Fork aneb rozdvojení kryptoměn: Co přináší koncovému uživateli?

Střet názorových proudů jako hybná síla pokroku nemíjí ani digitální měny. Navzdory decentralizované povaze se i ve světě kryptoměn prosazují snahy o regulaci a úpravu dalšího směrování blockchainu. Pokud část komunity nastolená pravidla nesnese, může se od původní měny odštěpit a pokračovat s vlastním oběživem.

Fork (z anglického “rozvětvení”) označuje ve světě kryptoměn situaci, kdy je blockchain původního digitálního oběživa rozdělen na dvě nekompatibilní větve. Z existující měny vzniká měna nová. Důvodem pro odštěpení je nejčastěji snaha komunity zavést odlišná pravidla. Může jít o:

• omezení těžebního potenciálu kryptoměny,
• úpravu technických parametrů transakce (první bitcoinový hard fork),
• snahu napravit škody způsobené kybernetickým útokem (reverzní fork Etherea po zcizení měny v hodnotě desítek milionů dolarů),
• pokus přizvat k regulaci nadnárodní organizaci.

Odštěpení od původní měny může provést kdokoliv. Stačí stáhnout příslušný kód (v případě Bitcoinu jej naleznete na platformě GitHub) a blockchain upravit. Dokáže-li tvůrce nové kryptoměny přesvědčit dostatek uživatelů k její těžbě a transakcím, existuje šance, že se odštěpené oběživo na trhu uchytí.

Hard fork versus soft fork – v čem se liší?

Část nových měn vzniká trvalým odštěpením od původní kryptoměny. Tzv. hard fork funguje na principu zkopírování původního blockchainu a zavedení nových transakčních podmínek. Oba blockchainy (nová i původní měna) mají společnou historii, koexistují vedle sebe ale nezávisle.

Vzhledem k podobnosti obou digitálních oběživ se transakce u jednoho blockchainu zpravidla “propíše” i do druhého. Teoreticky by tak příjemce jedné kryptoměny získal také totožný obnos druhé měny. Obranou proti podobným případům je tzv. replay protection. Při něm dochází k “znovupřehrání” transakce a jejímu ověření. Nesouhlasí-li převod s transakční politikou nové měny, je transakce anulována.

Nedílnou součástí kryptoměn jsou soft forks – “lehká odštěpení”. Vznikají za účelem validace nově vytěžené měny ze strany staršího softwaru.

Historie štěpení Bitcoinu

Nejstarší kryptoměna Bitcoin zažila během své existence hned dvě hlavní tvrdá odloučení. Poté vznikl ještě nespočet dalších “forků”, ale ty jsou vlastně úplně na nic. (Bitcoin Diamond, atp…)

První hard fork v srpnu 2017 byl důsledkem snahy o zvýšení počtu transakcí během ověřovacího procesu. Ten je u Bitcoinu omezen na velikost 1 MB; za jednu sekundu tak software zvládne ověřit v průměru tři transakce. S narůstajícím počtem převodů se průměrná doba jejich verifikace prodlužuje. A prodražuje – kdo chce mít transakci ověřenou rychleji, musí těžařům za jejich výpočetní kapacitu zaplatit.

Nově vzniklý Bitcoin Cash (BCH) zvládne během vteřiny až 8krát více transakcí. Na druhou stranu se netěší takové důvěře jako jeho starší sourozenec. Zatímco Bitcoin se v polovině února 2018 obchodoval za 10 340 dolarů, hodnota Bitcoin Cash byla 7krát nižší.

Během druhého forku vzniklý Bitcoin Gold (BTG) zase staví na obnovení původní myšlenky decentralizované měny. Jde o reakci na postupnou koncentraci těžby do rukou několika velkých poolů. K 18. únoru 2018 měl jeden BTG hodnotu 135,87 dolaru.

Dopad na koncového uživatele

Rozdělení kryptoměny samozřejmě neznamená, že o své digitální peníze přijdete. Při zkopírování blockchainu jste stále vlastníkem kryptografického klíče ke své peněžence; pokud nevyužíváte aplikace třetích stran, můžete s nově vzniklou měnou prakticky ihned provádět transakce.

Při hard forku získávají majitelé původní měny stejné množství nového oběživa. To ovšem neznamená, že by se hodnota držených měn zdvojnásobila.

Pokud tedy v době forku držíte určitý počet BTC, budete i po forku v peněžence mít ten samý obnos BTC a k tomu ještě ten samý obnos BCH navíc. Trh však ukáže, jakou cenu která z těchto měn bude mít.