Mount Everest jako dobře vedená firma! Tvoří 10 % HDP Nepálu a přináší do státní kasy 7 miliard korun ročně

Mount Everest, nejvyšší hora světa, je klíčovou součástí především nepálské ekonomiky. Na jeho svahy se každoročně sjíždějí dobrodruzi z celého světa, aby zdolali jeho 8 849 metrů vysoký vrchol. Tato snaha je však spojena se značnými riziky, o čemž svědčí rekordních 17 úmrtí při letošním výstupu, která doplňují tragickou bilanci ztrát na této úchvatné, ale nebezpečné hoře.

Málokdo při obdivu krás této hory nebo při sčítání všech rizik pomyslí na ekonomickou stránku celé této pravidelné horolezecké akce. Everest je jen jeden a naprostý monopol na něj má nepálská vláda (společně s tou čínskou), proto si mohou dovolit účtovat závratné poplatky za povolení k výstupu.

Jak takový výstup vlastně probíhá, co vše musí obstarat šerpové, a hlavně – kolik to vše stojí?

Vše začíná v Base Campu

Základní tábor Everestu, rušná dočasná osada vznikající před začátkem horolezecké sezóny, slouží jako výchozí bod, kde se tisíce horolezců a jejich průvodci připravují na výstup.

Tzv. Everest Base Camp je vybaven základním zařízením, jako jsou stany s několika místnostmi, sprchy, lékařské služby, a dokonce i Wi-Fi, a je důkazem pečlivého plánování, které je základem těchto expedic.

Horolezci obvykle přiletí na začátku dubna a vydávají se na desetidenní výšlap, aby dosáhli základny ve výšce 5 334 metrů nad mořem, kde je hladina kyslíku přibližně poloviční oproti hladině moře. Zde mají nějakou dobu na aklimatizaci, přičemž je také čeká několik aklimatizačních výstupů.

Cesta na vrchol Everestu je spojena s mnoha nebezpečími, jedno z nich představuje známý ledovec Khumbu, jenž se nachází kousek nad základním táborem. Zkušení šerpové se v tomto zrádném terénu ujímají nelehkého úkolu instalovat lana a žebříky přes ledové trhliny a ledopády.

Pouze třetina kyslíku a “zóna smrti”

Aklimatizace hraje klíčovou roli pro přežití horolezců na Everestu. Aby si zvykli na řídký vzduch, musí několikrát lézt mezi základním táborem a výše položenými tábory, včetně tábora I ve výšce 5 994 metrů, tábora II ve výšce 6 507 metrů a tábora III ve výšce 7 163 metrů.

Ve výšce nad 7 600 metrů se dostávají do nebezpečné “zóny smrti”, kde hladina kyslíku klesá na pouhou třetinu oproti množství kyslíku v úrovni hladiny moře, což znemožňuje trvalé lidské obývání. Tato nadmořská výška může vyvolat akutní horskou nemoc (AMS), jejíž příznaky sahají od ztráty chuti k jídlu a únavy až po závažné stavy, jako je otok mozku.

Kromě aklimatizace horolezců je nutný také pečlivý trénink a dozor šerpů, bez nichž by výstup na Everest nebyl možný. Nejsou to totiž “pouze nosiči” a navigátoři, ale ještě před samotnou výpravou na nejvyšší bod připraví základní tábor a postaví všechny kempy, nanosí do nich veškerou potřebnou výbavu a starají se o hladký průběh celého “pobytu”.

Šerpové si navíc prověřují klienty, a ti, kteří nemají šanci výstup zvládnout, pošlou zpět domů – v rámci jejich bezpečí, i bezpečí ostatních účastníků.

Většina horolezců se v boji s řídkým vzduchem spoléhá na přídavný kyslík. V posledním úseku během výstupu na vrchol horolezci obvykle spotřebují přibližně 12 kyslíkových lahví, z nichž každá vydrží přibližně čtyři hodiny. Šerpové mezitím plní náročný úkol dopravit do vyšších táborů přibližně 200 kyslíkových lahví, přičemž každá váží 3,5 až 7 kilogramů.

Kolik stojí výstup na Everest?

Výdaje spojené s výstupem na Everest mohou být značné a zahrnují povolení, platbu expediční společnosti, vedení šerpů, vybavení (oblečení, kyslík, léky, jídlo) a různé další nezbytnosti. Podle serveru The Hustle se celkové náklady mohou vyšplhat až na zhruba 1,5 milionu korun (přibližně 70 000 dolarů).

Přibližné výdaje na 1 horolezce v korunách:

• Povolení od vlády: 300 000 Kč
• Platba expediční společnosti a dohled šerpů: 500 000 Kč
• Veškeré vybavení: 400 000 Kč
• Letenka, pojištění a další výdaje: 300 000 Kč

Nepálská vláda si navíc nově účtuje zálohovou platbu, která je vratná v případě, že lezci nenechají na Everestu žádný odpad. Tato záloha činí okolo 100 000 korun jdete-li až na vrchol.

Jak můžeme vidět, je Everest takovou “malou velkou” firmou, ze které vydělává zejména vláda, společnosti poskytující expedice a šerpové. Vzhledem k tomu, že Nepál získá z horolezectví přibližně 7 miliard korun, což je téměř 10 % jejich HDP, rozhodně na této životu nebezpečné “zábavě” netratí.

Snižování počtu povolení tedy není pravděpodobné, spíše je v posledních letech znatelný opačný efekt. Jen za poslední rok vylezlo na vrchol okolo 900 horolezců (včetně šerpů). To je více než za celá devadesátá léta. Nepál musí jako jedna z nejchudších zemí světa proto uvažovat ekonomicky, a naopak tento “byznys” podporovat a rozvíjet.

Přečtěte si také: Česká republika v recesi. Propad ekonomiky je větší, než se čekalo

Nový trend mezi šerpy

Vzhledem k tomu, že šerpové jsou tradičně skromně odměňováni za svou nebezpečnou práci (za celou sezónu si vydělají okolo 115 000 korun), nyní nabízejí své služby horolezcům napřímo, často za ceny o 40 % nižší než expediční společnosti.

Tento posun vyvolává obavy o bezpečnost a kvalifikaci horolezců, protože tito místní poskytovatelé mohou upřednostňovat zisk před zkušenostmi a nezohlednit horolezcovi síly.

Na vrchol půjde čím dál tím více lidí

Navzdory nebezpečí se počet úspěšných výstupů za posledních deset let zdvojnásobil a horolezci všech věkových kategorií dosahují vrcholu Everestu stále častěji. Pravděpodobnost úspěšného zdolání vrcholu horolezcem starším 70 let je nyní 21 %, zatímco ještě v roce 2006 měli šedesátiletí horolezci šanci 1:8.

Vzhledem k tomu, že hora stále silně láká horolezce svým půvabem, ekonomické a lidské náklady spojené s expedicemi na Everest budou nadále předmětem intenzivních debat a zkoumání.

V budoucnu může dojít k prudkému nárůstu počtu osob, které se pokusí vystoupat na nejvyšší horu světa. Doufejme, že se bude jednat o různorodou škálu zkušených horolezců, které skutečně přitahuje tajemství hory, nikoliv o bohaté, ale nezkušené dobrodruhy, kteří se chtějí jen pochlubit.