Zatímco v Evropě dochází ke zdražování jídla, Africe hrozí hladomor

Cena potravin po celém světě stoupla od poloviny roku 2020 o 50 %. Pro domácnosti v Evropě to znamená obrovský tlak na jejich mzdy, který ovlivňuje jejich životní pohodu i rozpočty. Ovšem pro Afriku je situace mnohem závažnější. 

Africe hrozí hladomor

Dle mezinárodní měnového fondu je Afrika obzvlášť zranitelná vůči změnám na komoditních trzích nebo problémům v globálních dodavatelských řetězcích.

Agentura Bloomberg ve svém aktuálním článku uvádí. Zatímco v Evropě dochází ke zdražování jídla, Africe hrozí hladomor, protože miliony obyvatel v Africe trápí extrémní zdražování, které je umocněno nepříznivými klimatickými podmínkami a častokrát špatným stavem veřejných rozpočtů jednotlivých zemí.

Mnoho států na severu Afriky se kvůli rostoucí nespokojenosti místních obyvatel rozhodly už s předstihem reagovat. Třeba Egypt, který patří k největším kupcům pšenice na světě, kvůli možným sociálním nepokojům stanovil maximální cenu vybraného pečiva a o pomoc žádá už i Mezinárodní měnový fond.

Ukrajina a Rusko jsou významní výrobci a exportéři obilí, dohromady dodávají na světový trh asi 30 % pšenice a 20 % kukuřice, tedy nejzákladnějších obilovin. Zatímco v Africe a na Blízkém Východě rostou obavy z nedostatku jídla, v Evropě se musíme připravit na jeho zdražování.

Některé státy, jako třeba Egypt, na ukrajinskou produkci hodně spoléhají (podle některých odhadů představují importy obilí z Ruska a Ukrajiny až 80 % celkového dovozu). V zemích jako Sýrie, Irák, Libanon a Afghánistán zase může způsobit velké potíže i jen malé zhoršení dostupnosti jídla. Světový potravinový program, agentura OSN, která se stará mimo jiné o rychlé zásoby potravin v místech stižených válkou, už odhadla, že kvůli dění na Ukrajině jí vyrostou náklady na potravinovou pomoc asi o třetinu oproti klidnému roku 2019.

Ceny by rostly i bez války, teď ale hrozí humanitární katastrofa. Kvůli konfliktu na Ukrajině totiž dojde hned k několika věcem.

Za prvé, část už sklizené úrody se z Ukrajiny a Ruska nedostane tam, kde si ji objednali. Rusko pozastavilo své obchodní dohody, Ukrajina má válečné embargo na vývoz potravin. To se ale podle některých expertů týká naštěstí jen menší části celkové úrody, její větší část se tedy už stihla prodat. Horší to ale bude s úrodou v tomto roce. Nikdo nebude pokojně sít pšenici, když mu nad hlavou létají ruské rakety.

Za druhé, i bez výpadku na straně produkce se do cen potravin bude promítat inflace a dražší doprava, která má své příčiny opět v ruském vojenském tažení na Ukrajinu. To totiž globálně eskalovalo ceny fosilních paliv, na jejichž exportu je Rusko závislé a drahými cenami si platí svoji válku. Bohužel se tyto náklady nevyhnutelně promítnou i do běžných věcí, které si kupujeme každý den v obchodě.

Za třetí, poslední a nejsmutnější faktor vidíme v Evropě na vlastní oči už několik týdnů. Válka vyhnala ze země už přes tři miliony Ukrajinců, převážně žen, dětí, starých lidí. Jakkoliv se mohli mít dobře, než jejich domov zničily ruské tanky, teď mají zpravidla velmi omezené zdroje (nebo taky vůbec nic) a chvíli potrvá, než si tu najdou plnohodnotnou práci. Po nějakou dobu tak musí spoléhat na naši pomoc.

V Evropě nedostatek jídla nehrozí

V Evropě objektivní nedostatek jídla nehrozí. Evropské země vyvážejí asi 2,8 milionu tun pšenice a z Ruska i Ukrajiny dohromady dovážejí asi jen 700 tisíc ročně. S tímhle výpadkem se tedy v zásobách srovnáme, jen je prostě zjevné, že se to projeví v cenách.

Což je a bude problém pro část lidí, kteří se ještě nezotavili z koronavirových ekonomických výpadků, úspory jim odmazává inflace rychlejší než u sousedů v eurozóně a do toho se rozhodli pomoct ukrajinské rodině na útěku.

Afriku trápí zejména nedostatek pšenice

Afriku trápí hlavně nedostatek pšenice, který se odráží i do její ceny. Ještě před vypuknutím války na Ukrajině se velkoobchodní ceny pšenice držely okolo osmi dolarů za bušl, což je míra, která se v souvislosti s pšenicí na burzovních trzích používá a odpovídá necelým 27 kilogramům. Od té doby ale tato cena citelně vzrostla, a to momentálně na zhruba jedenáct dolarů.

Ahmed Masoud, čtyřicetiletý tuniský obchodník, říká, že nejspíše svůj obchod zavře a pokusí se najít jinou práci, protože v zemi je nedostatek turistů, malá vládní pomoc prostřednictvím nejrůznějších kompenzačních programů i rostoucí účty za energie.

Řešením mohou být potravinové banky?

Nevíme, kdy válka skončí a jak dlouho budeme ještě řešit její následky. Má tedy velký smysl investovat do modernizace evropského zemědělství tak, abychom ani v budoucnu sami netrpěli nedostatkem a ještě dokázali bezpečně pomáhat v zemích, které nemají tolik štěstí na podnební podmínky nebo politickou stabilitu. Znamená to podpořit změnu evropského zemědělství směrem k větší efektivitě a přemýšlet nad využitím každého metru půdy optikou toho, jaké výnosy může přinést a kdo z toho bude mít užitek. V bezprostředním horizontu ale má cenu dělat opatření k větší efektivitě při nakládání s jídlem, které už někdo vypěstoval nebo vyrobil. Jednoduše, potřebujeme teď využít všechno, co využít jde.

V Česku jsme se před několika lety inspirovali potravinovými bankami, které jsou jinde v Evropě už mnoho let etablované řešení. Potravinová banka je totiž funkční koncept, využívá jídlo, které by jinak časem skončilo v odpadkovém koši, a to ne kvůli tomu, že je špatné, ale protože má obchodní řetězec nějak nastavené administrativní procesy.

Potravinové banky v Česku po pár letech fungování poskytují týdně asi 180 tun praktické a potřebné pomoci, během prvního týdne od vypuknutí války na Ukrajině to bylo dokonce 270 tun jídla a hygienických potřeb. Teď řeší, kde doplnit zásoby, každý dárce se v tuhle chvíli počítá. Evropská komise by si jich měla víc všímat a rychle usnadnit jejich fungování, zjednodušit podmínky pro dárce i spolupráci napříč Evropou.

TIP: V únoru vzrostly celosvětové ceny potravin o 20 %! Kdy růst cen skončí?