Poznámka: Texty o válce na Ukrajině chtějí zachytit její ekonomickou podstatu. Abychom mohli tuto rovinu zachytit, pochopit a analyzovat, musíme se oprostit od všech emocí, morálních soudů a toho jak si přejeme, aby konflikt dopadl. Text se v žádném případě nesnaží chválit kroky ruské centrální banky.
Poznámka: První díl této minisérie si můžete přečíst zde a druhý díl zde.
V dnešním díle se zaměříme na téma, které bylo často v médiích špatně vykládáno, a tím je tzv. návrat ruské ekonomiky ke zlatému standardu. Právě tato otázka je typickým příkladem monetární války, která panuje mezi Ruskem a USA. V minulém díle jsme se zaměřili na problém tzv. dedolarizace. Ta jednoduše řečeno spočívá v ústupu od používání dolaru v zahraničním obchodě, a to zejména při nákupu ropy a jiných nerostných surovin. Dolar je v podstatě projevem ekonomické síly USA. Ústup od něj automaticky znamená oslabení USA ve světě.
Avšak snaha Ruska, Číny nebo Indie nepoužívat dolary pro zahraniční obchod nastoluje otázku, jaká měna je tedy má nahradit? Problém je, že nejen rubl ale i čínský juan jsou pod silným státním dohledem. Rusko a Čína si velmi přísně hlídají své kapitálové trhy. Jejich měny nemají velkou důvěru investorů ani běžných lidí a v bankovnictví je měna především o důvěře.
Právě proto je chtějí obě země podložit zlatem, které je naopak symbolem stability a spolehlivosti. Návrat k zlatému standardu by znamenal, že měně je možné důvěřovat, protože je krytá zlatem. Stát, který by se pro toto krytí rozhodl, by v praxi musel garantovat, že kdokoliv může bankovku směnit za zlato. To samozřejmě vyžaduje, aby měla daná země velké zlaté zásoby. Pro úplnost uveďme na základě aktuálních statistik z gold.org, že nejvíc tun fyzického zlata mají v zásobě Spojené státy americké (8 133), Německo (3 559), Itálie (2 451), Francie (2 436), Rusko (2 301), Čína (1 948) a Švýcarsko (1 040).
Zajímavý je i další údaj, a to které státy nakupovaly zlato nejvíce? Na prvních pěti místech jsou Thajsko 90,2 tun, Japonsko 80,76, Indie 77,45, Maďarsko 62,98 a Brazílie 62,29. To jsou velmi zajímavá čísla, když je porovnáme s tím, jakou měnovou politiku jednotlivé státy zastávají. Nákupy zlata centrálními bankami ve světě jasně převyšují prodeje. Je tedy jasné, ačkoliv se o tom nemluví, že zlato může čekat návrat na výsluní měnové politiky. Pojďme se však podívat na to, jak je ruská centrální banka využila k tomu, aby podpořila svou měnu a tím zabránila útoku na domácí ekonomiku.
Jeden gram zlata pět tisíc rublů
Ruská centrální banka letos vyhlásila, že od 28. března vykoupí zlato pouze od institucí v poměru jeden gram za pět tisíc rublů. Nabídka byla časově omezená a měla původně platit do 30. června, nakonec ji banka už ukončila. Později se pokusíme vysvětlit, proč tak udělala, souviselo to s přikročením k druhé fázi plánu.
Už na základě těchto údajů je jasné, že o návrat ke zlatému standardu nejde. Ruská centrální banka nenabízí směnu fyzickým osobám, ale pouze institucím. Provádí se pouze jedním směrem, a to tak, že banka zlato kupuje, ale neprodává. A nakonec je tu časová omezenost nabídky. Filozofie zlatého standardu je ve skutečnosti založená na možnosti směny zlata a peněz v časově neomezeném období.
Jak fungují ekonomické sankce?
Pojďme si nyní ve zkratce připomenout princip sankcí. Novinkou bylo, že se k dolaru přidalo i euro. Obecně zahraniční obchod mezi EU a Ruskem fungoval tak, že Rusko dodalo Evropě plyn a ropu a Evropa mu prodávala strojírenské výrobky a jiné zboží. Princip zahraničního obchodu by měl ideálně fungovat tak, aby byla ve směně rovnováha. Pokud není, obchod se dorovnává skrze měnu. Základní principy řízení zahraničního obchodu tkví právě ve směně deviz a úrokových sazeb daných deviz. Každý rok je bilance zahraničního obchodu mezi Ruskem a EU nakloněna výrazně na stranu Ruska.
Objem ropy, plynu a obilí značně převyšuje objem zboží dodaného do země z EU. Na konci roku se musí zahraniční obchod vyrovnat. Evropská unie tak Rusku posílala rozdíl v eurech. Rusko dlouhá léta věřilo v systém garance osobního vlastnictví v Evropě a získaná eura investovalo do evropských dluhopisů. Avšak s invazí na Ukrajinu se EU rozhodla tato eura zmrazit. Šlo o stovky miliard, se kterými nyní Rusko nemůže nakládat. Tento systém zahraničního obchodu byl velmi výhodný pro Evropu, protože si mohla natisknout eur, kolik chtěla, a dostávala za to plyn.
V jistém smyslu můžeme říct, že Evropa dostávala plyn skoro za nic, protože jí stačilo rozběhnout tiskárnu. Nyní ale Rusko se získanými eury nemůže nic dělat.
Kdyby se na sankce nesnažilo reagovat, znamenalo by to, že svůj plyn dodává do Evropy prakticky zadarmo. Po zmražení rezerv se zdálo, že ho to položilo na kolena. Rubl se propadl o 60 %, což je enormní pokles. Evropské vlády se plácaly po zádech. Zdálo se, že propad měny vyvolá ekonomické zhroucení Ruska a jeho občané se začnou bouřit. Jenomže tento scénář se nekonal.
Rusko zabilo dvě mouchy jednou ranou
Evropa použila proti Rusku zbraň, kterou byla důvěra v euro. Jenomže problém nastává ve chvíli, kdy přestaneme věřit. Vždy je riskantní z vlastní měny vytvořit válečný nástroj. Rusko tedy zcela logicky začalo požadovat platby za plyn v rublech, protože eura mu jsou k ničemu.
Ve svých plánech šlo ale ještě dál v duchu “vraťme se ke zlatu, které všichni respektují jak v Evropě, tak mimo ni”. Odtud plyne oznámení ruské centrální banky, že koupí každý gram zlata za pět tisíc rublů. Nabídla tím možnost platit zlatem za dodávky ropy a plynu, protože problém rublu tkví v tom, že je ho na světových trzích velmi málo.
Rusko tím zabilo dvě mouchy jednou ranou, donutilo Evropu platit za plyn v rublech a navíc naplnilo trezory centrální banky zlatem. Bylo evidentní, že cena rublu půjde nahoru, protože Evropa se bez dodávek ruského plynu neobejde. Tudíž firmy obchodující s Ruskem musí rubly shánět, aby mohly dál fungovat. Jelikož měna začala stoupat raketově nahoru, zrušila ruská centrální banka původní směnný kurz. Ti, kdo na její nabídku přistoupili a prodali své zlato za rubly, jsou spokojení, protože rubl značně posílil, a na celém směnném obchodu tak značně vydělali. Cíl stabilizace měny byl dosažen a ruská centrální banka navíc nechtěla riskovat, že by měla v trezorech velké množství zlata, které by narušilo rovnováhu mezi objemem peněz a rezervami. Klíč k úspěchu řízení centrální banky totiž neleží v přebytcích nebo rezervách, ale v nastavení rovnováhy celého systému.
Nový peněžní řád a konec globalizace
Jenomže příběh se zlatým standardem tady nekončí. Generální tajemník Bezpečnostní rady Ruské federace Nikolaj Patrušev v nedávném rozhovoru pro tamní média naznačil, že budoucnost rublu bude v navázání jeho hodnoty na zlato a nerostné bohatství. Tím by vznikl značný rozdíl mezi ním, eurem a dolarem.
Západní měny jsou vázané hlavně na finanční tok na světových trzích, tudíž něco, co je ze své podstaty velmi volatilní a virtuální. Oproti tomu Rusko by svou měnu podložilo prvotními surovinami, po kterých je ve světě neustále poptávka.
Od Patruševa to jistě nebyl výkřik do tmy. Jeho jméno si zapamatujme, protože se o něm již dnes spekuluje jako o možném nástupci Vladimira Putina. I kdyby Putin odstoupil, bude minimálně ekonomická válka pokračovat dál. Navázáním rublu na suroviny by Rusko získalo výhodu, protože Evropa nemá v současnosti žádný způsob, jak na tuto měnovou reformu odpovědět. Proč?
Jak jsme uvedli o něco výše, zahraniční obchod musí být v rovnováze. Rusové tedy budou očekávat, že se musí vykompenzovat zbožím. V důsledku sankcí a války se nedá předpokládat, že by EU dodala do Ruska hodně zboží, zatímco plyn a ropa do Evropy nadále proudí. Platbu v eurech Rusko akceptovat nebude. Evropa se tedy může pokusit zaplatit v měně některé ze spřátelených zemí, což jsou v současnosti Čína a Indie. Pokud by k tomu došlo, euro by přestalo být v postavení rezervní měny. Poslední možností Evropy samozřejmě zůstává zaplatit za plyn zlatem. I tento požadavek občas z Kremlu zaznívá.
Tím, že se Evropa rozhodla použít euro jako válečnou zbraň, se v podstatě střelila do nohy. Rusko ať chce nebo nechce, převrací světový měnový řád. EU nemá v žádném případě zájem, aby se v současnosti tento řád porušoval, protože je euro oproti americkému dolaru v nevýhodě. Americký dolar je ve světě neustále žádaný, navíc už nemá nulové úrokové sazby. Druhým nechtěným důsledkem je, že se bude oslabovat proces globalizace. Její pád bude v první řadě ústupem nadnárodního práva. To je taktéž důvod, proč se současní ruští představitelé vůbec nebojí mezinárodních soudů.
V každém případě z toho pro investora plyne neradostná perspektiva, lze totiž očekávat, že si státy budou svůj kapitál kontrolovat. Jeho mobilita bude jednou z výzev pro příští roky. Zde bude znovu velká příležitost pro kryptoměny, které se zatím nedají důkladněji státem kontrolovat.
Závěr: Evropská centrální banka v nesnázích
Praktický výsledek celé operace návratu k zlatému standardu je oslabení eura. Díky tomu lépe chápeme snahu evropských politiků v čele s Emmanuelem Macronem co nejdříve se domluvit. Riziko pro Evropu je velké. Pokud dojde k černým scénářům a euro přestane sloužit jako rezervní měna pro centrální banky, může vůči dolaru výrazně oslabit. To by přišlo v nejméně vhodnou dobu. ECB by na tento fakt musela reagovat zvýšením sazeb, protože slabé euro již v současnosti posiluje inflační tlak, rostou kvůli němu náklady na energie.
Drobný investor dnes prakticky nemá žádnou šanci ovlivnit tuto vysokou hru na ekonomické světové šachovnici, může se ale snažit uchránit své investice. Jak jsme viděli výše, v současnosti existují čtyři zajímavé alternativy: americký dolar, čínský juan, zlato a kryptoměny. Cílem samozřejmě není dát všechny své úspory do těchto aktiv, ale mít v nich několik procent prostředků pro případ, že by euro začalo prudce oslabovat.
94 %
90 %
Diskuze (0 komentářů)
Tento článek zatím nikdo neokomentoval. Přihlašte se a buďte první! Napište svůj názor a zahajte diskuzi.