Poznámka: Texty o válce na Ukrajině chtějí zachytit ekonomickou podstatu této války. Abychom mohli tuto rovinu zachytit, pochopit a analyzovat, musíme se odprosit od všech emocí, morálních soudů a toho jak si přejeme, aby konflikt dopadl. Text se v žádném případě nesnaží chválit kroky ruské centrální banky.
Ekonomické sankce Rusko na lopatky nepoloží. Sankce především urychlí již započaté procesy transformace. Tento nový světový řád se dotkne jak společnosti, tak i ekonomiky. Šéf investičního fondu BlackRock, Laurence D. Fink, mluví o válce na Ukrajině jako o novém historickém předělu, který oznamuje konec globalizace. Svět už nebude směřovat k jedné homogenní entitě, ale naopak se vytvoří různé sféry vlivu. Nemusí být nutně dvě jak jsem je znali ze studené války.
Poznámka: Pokud jste nečetli první díl tohoto textu, doporučujeme jej nejdříve přečíst. Odkaz na článek zde – Invaze na Ukrajinu pohledem investora: Ekonomická válka, Elvira Nabiullinová a ekonomické sankce (1. díl).
Dedolarizace světa
Právě fenomén dedolarizace má největší vliv na to, že se zdá, že Rusko je na ekonomické sankce velmi dobře připravené. Je výsledkem desetileté nebo možná ještě delší snahy sesadit dolar z pozice světové měny. USA disponují nejlepší a nejsilnější armádou na světě, ale k tomu mají americký dolar a právě ten vystihuje nejlépe převahu USA nad světem.
Dolar byl v 70. letech osvobozen od zlatého standartu. Aby se americká měna mohla ve světě používat i nadále bez zlatého krytí, byla ustanovena jako nezbytná deviza pro zahraniční obchod. Velká část světového zahraničního obchodu se musela realizovat v dolarech, což mělo za následek velkou poptávku po nich. Díky tomu si od 70. let obyvatelé USA mohou žít nad poměry, protože na rozdíl ostatních deviz celý svět potřebuje dolary. Financování amerického dluhu je tak zajištěno.
To by až tak nevadilo, protože lze říct, že jde o jistý druh daně za to, že USA hrají světového policajta a zajišťují ve světě pořádek. To se však změnilo, protože USA čím dál víc využívaly právní důsledky používání dolaru.
Kdo jej pro své transakce používá, podléhá americkému právu. Spojené státy díky tomu mohly začít vést procesy proti zahraničním firmám, které dolar používají.
Klasickým příkladem jsou francouzské banky, jež musely zaplatit obrovské pokuty. Tento systém externalizace amerického práva platí i pro virtuální svět. Jakmile jsou data uloženy na cloudových službách amerického poskytovatele, má k nim americká administrativa přístup. Právě dohled nad těmito operacemi motivoval snahu různých zemí nepoužívat americký dolar. Průkopníci jsou v tom právě Rusko, Čína a Indie. Indie se s Ruskem se dohodla, že bude za ropu a zemní plyn platit v indických rupiích. Čína se zase domluvila se Saúdskou Arábií, která by měla být spojencem USA, že bude hradit platbu za ropu v čínských juanech. Čína se snaží dlouhodobě vyvíjet v Asii tlak na to, aby se její měna stala novým tamním dolarem.
Co nás ještě čeká?
Hlavním problémem Evropy a USA je, že už v podstatě nemají žádné jiné ekonomické sankce k dispozici. Mohou jen tvrději uplatňovat ty současné, rozšiřovat zákazy na další ruské banky, ale nový druh sankcí se na obzoru těžko objeví.
Putin má oproti tomu mnohem více možností. Poslední novinkou je, že hodlá vyžadovat platby za ruský plyn a ropu v rublech. Je celkem jedno, jakou formou se bude tento prodej realizovat. Důležité je, že tím chce Evropany přinutit, aby sledovali kurz rublu. Platbami v rublech se chtě nechtě stáváme jeho zajatci, protože pak nebudeme mít zájem na jeho dalším propadu. Přitvrzení sankcí by automaticky znamenalo pokles ceny rublu a tudíž i oněch rublů určených k nákupu zemního plynu a ropy.
Další možnou zbraní Putinova ekonomického arzenálu je znárodnění zahraničních investic. V Rusku má svůj majetek mnoho velkých firem. Proti tomuto kroku by se v podstatě nemohly bránit, protože by se Rusku musela otevřeně vyhlásit válka.
To lze za současné situace jen těžko předpokládat. A pokud by k takovému kroku došlo, nic by se pro Rusko stejně nezměnilo.
Putin má v zásobě ještě jednu ekonomickou zbraň a tou je úplné zastavení dodávek zemního plynu do Evropy. Během celé války nepřestal ruský plyn do Evropy proudit, a to i přesto, že prochází válečnou Ukrajinou. To je obrovské riziko, protože k výpadku dodávek může dojít i náhodně. Zatoulaná balistická střela by plynovod vyřadila na několik dní a poslala ceny zemního plynu exponenciálně nahoru. V každém případě by zastavení dodávek automaticky způsobilo silnou recesi, ze které bychom se vzpamatovávali roky.
Jen jeden příklad. Zemní plyn využívají německé ocelárny, které dnes již mají s jeho vysokou cenou problém a omezují výrobu. Uzavřením přísunu plynu by došlo k zastavení výroby. Bez německé oceli by se nevyrobila žádná auta, což by byla pro německou ekonomiku pohroma.
Problém Evropy je, že se v krátkodobém horizontu bez ruského plynu nemůže obejít. Výpadek ropy je možné nahradit okamžitě, i když ne zcela bez bezpečnostního rizika, a to díky Íránu. Jednak jí má dostatečné množství a vedle toho i vybudovanou distribuční sít k její přepravě. Írán má taktéž velké zásoby zemního plynu, ale už mu chybí infrastruktura pro jeho těžbu a následné zpracování. Vybudování takové infrastruktury zabere roky. Jenomže nahradit závislost na Rusku závislostí na Íránu taktéž není z geopolitického hlediska žádná výhra. Velmi bohatý Írán by byl novým bezpečnostním rizikem hlavně pro Izrael. Nebezpečí války by se tak pouze přesunulo o tisíc kilometrů na jih.
Dopady pro investice
Z výše uvedeného vyplývá, že Evropa bude muset masivně investovat do všeho, co ji zbaví závislosti na ruském plynu.
Je jisté, že v budoucnosti porostou všechny společnosti zabývající se výrobou, zpracováním a přepravou kapalného plynu, který jej má nahradit. Dále pak budou prosperovat všechny firmy pracující s obnovitelnými zdroji. Evropa nebude jen zelená, již dnes je totiž jasné, že celá krize povede k návratu k jaderné energetice. Bez nových atomových elektráren nebude mít kontinent šanci na energetickou nezávislost a tento sektor zde bude zažívat renesanci.
Dalším, kdo bude mít ze současného stavu věcí prospěch, jsou asijské země. Zejména pak ty, které budou brát od Ruska ropu a zemní plyn za dumpingové ceny. Čína a Indie se díky levným energiím stanou více konkurenceschopné v mezinárodním prostředí. Z našeho pohledu budou daleko víc zajímavější indické akcie než čínské. Čína riskuje, že se v důsledku své otevřené podpory Ruska kdykoliv ocitne na seznamu zemí, proti kterým se povede ekonomická válka. Pokud by zaútočila na Tchaj-wan, její akcie silně poklesnou. Taktéž hrozí nebezpečí, že budou staženy napřed z mezinárodních akciových trhů a následně i z těch čínských.
Závěr: Nejistá budoucnost a možná degradace konfliktu každým dnem
V každém případě by měl investor mít na paměti, že každou chvíli může přijít další zhoršení vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem. Eskalace konfliktu by znovu poslala většinu světových indexů do červených čísel. Dokud se celá situace neuklidní anebo se nenajde dlouhodobé mírové řešení, měli bychom být velmi obezřetní s nástupem do nových pozic.
A jaký je váš názor na aktuálně uvalené sankce a jak chráníte své investiční portfolio v těchto těžkých časech?
94 %
90 %
Diskuze (0 komentářů)
Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přihlašte se a buďte první! Napište svůj názor a zahajte diskuzi.