...nebo už máte účet?
Přihlašte se
Představte si, že by na světě existovalo tržiště, kde se dá koupit v podstatě vše a ruka státu do něj nezasahuje. Jak by něco takového vypadalo? Čím by se zde platilo? Samozřejmě bychom tam našli nejhorší myslitelné zvrácenosti… nebo ne?
Jak jsme slíbili v minulém článku “o temných hlubinách internetu“, dnes se pobavíme o dark marketech – tzv. temných tržištích. Podíváme se na jejich fungování, na systémy pravidel, ale také na věci jako logistika dopravy či platby.
Začněme však postupně.
Hedvábná stezka byla v historii starověku a středověku asi nejdůležitějším spojením mezi Středomořím a Čínou. Jednalo se o obchodní trasu, po které mohlo zboží putovat přes polovinu světa. Její délka se odhaduje až na 8 000 km. Pro obchodníky to byla zlatá žíla, kde se dalo nakoupit a prodat vše – hedvábí, šperky, koření…
Podobná Hedvábná stezka vznikla i v době internetové.
Ross Ulbricht – mladík, který změnil dark web. Ve svých 27 letech stvořil, pod přezdívkou Dread Pirate Roberts, tehdy největší temné tržiště svého druhu. Jeho cílem bylo místo, kam nedosáhne ruka státu, cla či daně.
Anonymní, svobodné, plné drog a skoro bez pravidel. Takové bylo první úspěšné tržiště dark webu.
Dalo se zde koupit relativně vše. Kradená hesla k účtům, zcizené kreditní karty – především však nepřeberné množství drog všeho druhu. Díky bohu se zde neobchodovala zvěrstva jako dětská pornografie. Ať už jde o drogově závislé, poklidné anarchisty se svobodným myšlením nebo o zbytek návštěvníků, očividně zde obecně fungovala hranice toho “co už je a co není za hranou morálky”.
Z technického a designového pohledu nešlo o nic převratného. Tržiště bylo rozdělené a uspořádané do kategorií, přičemž stačilo jen přijít, vybrat si, zaplatit a objednávka už mířila k zákazníkovi.
Zajímavější však byly detaily takové transakce.
Pokud si objednáváte zásilku plnou drog, vaším cílem je především anonymita. Nikdo z nás by jistě nechtěl napojit své jméno s objednávkou nelegální substance.
Jak ale něco takového provést? Jakákoliv platba z bankovního účtu či kreditní karty je okamžitě spojená se jménem zákazníka, zlato je velmi nepraktické a společně s hotovostí je zde nutnost osobního předání a možná ztráta anonymity. Ale ještě přeci funguje Bitcoin.
Skoro jako kdyby se dala historie rozdělit na dobu před Bitcoinem a s ním. Jakmile internet dostal do rukou možnost anonymní směny hodnoty, začaly se dít divy. Najednou bylo možné platit za služby bez toho, aby nás někdo odhalil (při správném použití). Dodavatelé mohli vystavit inzerát čehokoliv a stačilo jim jen přidat bitcoinovou adresu.
Bitcoin umožnil naprosto nevídaný rozmach obchodu.
Zaplaceno máme, jak na dodání? Věřili byste tomu, že státní poštovní služba bez větších problému rozesílala drogy? Nebylo to nic divného. Zásilky chodily každý den poštou jako normální balík. Problémem však mohlo být samotné předání. Jenže lidé (a to zejména ti, kteří s podobnými látkami zachází) jsou vynalézaví.
Nechceme dostávat zboží k nám domů? Jednoduše si ho objednáme jinam, třeba na novou schránku, kterou jsme přidělali k sousedům, kteří sem jezdí jen na víkendy.
Rozmach samozřejmě zažily i tzv. dead dropy, neboli mrtvé schránky. Stačí si domluvit místo, kde se zboží nechá. Zákazník si pak pro něj přijde.
Nebezpečí je samozřejmě nejvyšší při vyzvednutí zboží. I tomu se však dalo bránit. Stačí, aby se zásilka několikrát přesunula, přičemž kurýrem bude vždy někdo jiný. První půjde na místo po obchodníkovi, další člověk zase převezme schránku po tom prvním. Pokud se cyklus opakuje, ve výsledku už nikdo z prostředníků netuší “kdo je kdo”.
Taková svoboda skoro nabádá k myšlence, že na podobných místech je možné v podstatě cokoliv. Od vzácných čajů přes otrokářství. Prostředí plné podvodů a krádeží, které je prolezlé zlem a policií.
Špatně. I zde se totiž vytvořil systém pravidel, která, třebaže nefungovala perfektně, zajišťovala vcelku plynulý chod celého projektu.
Prvním takovým opatřením bylo jakési vězení. Každý obchodník, jenž chtěl nabízet své zboží, musel nejprve do systému uzamknout několik stovek dolarů a peníze dostal zpět poté, co provedl několik úspěšných obchodů. Jednoduše se takto vyfiltrovali podvodníci a zloději, kteří se chtěli dostat k malým částkám. Přeci jen, získat pár dolarů a přijít o 500, to se nikomu soudnému nevyplatí.
Zároveň to bylo i určité opatření proti policii. Pokud by se státní složky snažily vydávat za obchodníky a následně tak např. zatýkat zákazníky, musely by se nejprve dostat přes tento systém a to tak, že by ilegální věci skutečně prodávaly.
V návaznosti na to existovala i druhá funkce. Každý z obchodníků měl své osobní hodnocení. Pokud prodával efektivně, spolehlivě a bez problémů, hodnocení se přirozeně díky referencím zvyšovalo a s tím přibývaly i objednávky. Stejně to fungovalo i obráceně. Tento systém referencí sice nefunguje perfektně (tu a tam se vždy nějaký problém naskytne), avšak ve většině případů je spolehlivý a ukazuje na skutečné chování obchodníka.
Dread Pirate Roberts usiloval o skutečně svobodný trh s jedinou podmínkou – neprodávejte nic, co přímo ubližuje dalším lidem.
Na Silk Road tak nebylo možné prodávat například výbušniny či dětskou pornografii.
Zbraně byly ale z trochu jiného soudku. Přeci jen se jedná pouze o nástroje a dají se využít také k sebeobraně. Po dlouhých diskuzích a velmi rozporuplných názorech nakonec vzniklo druhé tržiště – The Armory – které se soustředilo pouze na zbraně.
Vypadalo stejně jako Silk Road a dokonce se i tak chovalo. Přes to všechno se ale jednalo o naprostý propadák a neuskutečnil se zde ani jeden úspěšný obchod.
Jak je něco takového možné? Pokud jste četli první díl našeho seriálu o dark webu, možná vám teď zapadne dílek skládačky. Tato situace je naprosto stejná jako vraždy.
Koupit ilegální zbraň není zrovna levná záležitost. Zároveň se pravděpodobně jedná o zákazníka, který si koupí jednu a už se nikdy nevrátí. Pokud se zde tedy netvoří pravidelná klientela (jako například u drog), jaký má obchodník motiv zájemce nepodvést? U drog by podvodem přišel o všechny budoucí obchody. Zde okrade jedince, kterého by tak jako tak už pravděpodobně nikdy neviděl a navíc se vyhne ilegálnímu prodeji zbraní.
Bohužel i Ross Ulbricht doplatil na svůj úspěch. Jeho zatčení proběhlo v knihovně, kde jeho notebook sebrali agenti FBI. V něm měl samozřejmě podle dostupných informací otevřený administrátorský účet Silk Road – bylo tedy jasné, že byl Ross “přichycen při činu.”
Dne 29. května byl odsouzen k dvěma trestům doživotí a 40 let k tomu. Samotný rozsudek a trest vyvolal velkou vlnu pobouření, jelikož Ross Ulbricht nespáchal žádný násilný trestný čin a doživotí se zdálo jako naprosto nesmyslné a přehnané.
Věc je sice velmi subjektivní, nicméně na stole je otázka – skutečně provedl něco zlého, když umožnil lidem volně obchodovat?
Lyn, matka Rosse, dokonce tvrdí, že soud doslova řekl “chceme z tebe udělat exemplární příklad”.
Ross pyká i za několik údajných vražd, avšak ani jedna se nepotvrdila a ani soud ho z ničeho takového neobvinil.
V roce 2013 byla Hedvábná stezka uzavřena. V podstatě hned vznikla její náhrada Silk Road 2.0, avšak ta ani v nejmenším nedosáhla úspěchu svého předchůdce.
https://www.youtube.com/watch?v=6wRdr33D36Q
Úspěch a pád prvního anonymního tržiště, dark marketu, chcete-li, Silk Road znamenal jedno – jde to, ale má to své mouchy. Postupně proto začala vznikat další a další tržiště, která většinu času fungovala několik měsíců, návštěvnost jim vystřelila do nebe, ale po chvilce se zavřela. Dva roky po uzavření Silk Road se údajně spustilo (a samozřejmě skončilo) 85 podobných tržišť.
Na místo pomyslného krále tak nastoupily stránky jako BlueSky, Hydra či AlphaBay. Všechno to byly víceméně kopie, které ale často měly nějaké vylepšení anonymity. Samozřejmě se našly rozdíly i mezi jejich vnitřní politikou – jedni usilovali o naprostou svobodu a prodej všeho, zatímco jinde se sortiment reguloval podobně jako Silk Road.
Jak už bylo zmíněno, většina tržišť fungovala jen krátce. Postupně je uzavírala policie, podléhala hackerským útokům, ale také často skončila z vůle majitelů.
Stejně jako v článku o dark webu, i zde můžeme nalézt velkou škálu názorů a pocitů. Pro někoho jsou drogy zlo v pilulce, svobodomyslnějšímu člověku budou na druhou stranu dark markety imponovat.
Příběh Rosse Ulbrichta rozhodně stojí za prozkoumání. Pokud umíte anglicky, doporučujeme si přečíst jeho zatím poslední, velmi emotivní slova z vězení v článku s názvem What It Means To Lose Your Freedom. Ve formě videa ho naleznete i výše v tomto článku.
Můj zájem o finance začal v roce 2017. První ránu jsem dostal od kryptoměn. Jejich růst mi kouzlil úsměv na tváři, avšak propad v roce 2018 byl studenou sprchou. Jako další cestu jsem zvolil akcie, u kterých jsem zůstal dva roky. V roce 2020 se dostavil další kryptoměnový bull-run a společně s ním se znovu objevil i můj zájem o Bitcoin.
Tentokrát jsem ale věc vzal za správný konec. Nejprve vzdělávání.
Kryptoměny pro mě znamenají nový finanční systém a věřím, že se postupně dostanou i do běžných životů občanů. Psaní článků zde na Finex.cz mě především pozitivně motivuje k prohlubování znalostí, které mohu následně předat čtenářům.
96 %
89 %
Diskuze (0 komentářů)
Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přihlašte se a buďte první! Napište svůj názor a zahajte diskuzi.