iEmpire: Apple, Čína a oběti globální dominance

oApple je dnes jednou z klíčových globálních technologických firem, přičemž většina výroby jeho produktů probíhá v Číně. Tato provázanost nabývá na dramatičnosti v době narůstající geopolitické konfrontace.

Zatímco Evropa po válce vstávala z trosek s pomocí 130 miliard (v dnešních dolarech), Čína dostala od Applu dvojnásobek. Tichá, ale zásadní investice, která mění rovnováhu sil.

Kniha Apple in China Patricka McGeeho ukazuje, že Apple kdysi chválil “rebely” a “troublemakery”, ale postupně se stal pasivním spolupracovníkem nepřátelského režimu, který stále více řídí jeho osud.

Za křivkami iPhonu se skrývá mocenská hra větší než Marshallův plán.

Zároveň různé analýzy upozorňují na to, že globální řetězce zakládající se na levné čínské práci se ocitají pod tlakem – ať už kvůli obchodním válkám, pandemii covid-19 nebo nyní umělé inteligenci a novým strategiím Číny. V souvislosti s nedávným vydáním McGeeovy knihy proto stojí za to znát detaily: proč se Apple upnul na Čínu, jaké výhody z toho Čína získala a jaké máme z této spolupráce lekce. Tento článek analyzuje klíčové myšlenky z Apple in China společně s dalšími zdroji (např. Poorly Made in China) a snaží se ukázat, jaké riziko pro Západ provázanost s Čínou představuje.

Jak Apple pomohl vybudovat Čínu

Začátek příběhu je v 90. letech, kdy Apple potřeboval levnou pracovní sílu pro masovou výrobu počítačů. Po bankrotu v roce 1996 firma opustila vlastní továrnu v Coloradu a začala outsourcovat výrobu mimo USA. Nakonec se prakticky všechno začalo vyrábět v Číně – levná pracovní síla, subvencované tovární haly a infrastrukturální podpora ze strany Pekingu vytvořily nevyčerpatelný zdroj levné práce. Apple vyslal tisíce vlastních inženýrů do čínských továren a proškolil doslova miliony čínských dělníků, přičemž dohromady utratil stovky miliard dolarů za vybudování světově nejsofistikovanějšího dodavatelského řetězce.

V důsledku toho dnes Apple vyrábí své ikonické produkty ve velkém objemu a získává enormní zisky – ale zároveň bezděčně pomohl vybudovat pokročilý elektronický průmysl v Číně.

Jak shrnuje Foreign Policy:

“Bylo by banální říci, že bez Číny by Apple nebyl Apple – smysluplnější je tvrdit, že bez Apple by Čína dnes nebyla Čínou”.

Apple totiž do Číny vložil know-how a investice v takové míře, že čínská vláda povzbuzovala místní firmy k spolupráci s Applem právě proto, že Apple “provádí masivní přenos výrobního know-how” do Číny.

 Čínské společnosti tak získaly technologické zázemí: “Apple za léta vycvičil obrovské množství čínských inženýrů a manažerů, a jeho dodavatelé zaměstnávají miliony čínských dělníků”. Firma se stala “největším výrobcem na světě, který nevlastní žádné továrny” Tím se položily základy, aby mohly vyrůst domácí čínské technologické šampiony.

Výzkumy ukazují, že miliónové investice Apple do čínských továren (včetně mezd, školení a vybavení) nakonec “přeměnili” čínští výrobci smartphonů Huawei, Xiaomi, Oppo a Vivo na globální konkurenty. Dnes mají tyto značky přes 50 % celosvětového trhu díky tomu, že “jejich technologie jsou tak dobré, protože Apple vytrénoval všechny jejich dodavatele”.

Skrytá tvář outsourcingu

Outsourcing výroby do Číny měl však i svou temnou stránku, popsanou zejména v knize Poorly Made in China Paula Midlera. Midler jakožto agent západních importérů v Guangdongu upozorňuje na systémové kompromisy kvality – tzv. quality fade.

Čínští výrobci často snižují kvalitu podomácku a postupně, aby se to na první pohled nepoznalo. Například experimentují se zmenšováním štítků nebo dokonce tajně mění chemické složení výrobků, aniž by to zahraniční odběratel zaregistroval. Pokud kupující nějakou manipulaci odhalí, čínský dodavatel prostě vyjedná slevu z budoucích cen, aby dodávky pokračovaly.

Výsledek: Západ stojí bez řízení kvality a ve slepé důvěře v nejnižší cenu. Jak Midler popisuje, přebírá veškeré riziko dovozce – rozsáhlá testování kvality jsou dražší než samotné výrobky, takže mnohdy raději “nechává kontrolu na dodavateli” a doufá, že vše proběhne správně.

• Kvalitativní degradace (“quality fade”) – výrobci postupně šidí materiály (např. krácení plastových komponent, zmenšování etiket, méně barviv apod.) a doufají, že to zákazník nezjistí.
• Vyjednávání na poslední chvíli – pokud je trik odhalen, čínské firmy nabídnou nižší cenu, aby si udržely objednávku. Ztráta face (tváře) je pro ně horší než sleva z ceny.
• Náklady na kontrolu – spolehlivá inspekce v Číně stojí více než samotné. Dovozce tak má motivaci platit jen minimum za kontroly, zatímco veškerá odpovědnost nakonec padá na něj.

Midler kritizuje i “západní chamtivost”: mnoho firem dál hledá jen nízkou cenu, i když jsou problémy se zmetky zjevné. Celkově Poorly Made in China ukazuje, že v modelu outsourcingu do Číny kombinuje najatí levné práce s téměř nulovým přiznaným rizikem pro výrobce.

Západní manažeři rychle přišli o vlastní výrobní know-how a spolehli se na dodavatele, kde bez správných kontrol vznikla celá škála skrytých praktik. (Čínská vládní politika tyto praktik často ještě podporuje – jak uvádí bílá kniha Trumpovy administrativy, Čína v podstatě vynucuje technologický transfer jako podmínku vstupu na svůj trh. Výsledkem je, že západní firmy nejen odsunuly výrobu daleko za hranice, ale ztratily i schopnosti ji samy efektivně řídit.

Technologie, která se vrací proti nám

Do čeho jsme investovali, nyní může pracovat pro konkurenční výhodu Číny. Je paradoxní, že inovace, které měly sloužit Apple, se uplatnily právě u domácích čínských značek.

Jak zjistil McGee, Apple “vyšlechtil v Číně elektronické výrobní kapacity”, takže značky jako Huawei, Xiaomi nebo Oppo mohou používat zralý dodavatelský řetězec budovaný pro iPhone. Těmito domácími výrobci výrazně klesá závislost Číny na Apple: lokální značky obsazují stále větší díl trhu a benefitem pro ně jsou stovky vycvičených inženýrů a miliony dělníků, kteří se naučili moderní elektronickou výrobu díky nim.

Navíc dochází k unikátní situaci v oblasti nové technologie – v robotice a umělé inteligenci. Česká mediální zmínka o tom, že “když Čína dosáhne plné automatizace, byla by to pro USA existenční hrozba”, není přehnaná. Podle výzkumu čínští výrobci robotů již ovládají téměř 50 % domácího trhu s robotickými systémy (v roce 2020 to bylo jen 30 %). Lokální firmy si dobývají i vyšší segmenty trhu – například startup Unitree Robotics představuje jeden z mála konkurenceschopných humanoidních robotů, zcela nezávislých na amerických komponentech.

Tím dochází k masivní expanzi výrobních kapacit poháněných inteligentními stroji, což by – pokud Západ adekvátně nezareaguje – znamenalo obrovský nárůst výroby napříč odvětvími podporovaný inteligentními robotickými systémy.

Co je nejzásadnější, čínské vedení AI a robotizaci považuje za jádro budoucí moci. Podle analýzy CSIS si jak čínská, tak americká vrcholová politika uvědomuje, že dominance v AI rozhodne o budoucí vojenské a ekonomické převaze. Čína už nyní patří mezi světové lídry ve výzkumu AI, komercializaci AI a vojenském využití – svůj civilní i vojenský sektor v tomto ohledu propojuje tak úzce, že exportní sankce na Čínu prakticky nelze oddělit na komerční a vojenské tech­nologie. V praxi to znamená, že výrobní a technologické kapacity, které jsme tam vybudovali, mohou Číně zajistit náskok v kritických oblastech.

Výrobní know-how přitom Čína nemá jen díky Apple – jeho industriální politika “introduce, digest, absorb and re-innovate” technologie z celého světa, a firmy podle ní byly přinuceny přenášet know-how do Číny výměnou za přístup na trh.

Výsledkem je dnes Čína technicky schopná nejen vyrábět, ale i inovovat podle vlastních potřeb, což dříve byla zóna Západu.

Co čeká Západ dál?

Západní politici i ekonomové nyní hledají cesty, jak se z této závislosti dostat.

V USA Donald Trump opakovaně tlačil na Apple, aby iPhony opět vyráběl doma; na summitu v Kataru přímo řekl Timu Cookovi: “nechceme, abyste vyráběl v Indii, chceme, abyste stavěl tady“, tedy v USA.

Současně ale experti upozorňují, že pro USA není jednoduché konkurenceschopně vybudovat vlastní dodavatelský řetězec pro iPhony. Podle analytika Dana Ivese ze společnosti Wedbush “vyrobit iPhony v USA je jednoduše nerealistické”, a maximální alternativa je větší přesun výroby do Indii (což Apple též plánuje).

Hlavní problém je, že západní infrastruktura a technologie v elektronic­kém masovém výrobním škálování zaostává za čínskou: firmy v Indii i USA si musí znovu budovat schopnosti, které Čína posbírala desetiletími investic a měkkého donucení.

Na evropské úrovni i v USA se chystají programy k posilování domácí výroby – například EU letos publikovala strategii pro průmyslovou a obrannou výrobu a chystá miliardové investice, aby nebyla zranitelná jako dřív.

Přesto je jasné, že potřebujeme široké změny: ne jen přesun několika továren, ale celkovou strategii “de-riskování“, diverzifikaci dodavatelů a obrovské investice do vlastních technologií a výroby. Přechod na AI a robotizaci je příležitost, ale i past – pokud Západ neuspěchá svůj rozvoj inteligentních továren, Čína s nasazením svých vyvinutých robotických systémů získá obrovskou konkurenční výhodu.

Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že jsme nebezpečně hluboko v technostudené válce s Čínou.

Apple – kdysi symbol amerického ducha “Think Different” – nechtěně vybudoval na svou míru čínský průmysl a technologie, které dnes mohou jít proti nám.

Jak varuje New York Times na základě McGeeovy knihy, rozhodnutí vyrábět téměř 90 % Apple produktů v Číně vytvořilo “existenční zranitelnost nejen pro Apple, ale pro Spojené státy”. Naše dosavadní strategie – spoléhat se na levnou práci a “friendly” otevřené trhy – se ukazuje jako naivní. Je načase převzít iniciativu: důraz na domácí výrobu, inovace a strategickou nezávislost.

Západ potřebuje novou strategii, která přestane finančně dotovat cizí zbroj vlastními dodávkami. Apple v Číně ukázal, že když vládne utrácení a riskantní otázka nezávislosti není řešena, výsledkem mohou být dlouhodobé strategické ztráty. Musíme se probudit a začít si vážit svého výrobního a technologického know-how. Jedině tak se můžeme připravit na pokračující konfrontaci s Čínou a vyhnout se pastem, které nám levné akcie a lacino odvedená výroba nastražila.