené, jak je poznáte a co charakterizuje nadhodnocený trh.
V roce 1900 přišel ekonom Louis Bachelier se svou teorií efektivních trhů, kterou posléze rozpracoval Maurice Kendall a nejvíce rozvinul Eugene Fama. Ten nakonec za svou práci věnovanou teorii efektivních trhů získal v roce 2013 Nobelovu cenu za ekonomii. Malá skupina investorů této teorii věří dodnes, když se domnívají, že je trh naprosto efektivní.
Věří, že fundamentální analýza akcií je zbytečná, protože akciový trh je “vševědoucí”. Investiční výsledky Warrena Buffetta a dalších významných investorů, kteří byli dlouhé dekády schopní překonávat výkonnost trhu jako celku, jsou sice v rozporu s touto teorií, přesto jsou tito lidé přesvědčení, že akcie nemohou být skutečně podhodnoceny nebo nadhodnoceny.
Investoři, kteří naopak dávají přednost fundamentální analýze, věří, že vždy existují příležitosti, jak vydělat na podhodnocených a nadhodnocených akciích, protože trh je stejně iracionální jako jeho jednotlivý účastníci.
Nadhodnocené akcie jsou ideální pro investory, kteří chtějí akcie shortovat, nicméně sázka na pokles trhu nebo akcie má celou řadu úskalí a řadíme ji spíše do kategorie spekulací než klasického investování. Shortování ve zkratce představuje prodej vypůjčené akcie od brokera za účelem využití očekávaného poklesu ceny.
Investoři mohou rovněž zcela oprávněně investovat do nadhodnocených akcií, jejichž cena je obchodovaná s prémií díky její značce, schopnému managementu, významné konkurenční výhodě nebo jiným faktorům, které mohou zvyšovat cenu obchodované akcie. Z dlouhodobého hlediska se však jeví jako rozumnější konzervativnější přístup, kdy investor vybírá akcie, které jsou ohodnocené racionálně, a ještě lépe jsou podhodnocené.
Analýza ceny akcie vůči zisku společnosti je nejběžnějším způsobem identifikace nadhodnocené akcie. Tuto metriku můžete posléze porovnávat s určitou srovnatelnou tržní hodnotou – průměr segmentu nebo historické průměry. Signálů, které vám mohou prozradit, že je akcie nadhodnocená však může být více:
Akcie se považují za nadhodnocené, pokud vykazují vysokou hodnotu aktuálního P/E ratia, případně forward P/E ratia, které vztahuje aktuální cenu akcií k budoucím předpokládaným ziskům.
V jednoduchosti lze říci, že u společnosti s P/E ratiem 50 je pravděpodobné, že je nadhodnocena oproti akcii obchodující se za 10násobek zisků. V případě amerických společností kótovaných v indexu S&P 500 se dlouhodobý průměr pohybuje okolo hodnoty 16.
U výrazně růstových akcií se vysoké P/E ratio často přeceňuje. Velká pozornost investorů upoutaná na tyto akcie může způsobit několikanásobný růst ceny, který na první pohled říká, že je akcie nadhodnocená. U růstových akcií se však vyplatí aplikovat spíše PEG ukazatel. O co se jedná?
Ukazatel PEG se počítá jako poměr výše zmíněného P/E ratia a očekávaného růstu zisků (v procentech).
Pokud je P/E ratio například 30 a očekávaný růst ziskovosti 15 %, pak se poměr PEG rovná 2. Za výrazně nadhodnocené akcie se považují společnosti s PEG ukazatelem vyšším než 2. Akcie, kterou charakterizuje PEG ukazatel kolem 1 a méně je pak považovaná za velmi zajímavou investiční příležitost.
PEG ukazatel upravený o dividendu sčítá ve jmenovateli zlomku nejenom očekávaný růst ziskovosti, ale i výši vyplacené dividendy. Pokud by tedy bylo P/E ratio společnosti 15, očekávaný růst ziskovosti 10 % a dividendový výnos 5 %, ukazatel PEG by se rovnal hodnotě 1 (15 / 10 + 5).
PEG ukazatel má samozřejmě také své limity. V prvé řadě se ve jmenovateli uvádí odhad růstu ziskovosti společnosti, který nikdy nebude zcela exaktní. Zkušení investoři pak mohou investovat i do akcií, které charakterizuje vyšší PEG ukazatel, zejména ve chvíli, pokud se jedná o cyklické odvětví a dojdou k závěru, že projekce výnosů je příliš konzervativní, neboť dochází k obratu v tomto odvětví.
Přečtěte si více: Co jsou to dividendy akcií na burze a jak fungují?
Je pravděpodobné, že nadhodnocená akcie bude z pohledu historie vykazovat vysoce podprůměrný dividendový výnos.
Dividendový výnos se počítá jako podíl vyplacené dividendy a ceny akcie a pokud se jeho aktuální výše pohybuje v blízkosti nejnižších historických hodnot, měl by investor zpozornět.
Podniky i celé sektory samozřejmě prochází obdobími výrazných změn – ať už se však jedná o zásadní změny v byznys modelu společnosti nebo výrazné změny makroekonomických podmínek – hospodářské výsledky společnosti vykazují v průběhu času určitou míru stability. Akciový trh je často velmi volatilní, ale skutečné hospodářské výsledky firem vykazují v dlouhém období vyšší stabilitu, než si možná myslíte.
Této informace může investor opět využít. Za příklad mohou posloužit akcie Chevron. Podíváte-li se zpětně do historie, pak platilo, že kdykoliv se pohyboval dividendový výnos této společnosti pod 2 %, investoři měli být opatrní, protož firma byla nadhodnocená. Naopak platilo, že pokud se dividendový výnos společnosti přiblížil intervalu 3,5 – 4 %, akcie společnosti byly naopak velmi levné.
Dividendový výnos tak slouží jako poměrně účinný signál nadhodnocení dané akcie a mohou ho využít i méně zkušení investoři.
Stačí když zmapujete historické dividendové výnosy konkrétní společnosti, seřadíte je od nejnižšího a posléze rozdělíte na pětiny. Kdykoliv, kdy klesne dividendový výnos do oblasti dolního kvintilu, měli byste přistupovat k akcii opatrně.
Kromě jednotlivých akcií však může být nadhodnocený i trh jako celek, čímž se přesouváme k následující části.
V současné době je velmi populární pasivní investování prostřednictvím ETF – burzovně obchodovatelných fondů. Nezřídka přitom tyto fondy sledují svým složením nějaký tržní index, nejčastěji ten americký. Proto je určitě záhodné, aby měl investor přehled i o signálech, které by mohly naznačovat, nadhodnocení celého akciového trhu.
Porovnání EPS (zisk na akcii) akcií a výnosů státních dluhopisů je prvním vodítkem, které vám může pomoci odhalit nadhodnocený trh. Kdykoliv klesne poměr EPS vůči státním dluhopisům pod hodnotu 3 ku 1 měli byste být velmi ostražití.
EPS akcií vůči výnosu státních dluhopisů jen zřídka klesne pod poměr 3 ku 1, pokud se tomu tak však stane, málokdy následuje na akciovém trhu pozitivní vývoj. Pokud se tomu tak děje, je velmi pravděpodobné, že hodnota daného akciového trhu je extrémně vysoká vůči hrubému domácímu produktu dané země, což je významný varovný signál, že se ocenění akciového trhu odtrhlo od ekonomické reality.
Buffettovo valuační měřítko vyjadřuje poměr ocenění celkového amerického akciového trhu vůči HDP Spojených států amerických. Stejný princip lze však aplikovat i na jakýkoliv jiný trh a zemi. Je pojmenováno po Warrenovi Buffettovi, který nazval tento poměr nejlepším měřítkem ocenění akciového trhu.
Později sice Věštec z Omahy svá původně vyřčená slova korigoval, neboť začal váhat nad tím, zda může být jakékoliv jednotlivé měřítko dostatečně konzistentní v průběhu času, pojmenování po legendárním investorovi však už této metrice zůstalo.
Pro výpočet tohoto poměru je třeba znát dva údaje – Celková tržní kapitalizace akciového trhu a výše HDP. Jenom pro představu, ke konci dubna 2021 platilo pro americký akciový trh následující:
Na konci dubna 2021 se tak ohodnocení amerického akciového trhu nacházelo 85 % nad dlouhodobým průměrem, což naznačovalo, že byl trh silně nadhodnocený.
Poměr CAPE (Cyclically-Adjusted Price-to-Earnings Ratio) je ukazatel aktuálního ohodnocení akciového trhu. V rámci jeho výpočtu se nebere jako vstup aktuální P/E ratio veřejně obchodovatelných firem, ale desetiletý průměrný zisk těchto firem očištěný o inflaci, kterým je dělena jejich aktuální cena. Díky tomu je poměr CAPE považován za mnohem spolehlivější ukazatel aktuálního ohodnocení akciového trhu než standardní P/E ratio.
Toto měřítko je rovněž známé podle svého “stvořitele”, nositele Nobelovy ceny za ekonomii a autora populárních ekonomických knih, Roberta Shillera jako Shillerovo P/E ratio. Poměr CAPE se nejčastěji využívá pro index S&P 500 a díky dlouhé historii dat ho lze spočítat zpětně až do roku 1870.
Z výpočtů vyplývá, že dlouhodobý průměr tohoto ukazatele činí přibližně 17, ovšem jen zřídka se vyšplhal v historii nad úroveň 30.
Poprvé tomu bylo na konci 30. let 20. století, načež následovala Velká hospodářská krize a možná nejhorší období amerického akciového trhu v historii. Podruhé se vyšplhalo ohodnocení amerického akciového trhu nad hodnotu 30 (téměř na hodnotu 50) v období dot-com bubliny. Na konci dubna 2021 se pak hodnota tohoto měřítka vyrostla nad hodnotu 37 – více než dvojnásobek dlouhodobého průměru.
P/E ratio je jistě velmi šikovný ukazatel, často se však jeho důležitost přeceňuje. Vhodné je ho využívat především pro porovnávání společností v rámci jednoho sektoru, napříč jednotlivými sektory se mohou jeho hodnoty u společností výrazně lišit.
Zkrátka řečeno, pokud bude mít IT společnost P/E ratio 30 a těžař zlata se bude obchodovat za 20násobek ziskovosti, ve skutečnosti může být “levnějším” podnikem právě IT společnost, v jejímž sektoru se obchodují akcie obecně s vyšším P/E ratiem.
Určité typy společností, jako jsou developeři, automobilky, těžaři komodit nebo ocelárny mají jedinečnou vlastnost. Tyto podniky mají tendenci zažívat prudký pokles ziskovosti během období hospodářského poklesu a velké růsty zisku během ekonomické expanze. Když k tomu dojde, někteří investoři jsou lákáni k investici relativně nízkým P/E ratiem těchto společností, rostoucí ziskovostí a v některých případech i zajímavou dividendou.
Tyto situace, známé jako hodnotové pasti, však mohou být poměrně nebezpečné. Vznikají těsně před koncem expanze hospodářství a mohou se do nich chytit nezkušení investoři. Investor, který za sebou už má nějakou praxi, si je vědom skutečnosti, že by měl nakupovat akcie vyjmenovaných společností za mnohem nižší násobky zisku, než tomu je v jiných sektorech trhu.
Přečtěte si více: P/E poměr: Co je to a jak ho využít na akciových trzích?
Nezapomeňte také přizpůsobit svou investiční strategii ekonomickým cyklům. Například během recese následující po 11. září 2001 zaznamenalo mnoho jinak skvělých podniků velké jednorázové odpisy, které vedly k výraznému snížení zisků a velmi vysokým poměrům P/E. Tyto podniky se však v následujících letech stabilizovaly, protože ve většině případů nedošlo k trvalým změnám v jejich byznys modelech.
Investoři tak musí pochopit rozdíl mezi odmítnutím nákupu akcie, která je nadhodnocená a odmítnutím prodeje držené akcie, která se momentálně jeví nadhodnocená z jiných důvodů, než jsou skutečné změny v reálné ziskovosti společnosti.
Každý nákup a prodej jednotlivé akcie by měl spočívat v hlubší analýze, nikoliv spolehnutí na jedno konkrétní měřítko. Existuje spousta důvodů, proč může inteligentní investor na první pohled nadhodnocenou akcii ve svém portfoliu stále držet.
Jedna věc je držet akcie, které jsou sice na první pohled dražší, ale nabízejí ještě třeba 25% potenciál růstu oproti vaší konzervativní odhadované vnitřní hodnotě. Pokud ovšem hodláte kupovat nebo stále držet akcie s nafouknutou cenou, které nebudete mít šanci na racionálně ohodnoceném trhu prodat, možná byste měli zauvažovat o prodeji.
Jedním z neblahých zvyků nových investorů je tendence obchodovat až příliš často. Všechny výše zmíněné ukazatele a měřítka jsou bezesporu relevantní, nelze je však považovat za obecná a vždy platná pravidla. Ke každé akcii je třeba přistupovat individuálně a nečinit ukvapená investiční rozhodnutí na základě změny jednoho kritéria, která posléze vedou k častým otevíráním a uzavíráním investičních pozic.
Pokud vlastníte akcie ve velkém podniku, který se může pochlubit vysokou návratností kapitálu i aktiv, je pravděpodobné, že vnitřní hodnota akcie v průběhu času poroste, což může být i příklad o něco dražších akcií technologických gigantů, jako je Microsoft, Apple nebo Amazon. Často pak může být dokonce chybou rozloučit se s akcií společnosti jen proto, že se může zdát trochu nadhodnocenou. Své by o tom mohli vyprávět investoři, kteří v minulosti prodali akcie Coca-Cola nebo akcie PepsiCo. I když se cena těchto akcií čas od času zdála nadhodnocená, jejich odprodej posléze investora většinou naplnil lítostí.
Publicista a aktivní investor s více než desetiletou praxí preferující strategii hodnotového investování.
O investování a finanční trhy se začal zajímat v roce 2013, kdy si prošel náročnou zkušeností jako aktivní denní obchodník. Tato negativní zkušenost vedla k hlubšímu studiu, které mu v následujících letech umožnilo dlouhodobě a úspěšně investovat.
Ve své strategii kombinuje pasivní a aktivní přístup s důrazem na akciové trhy. Inspiraci čerpá z metod Warrena Buffetta a Benjamina Grahama, stejně jako od českého investora Daniela Gladiše. Svým čtenářům předává nabyté vědomosti prostřednictvím článků zaměřených na investiční strategie, psychologii obchodování a analýzy jednotlivých akcií
„Největším nepřítelem investora jsou jeho vlastní emoce.“ – Benjamin Graham
94 %
89 %
86 %
Diskuze (0 komentářů)
Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přihlašte se a buďte první! Napište svůj názor a zahajte diskuzi.